Svůj bronz hodnotím jako velké překvapení, říká Matěj Burian po Pilmanovi

3.09.2020 -
Na startu sobotního MČR ve středním triatlonu se sešla skvělá konkurence nejrychlejších triatlonistů. Překvapením byl skvělý výkon teprve dvacetiletého Matěje Buriana, který se postavil na medailové podium vedle Lukáše Kočaře a Petra Soukupa. Jak se připravoval na premiérovou "půlku" a jak prožil závod?více v rozhovoru

Jaké máš bezprostřední dojmy po Pilmanovi, kde jsi vybojoval skvělý bronz? 

Bezprostřední dojmy jsou určitě spokojenost s odvedeným výkonem, nicméně čím více času od závodu uběhlo, tím více mě mrzí, že jsem nedokázal udržet 2. místo které bylo opravdu kousek. Ale musím uznat, že Souky běžel opravdu výborně a zasloužil si to.. 

Jaká velká je únava? 

Pár dní po závodě mě dost bolí nohy, jsem trochu unavený, ale myslím, že to je přirozené. Je to pro mě také novinka zjišťovat, jak si s takovým zatížením dokážu poradit a jak brzy dokážu zregenerovat. Určitě si dám aspoň jeden týden ve volnějším režimu. 

Co říkáš na tento svůj úspěch? Na startu MČR v půlce se sešla téměř kompletní česká špička.. 

Bronz hodnotím jako velké překvapení (pro mě a asi i pro ostatní). Věděl jsem, že mám docela natrénováno a slušnou formu na kole, ale netušil jsem, že bych mohl dosáhnout na pódium. 


Byla to tvoje premiéra na halfironmanské distanci. Jak ses na ni chystal? 

Ano, byl to můj první střední triatlon, ale už delší dobu jsem tušil, že by mi tato distance mohla vyhovovat. Chvilku mi trvá, než se dostanu do tempa, nejsem úplně rychlý typ. Také jsem měl pocit, že rychlostní trénink, který je určitě potřeba na sprint a olympijské tratě mě spíš škodí, než pomáhá. V posledních pár letech jsem byl často zraněný a tak jsem se rozhodl, že rychlostní trénink dost omezím. Zatím musím zaklepat, že to pro mě funguje. Letos je sezona pro všechny dost specifická, a tak jsem se rozhodl, že je ideální čas na vyzkoušení něčeho nového. Navíc, táta má časovkářské kolo z let, kdy sám dělal ironmany a tak jsem si říkal, že by byla škoda, kdyby se na kolo jen prášilo a zůstalo nevyužitě ležet v garáži.. 

Jakou jsi měl strategii a plán do závodu? A jak se závod vyvíjel v reálu? 

Do závodu jsem šel s tím, že chci na plavání ušetřit co nejvíce energie, což se na 90% povedlo. Tempo bylo pro mě pohodové, ale trošku lituju chyby ve druhém okruhu, kde jsem přes zamlžené brýle špatně viděl výlez z vody a nevšiml jsem si Lukáše Kočaře, který se nám ke konci trošku vzdálil. Na kole jsem chtěl jet poblíž čela v nějaké skupině (samozřejmě v rámci draftingových pravidel), ale když jsem během prvního okruhu viděl, že stále držím druhé místo se stále stejným náskokem před skupinou pronásledovatelů, rozhodl jsem se, že nebudu čekat a pojedu stále solidní tempo. Pár kilometrů před koncem jsem si trošku zvolnil, což mi dost pomohlo k tomu, abych mohl co největší část běhu odběhnout v dobrém tempu. Z půlmaratonu po náročném kopcovitém kole jsem měl respekt a tušil jsem, že se taky velmi brzy může z běhu stát chůze, ať už kvůli křečím, nebo vyčerpání. První dva ze tří okruhů se mi běžely překvapivě dobře, ale kolem 17. kilometru mně už solidně začala docházet energie a když mě někde kolem 19. kilometru předběhl Souky, bylo mi to v té chvíli úplně jedno. Jediné na co jsem se těšil, byl cíl, ve kterém si budu moct lehnout.. 

Na co jsi myslel v cílové bráně? 

