Dokonce i pár slz ukáplo, říká Pavel Hradil, třetí muž CZECHMANA

Jaké jsou tvé bezprostřední dojmy po bronzu z extrémního Czechmana?

Jsem hodně spokojený a šťastný. Nečekal jsem, že se mi v závodě až tak zadaří. Doufal jsem, že by to už mohl být dobrý výsledek, ale že bych dosáhl na bronz v takové konkurenci, jsem moc nečekal.

Jak ses chystal na tento vrcholný závod Českého poháru v dlouhém triatlonu?

Když se podívám na tréninkový deník na CZECHMANa, tak jsem se doslova připravoval od 14.10.2019, ale na původní termín v červnu to COVID trochu zkomplikoval. Na severské podmínky jsem se připravoval maximálně ledovou sprchou, která nebyla u mě primárně na Czechmana, ale v rámci běžné přípravy možná pro mě malé plus do tohohle závodu.

S jakým cílem jsi šel na startovní lajnu?

Podat co nejlepší výsledek bez ohledu na to, jak dopadnu. Soustředit se pouze na svůj výkon a ne moc na ostatní. Potom v den závodu jsem si říkal, že bude důležité dokončit ve zdraví. Podmínky závodů byli doslova extrémní.

Pojďme k první disciplíně. Jak jsi zaplaval?

Startoval jsem v první vlně, což bylo docela skvělé, že jsem mohl přesně vědět, jaké jsou rozestupy mezi prvními závodníky. Jelikož byly vlny po 50ti lidech, tak na startu jsme se vůbec nedomlátili, což bylo super. Plaval jsem v druhém balíku s Tomášem Řenčem a Matějem Burianem v podstatě od začátku až do konce. První skupinka před námi to vzala hodně za své a vzdalovali se docela hodně od nás. První část triatlonu byla z mého pohledu nejvíc teplotně komfortní to, co mělo přijít dál, bylo ledové peklo na kole.

A jak jsi to zvládnul? Studený vítr, neustávající déšť, pocitově teplota kolem nuly..

V prvním depu radši trávím víc času, dávám si dlouhý dres a návleky, což se podle mě vyplatilo. Ještě místo výživy nalepené na kolo vše dávám do cyklistických kapsiček v dresu, aby se mi nic neodlepilo během závodu. Velké překvapení pro mě byl Filip Václavík, který dorazil do depa chvíli po mě. Filip totiž startoval ve druhé vlně. Předvedl skvělý plavecký výkon. Na kole naskakuji s Filipem a Matějem. Tomáš Řenč mezitím už byl na kole díky rychlejšímu depu. Hned od začátku se snažíme stáhnout, co to dá. Na 10.km dojíždíme Petra Soukupa, což pro mě znamenalo posun na 5.příčku.

Jak to pokračovalo?  

Dlouho jsem jel s Matějem a byli jsme dojeti Karolem Džalajem asi na 20.km. V téhle trojici se držíme prakticky do konce prvního okruhu a také dojíždíme Tomáše Řenče (posun na 4.příčku). Na začátku druhého kola se od nás odtrhl Matěj. Později jsem se dozvěděl, že odstoupil kvůli promrznutí. V tomhle kole jsem taky udělal jednu chybu na trati, díky čemu jsem dostal penaltu na 30 vteřin, kterou jsem si odbyl v běžeckém penalty boxu. Dál pokračujeme já, Karol a Tomáš. V druhém kole už jde hodně cítit chlad na kole a věci, co mám na sobě, jsou téměř durch mokré a k tomu mi přijde, že vítr ještě více zesiluje. Potom ke konci cyklistiky asi na 80.km dojíždí hodně rychle Petr Cívela, který  nás bez problému předjíždí. Snažím se ho zuby nehty udržet na dohled. Díky tomuto tempu se podařilo odtrhnout Toma a Karola. Do konce cyklického úseku dorážím zároveň s Petrem Cívelou.
Na kole mi EDGE ukazoval teplotu kolem 4-8 stupňů pro představu, jaká byla zima.

Jak jsi zvládnul druhé depo a přechod na běžecký půlmaraton?

V depu opět trávím trochu víc času vysvlečením dlouhého dresu oblečením se do běžeckých bot a  suchých ponožek. Petr měl ještě větší problém, že si nemohl rozepnout přilbu, se kterou jsem mu pomáhal. Při výběhu taky potkávám Toma s Karolem, kteří doráželi do depa. Do běžecké části vyrážím na 4.pozici a po pěti kilometrech dostávám informaci že sbíhám Ondřeje Olšara. Na 12.km se mi ho taky povedlo doběhnout a udržet si 3.pozici až do cíle.

V tak silné konkurenci a v takových podmínkách je tvůj bronz o to cennější. Jak bereš tento úspěch? 

 
Pro mě je tohle určitě “zatím” nejlepší výsledek v mé triatlonové kariéře. Hodně si ho cením.

Jak ti bylo po závodě? Byl jsi hodně vyčerpaný?

