Jak a kdy ses dopravil z Kanady na ostrov Maui? Vše proběhlo OK?
Tož kupodivu jsem se dopravil letadlem a to ve středu večer. Samozřejmě vše ok neproběhlo, to bych nebyl já při cestování, Začalo to security prohlídkou kdy naše výprava zabavila svými batohy pány u rentgenů na dobrých 15 minut. Pak proběhl nepěkný let přes Californii na Maui kdy nám, věčně hladovým krkům, nedali ani kousek potravy, nepromítli ani jeden film a vlastně tak všeobecně mě tam dost nudili a tak to bylo hodně dlouhý. I když co maj povídat ostatní co letěli z Čech...respect. Pak na letišti jsem si šli vyzvednout zarezervovaný vůz, který ovšem nikde nebyl a nikdo o ničem nevěděl. Nakonec ale vše vyřešeno bylo.

Jaký byl tvůj první dojem z ostrova?
První dojem bylo jen nervování na letišti a vedro a tma, druhý dojem byl už famózní a třetí dojem mě dojmul, tak že při první rozhejbávací plavbě v pacifiku a pohledu na palmy a kopce se mi udělalo blaho. Čtvrtý dojem, který mě také velice potěšil, bylo to, že ze čtyř rozhlasových stanic tu na třech hrajou stále reggae a to sem sakra patří, pohodička.

A jaký byl první dojem z trati?
První dojem z trati nebyl, poniváč nikdo neměl povoleno se na závodní trať vydat. Tudíž mohu popsat leda první dojem z tréninkové trati, která oproti závodní nebyla nikterak náročná a tudíž ve mě zanechala celkem klidný dojem s tim, že to bude v klidu, což se později ukázalo jako mýlka. Dojem z běhu až na první kopec, běh po pláži a po lávových kamenech byl taky v klidu, což se opět ukázalo býti jako mýlka.

Venco, jak se ti dařilo při závodě?
Inu na okolnosti, které v mém těle panovali a kolovali jsem celkem spokojen. Přivezl jsem si totiž zlý, řekl bych nepěkný bacil od squamishkých dětí, který se usídlil na mých průduškách a dutinách a na tvorbě mukusu si dal náležitě záležet. Což tedy vůbec nevyužívám za výmluvu ale jen fakt. Natrenováno jsem měl, formu taky a tak když nás téměř 600 závodníků najednou skočilo do Pacifiku počínal jsem si velice dobře a od začátku se pohyboval v předním balíku a z vody vylézal celkově na 10.místě z čehož jsem byl potěšen. Na bajku jsem se snažil držet tempo v popředí, ale jakmile jsme sjeli z asfaltu (čili asi po kilometru) a započali jízdu v terénu tak se začalo prášit jak za kočárem a to neudělalo dobře mým bronchiolám v kterých postupně začala vzikat tuhá hmota tvořená prachem a mukusem, kterou jsem chrlil jako kdysi Haleakala chrlila svou lávu, což mi na síle nepřidalo. Další problém, který jsem uznamenal za přitěžující bylo vedro, i když třeba Honza Kubíček mi po závodech potvrdil, že dnes bylo ještě přijatelně. Inu na kole jsem se kvalitně propadal do zadu. Trať byla sakra do kopce a sakra po lávových kamenech (mluvim za sebe), které mě solidně vytáčeli a ubírali již ubranou sílu. Nicméně kolo jsem přežil bez defektu, ale i tak mi do zpěvu nebylo páč jsem věděl, že ještě musím "běžet" 11km. Nedalo se svítit a vydal jsem se na běh čili pochod mrtvol. Zpočátku to celkem ještě šlo, ale pak teprve nastala Honzíkova cesta. Nebylo mi vůbec dobře, krok sun krok (ale nešel jsem, vedro, vedro a vedro. Asi kilometrový běh po pláži v závěru mě zcela rozebral a poslal mě do jiných sfér kdy cílová páska je jediným bodem mysli a vše okolo ztrácí význam. Zde mě předbíhal Venca Klakurka, což ani neregistruju. Většinou se při dobězích směju na všechny.........nesmál jsem se. Ale jelikož jsem do toho dal 100% a nemohl bych stáhnout ani vteřinku jsem spokojen.

Zažil jsi někdy pekelnější cyklistiku a běh než právě na Havaji?
Absolutní peklo. Nezažil nikdy. Je to pravá prověrka všech fyzických a psychických schopností. Třeba na Xterra Canada byla naprosto brutální technická trať, technicky těžší jak tady, ale Hawaii je prostě unikát a výzva.

Jak hodnotíš výkony těch nejlepších mužů?
Conrad Stolz...........největší respect, tenhle už ne nejmladší pán dal takovej kotel všem na kole, že po doběhu do cíle se ještě pět minut nic nedělo, pak přiběhli další a těm patří stejný respect a poklona. Možná neplavou jak borci na ITU, ale to co předváděj na biku a na běhu v tamních podmínkách je úctyhodné. Taky dávám big respect Honzovi Kubíčkovi, který valil jak ďábel a vybojoval vskutku famózní 13.místo.

Jak se ti líbila a na tebe působila atmosféra? Je Xterra pravý návrat ke kořenům  triatlonu a sportu vůbec?
Líbila naprosto, vše je tak nějak v klidu, uvolněná atmosféra, nikdo si tu nehraje na velký profíky i když velký profíci jsou, a všeobecně se mi zdá že vládne pohoda (můj pocit. A mam i pocit, že nejvíc ke kořenům triatlonu sahá právě xterra nebo terénní triatlon. Člověk bojuje nejen s ostatníma, ale i s přírodou, se svoji hlavou, s nepředvídatelným. Každý závod je jiný a je taková spousta věcí, který můžou vše ovlivnit. Prostě je to zábava a o to jde především.

Máš nějaký zajímavá zážitek z natáčení:-) ?
Jasná věc, například jsem dnes jako jeden z mála otestoval vstřebávání elektrolitů v kapsli přes sliznici horních cest dýchacích. Což se mi podařilo tak, že když jsem snažil tuto tabletu či kapsli aplikovat ústy tak jsem se i zároveň nadechnul a vdechnul ji někam do dutin, kde zůstala po celou dobu závodu a i při snaze se ji vysmrkat se ji ven nechtělo, ke konci kola se začala pomalu rozpouštět což byl zajímavý pocit. V cíli jsem pak smrkal bílej prášek a měl jsem strach, že jsem si to prásknul tak, že se mi pomalu rozkládá mozek a teď ho smrkám ven  Aloha z Maui, valíme na party!!