V cíli jsem byl hlavně rád, že už můžu zastavit..Nejvíce mi udělalo radost, že se mi po dlouhé době opravdu nějaký závod povedl až na malé chybičky od začátku až do konce a také z toho, že jsem asi i mnohé překvapil (včetně mě samotného). Během závodu jsem se snažil nemyslet na výsledek, nicméně když jsem v polovině běhu stále držel druhé místo, začal jsem věřit, že by to na pódium dneska mohlo vyiít. 


Slavil jsi bronzovou medaili? 

Nejsem ten typ, že bych výsledky závodů slavil. Spíš mám dobrý pocit sám ze sebe a z dobře odjetého závou. Nicméně musím uznat, že ačkoliv to nebylo ve spojitosti s výsledkem závodu, byl jsem druhý den trošku déle s kamarády v Praze, kde jsme pár Plzní dali (na můj vkus možná až moc).

Jak jsi vnímal atmosféru a organizaci letošního republikového šampionátu ve Žďáru nad Sázavou? 

Atmosféra závodu byla podle mě na první poloviční distanci úplně ideální. Nejednalo se o žádnou masovou akci, která by člověka zbytečně příliš vyhecovala k tomu, aby závod přepálil a mohl jsem se tak soustředit více na svůj výkon. Co se týče organizace závodu, tak za mě vše proběhlo regulérně a bez chyb. Jediné co bych asi byl schopný pořadatelům vytknout je míchání koly s vodou… 

Je ti teprve dvacet let. Co už máš v triatlonu za sebou? 

Triatlonu se věnuju už dlouho, asi od 12-ti let. Věnoval jsem se výhradně sprint distancím, což bylo logické, jelikož ještě loni jsem byl v kategorii juniorů. Toto je moje první sezóna čistě mezi “dospělými” a tak zkouším všechny distance. Od loňska jsem přístup k tréninku dost změnil. Loni mě vyřadil na celou sezonu pád na kole a obě zlomené ruce. Měl jsem čas si vše srovnat a od té doby jsem začal triatlon brát už jen jako zábavu a koníček. Změnily se mi priority a možná to mi pomáhá. Stále trénuju dost a snažím se triatlonu věnovat na úrovni, ale jen proto, že mě to moc baví, ale nenutím se do toho. Netrénuju podle žádného daného plánu, jen prostě celkem hodně sportuju. Když mám den, kdy se necítím, nebo potřebuju udělat něco jiného, tak trénink vypustím, nelámu si s tím hlavu. Teď zpětně vidím, že jsem sport bral občas moc vážně, a vytvářel jsem si na sebe zbytečný tlak. Trvalo mi na to přijít celkem dlouho, ale lepší někdy než nikdy… 


Kde jsi letos startoval a jak se ti dařilo? 

Letos těch závodů moc nebylo… Poprvé jsem závodil v Pardubicích na Hrádku, kde jsem skončil druhý za Pavlem Wohlem. Potom jsem se objevil na MČR v olympijském triatlonu v Příbrami, kde jsem měl závod velmi dobře rozjetý, ale brzy na běhu jsem dostal křeče, a dokončil jsem až jako 11. Pilman byl tedy letos můj třetí závod. 

A kam ještě zamíříš prodat tuto skvělou formu? 

V září bych si rád zazávodil na Českém poháru v Karlových Varech, už jen kvůli té atmosféře kolem závodu. Ta je ve Varech tradičně výborná a je to asi můj nejoblíbenější závod z celého roku. Hlavním cílem pro mě ale bude půlka CZECHMAN poslední víkend. Doufám, že nebude pět stupňů a studená voda..

 

Hodnocení:
Přečteno 953x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
22.9.24Laura Philipp slaví titul mistryně světa v IRONMANu, české triatlonistky také zářily
22.8.24Oproti Paříži v Tokyu všechno klapalo, jak mělo, říká Petra Kuříková
18.8.24Blu je zpět a ve Frankfurtu pálil ostrými
10.8.24Vítěz IM TEXAS suspendován za doping!
15.7.24Ve Španělsku byla psána historie
7.7.24V Rothu padala světová maxima
17.6.24Generálku na MS v Nice ukořistila Charles, Besperát fantasticky druhá
9.6.24T100 - Napínavý souboj generací a dominance Knibb
28.5.24Český triatlon míří do Paříže! Petra Kuříková uspěla v náročné kvalifikaci
21.5.24Evropské triatlonové eposy: Lanzarote a Šamorín