Po závodě jsem byl spíš v euforii než v únavě. Byl jsem hodně spokojený, dokonce i pár slz ukáplo. Únava se projevila až k večeru a pak následující den, kdy jsem měl problém chodit do schodů.  

O zlato se dlouho přetahovali Lukáš Kočař s Honzou Volárem. Co říkáš na jejich předvedený výkon?

Lukáš ukazuje, že je na středním triatlonu extra třída a jsem za to rád, že je v České republice člověk, který ukazuje, jak se má na téhle distanci závodit. U Honzy jsem věřil, že Lukáše dobře potrápí a taky do běhu spolu bojovali o první místo. Oba podali skvělý výkon.

Jak jsi vnímal organizaci závodu v takto složitých podmínkách?

Obdivuji pořadatele, hlavně že to byli schopní zrealizovat nejen v počasí co bylo, ale i v rámci podmínek spojené s pandemií. Na trati nám nic nechybělo, nebylo kde zabloudit, takže za mě skvěle zorganizovaný závod. Hodnocení 10 bodů z 10ti. Největší radosti mi ale snad udělal vyhřátý stan v cíli, navíc plný jídla.

Letošní specifická triatlonová sezona je v závěru. Jak ji pro sebe hodnotíš?

Popravdě v Račicích jsem od sebe nic neočekával. Jelikož jsem se na tak rychlé distance nepřipravoval. Potom velké zklamání na mě čekalo na příbramském mistrovství České republiky (12.místo, pozn.red.), kde jsem čekal daleko lepší výsledek s přípravou, kterou jsem absolvoval. Tam jsem doslova vybouchl a odzávodil jsem snad nejhorší závod triatlonu. Potom na PILMANovi (7.místo, pozn.red.) už jsem se trochu zvedl, ale měl jsem z toho závodu snad ještě větší respekt než z CZECHMana po zkušenosti z Příbrami. Nakonec jsem se přiblížil alespoň k výsledku, na který jsem trénoval. Toho, na co jsem měl možná i o něco víc jsem dosáhl právě až teď na CZECHMANovi. Plavání dopadlo dobře. Watty na kole jsem měl tam, kde měly být a běh byl možná trošku pomalejší, než se čekalo, ale nestěžuji si.

Jak dlouho se věnuješ triatlonu?
 
Pokud se budeme bavit o nějakém pravidelném tréninku pod vedením, aby to někam směřovalo, tak teprve druhým rokem. Pod vedením skvělého trenéra Matěje Nekorance za tým TITAN TRILIFE. Před tím jsem zkoušel triatlon spíše jen pro zábavu.

Jak vypadá tvůj trénink a jaké máš k němu podmínky?

Záleží hodně, v jakém období se nacházím, ale zatím toho moc není, tak mezi 15ti až 20ti hodinami týdně. Chtěl bych v následujících pár letech tomu zkusit obětovat víc. Teď mám proto i ideální podmínky. Díky podpoře od Fakulty tělesné kultury, na které studui a Vysokoškolskému sportovnímu centru (VSC). Jelikož jsem student a letos jsem byl zařazen i do vysokoškolského sportovního centra, tak jsem maximálně spokojený. Mám velkou podporu jak od fakulty a teď i díky programu VSC, kde se mi snaží se všech sil pomáhat, tak doufám, že to bude tak i na nadcházející rok. Také skvěle fungující klubu TITAN TRILIFE s trenérem Matějem Nekorancem, bez kterého bych nebyl tam, kde jsem. A taky velké podpory od rodiny a přítelkyni Terce Svobodové.

Který závod se ti letos nejvíc líbil?

Letos jsem toho moc nedozávodil. Startoval jsem na čtyřech triatlonových závodech (Račice, Příbram, Pilman, CZECHMAN). Každý závod se mi líbil, ale nejvíc se mi líbily poslední dva. Každý měl něco do sebe. Hlavně cyklistické části mě hodně bavily. Ale kdybych měl vybrat jen jeden závod, tak asi by to byl CZECHMAN.

Jak pojmeš přípravu na další sezonu?  
 
S trenérem se o tomhle budeme bavit na začátku října a doufám, že další sezona nějaká bude... I na škole jsem si volil rozvrh tak, abych toho stíhal víc odtrénovat a věnovat se taky regeneraci a potom triatlonové akademii, kterou ve Zlíně rozjíždíme. Taky bych chtěl využívat více služeb, co mě fakulta nabízí díky programu VSC.

Věnuješ se i dalším sportům?

Ostatním sportům se teď věnuji hodně v rámci studia na Fakultě tělesné kultury, na které musím zvládat zápočty jak z týmových sportů, tak z individuálních, takže je to hodně různorodé. Ve volném čase se věnuji přípravě především na triatlon. Potom využívám aktuálních podmínek, například v zimě běžky, nordiq walking a nebo občas lezení po stěně.

Triatlon mě baví hlavně všestrannou přípravou. Kombinací více sportů na jednou. Kdybych měl dělat jen jeden sport asi by mě to tak nebavilo.