Jak sis užil dovolenou na ostrově Elba?
Já si to užil. Bylo teplo, prázdný pláže, vynikající společnost kolem mne ( moje rodina,  Petr Švarc s rodinou, Pepa Svoboda s rodinou, Tomáš Petr a Pavel Münster) – co víc si může člověk přát.

Těšil jsi se na závod? Již z minulosti jsi věděl, co tě čeká a přesto jsi vstoupil do téže řeky. Proč?
Na závod jsem se těšil, i když jsem věděl, že to bude těžký závod, ale já osobně mám výzvy rád a rád je překonávám. Vždyť sám pořádám závod s výzvou a vím, že není nic horšího než nudný závod bez výzvy a bez překonání sama sebe.

Čím je závod tak kouzelný?
Každý závod je svým způsobem kouzelný. Elbaman má kouzlo v podobě termínu: doporučuji všem triatletům, kteří chtějí své rodince udělat „radost“ a vzít jí k moři na dovču, kde budou prázdné pláže bez turistů z DDR, pizzerie budou na každém rohu, kavárničky otevřený až do noci a to vše za minimálního cestovního blázince. Manželka bude mít radost a děti taky, že nemusí v září do školy. Elbaman je kouzelný ještě místem závodu a profilem cyklistiky.

Jak jsi spokojen se svým výkonem?
Se svým výkonem jsem spokojen – dosáhl jsem v limitu cílové brány. Chtěl jsem pokořit svůj cílový čas z roku 2007, ale nepovedlo se. Pokud se objektivně podívám na to kolik mám „čistého“ času na svůj trénink, tak překonávat cílový čas z roku 2007 byl nesmysl už od začátku. Pořádání závodů, každodenní trénink svěřenců, pracovní povinnosti, manželské povinnosti :-) , atd. – to vše zabere plno času. Dlouhý triatlon je spravedlivý tím, že se ukáže přímo v závodě jak kdo trénoval, jak se připravil a každá chyba v tréninku či v závodě se ukáže v jasných barvách. Můj výkon v závodě plně odpovídal mé přípravě. Já už nyní jezdím závody pro radost a taky proto, že se potkávám s lidmi s kterými jsem na stejné vlně.

Popíšeš nám, jak vypadala tvoje největší krize? Účastnici krušnomana jistě budou rádi, když jim sdělíš své trápení :-)
Moje největší krize začala asi na třetím kilometru běhu, kdy jsem se jal běžecký maratón uchopit jako pochod mezi občerstvovačkami. Asi na pátém kilometru jsem si sedl na obrubník a čekal a čekal, že do mne vstoupí duch maratónského keňského běžce. Po chvilce čekání jsem usoudil, že duch vstoupil do kolem mne běžícího Petra Švarce a jal jsem se pokračovat v chůzi směrem k další občerstvovačce. Postupem času se z chůze, stala chůzí rychlejší, pak lehký poklus, na chvilku běh a pak ke konci lehký výklus za úplné tmy. Krize jsou od toho, aby se překonávali a nikoliv se jim podléhalo!!!!!!!!!!

A kdy ti bylo naopak nejlépe?
Lukáši nevím. Nejlépe mi asi bylo, když jsem to měl vše za sebou.

Máš nějaký zajímavý zážitek během závodu?
Spíše postřeh. Problém hákování není jen u nás, ale i na Elbě. Tam se vesele jezdilo v balíkách za přímého dohledu rozhodčích. Lámavou angličtinou a jasnou gestikulací jsem je upozorňoval na 10 metrů, ale asi mi nerozuměli. Pak jsem lámavou angličtinou upozorňoval i rozhodčí – taky nerozuměli. Hákovali staří, mladí, ženy a pokud by to šlo tak i možná rozhodčí mezi sebou, když jezdili na motorkách. Ale ani tento postřeh mi nevzal chuť se tam za rok znova podívat. Když to někoho potěší, že dosáhl hákem výsledek, tak je to jeho věc a jeho svědomí. 

Jaké byly první slova od manželky po proběhnutí cílem?
Nevím, moc jsem nevnímal. Ale asi zvedni se z té země… .

Prozradíš něco z příprav na Krušnomana v roce 2010?
Krušnoman Long Distance Duathlon bude 8.5.2010 . Mám ve své sadomasochistickém rukávku ještě pár překvapení, ale o tom příště :-) a věřte, že to bude BOMBA, která v ČR ještě nikdy nebyla !!!!

Hodnocení: