Nečekané stříbro z piešťanské pekelné výhně aneb jak to viděl Honza Oppolzer

Slovakman226 aneb poprvé pod 9 hodin! 

Sobota 3. srpna patřila v Piešťanech triatlonistům. Pokračoval zde totiž Český pohár v dlouhém triatlonu FORD CZECHMAN TOUR. Meteorologové hrozili pekelným počasím a jejich předpovědi se bohužel vyplnily do puntíku, a tak jsme museli bojovat především s 37stupňovým vedrem. 

Po loňském zklamání, kdy jsem se kvůli křečím do cíle dostal jen za cenu velkého trápení, jsem si letos chtěl alespoň trochu spravit chuť. Chtěl jsem dokončit bez trápení a příliš nezaostat za svým do té doby osobním rekordem 9.23. Že vše nakonec dopadne jako v pohádce jsem vůbec netušil. 

Plavání mi vyšlo celkem slušně. Zaplaval jsem za 58:21 a to díky týmovému kamarádovi, kterého jsem docvakl jako “někoho přede mnou” a při výběhu z vody do dalšího plaveckého okruhu se ukázalo, že je to Honza Plzák. Nicméně na plavání se snad podaří ještě trochu zapracovat a příští sezónu to bude zase o něco lepší. 

Na kolo jsem vyrazil jako 9. závodník a zprvu jsem se snažil moc nespěchat, abych nepřepálil. Během chvíle se kolem mě prohnal David Jílek jako raketa. Jeho tempo jsem si zkusil, ale bylo to na mě moc, tak jsem ho nechal jet. Docela dlouho jsme mlčky spolupracovali s Markem Parikrupou než nás na cca 90. kilometru dojela tříčlenná skupina hodně dobrých cyklistů. Ty jsem si nemohl nechat ujet. Jelo se hodně svižně, ale kluci jeli také hodně na hraně pravidel, což se později projevilo napomenutím od rozhodčího. Protože napomenutý měl připomínky, tahoun skupiny ujížděl, a tak jsme ho s dalším závodníkem museli dohnat, což se naštěstí podařilo. Cyklistickou část jsem dokončil za 4.49:53, takže maximální spokojenost. 

Závěrečnou běžeckou část jsem rozběhl svižným tempem, na které jsem si věřil, že bych mohl udržet. Že se mi podaří tímto tempem seběhnout tolik z náskoku všech přede mnou a skoro všechny předběhnout mě vůbec nenapadlo. Vtipné bylo, že jsem byl dost dlouho naprosto nepozorován. Už jsem byl na druhém místě a Vlado Baron si stále myslel, že jsem o jeden okruh pozadu. Podle toho také hlásil průběžné pořadí. Až Jozef Vrábel ho informoval o skutečném průběhu. Petr Vabroušek si myslel, že jsem o okruh pozadu ještě cca 3,5 km před cílem. Jenže to mi na něj stále chyběl více než kilometr, takže senzace se nekonala a do cíle jsem dorazil na druhém místě 3,5 minuty za Petrem. S maratonem jsem se vypořádal za 3.05:17 a ještě teď nechápu, že mi to takhle sedlo, protože teploty nad 25 °C opravdu nemám rád. 

Letošní Slovakman226 byl můj první triatlon na ironmanské vzdálenosti pod 9 hodin. Časomíra se zastavila na hodnotě 8.55:54 a úroveň mé spokojenosti se zastavila hodně daleko za hranicí 100 %. Zajet dlouhý triatlon pod 9 hodin byl můj sen, který jsem si tak naprosto nečekaně splnil v pekelné výhni. 

Pořadatelé a dobrovolníci odvedli skvělý kus práce a patří jim velké díky. Poděkování si zaslouží i Honza Plzák, díky kterému jsem dobře zaplaval. Ondra Teplý, Péťa Hostinská a Tomáš Ekl pro mě byli zase největší podpora na běhu. Obrovské díky si zaslouží trenér Honza Jakubíček, jehož tréninky mě dokázaly posunout až pod (pro mě magickou) magickou hranici 9 hodin.