Petro, nejprve gratulace ke krásnému výsledku. Jak byste zhodnotila průběh závodu?

Děkuji. Předem jsem počítala s tím, že na tropickém ostrově to nebude jednoduché. Patřím k těm, kteří preferují chladno a déšť než horko a vlhko. Po brzkém budíčku jsme se začaly chystat na start, který byl v 8 hodin. Teplota vody v řece Dongsham ukazovala 30,5 stupně, teplota vzduchu byla totožná.  Z úvodního plavání jsem měla největší radost. Podařilo se mi vylézt v kontaktu se skupinou dalších sedmi holek, se kterými se nám během prvního cyklistického okruhu podařilo sjet trio plavkyň v úniku. Zbylé tři okruhy rovinaté trati jsem odjela schovaná v prvním balíku, ve kterém se dařilo navyšovat náskok na zbytek startovního pole. Běh byl už jen otázkou vůle. Sluníčko nabíralo na síle a teplota stoupala. Do cíle jsem vbíhala v kolapsovém stavu se ztrátou 15 vteřin na čtvrté místo. Kdybych nemusela strávit právě 15 vteřin v trestném penalty boxu za špatně odhozené brýle, mohla jsem být možná čtvrtá.

Jste tedy s umístěním spokojena, nebo vás mrzí, že 4. místo uniklo o kousek?
Do závodu jsem dala vše, co ve mně bylo. Podařilo se mi splnit cíl být v top 5, takže musím být spokojena. I když čtvrté místo bylo hodně blízko.(smích)

Bylo pro vás akademické MS vrcholem sezony? Jaké jsou nyní vaše další závodní plány?
Akademické mistrovství pro mě bylo určitě jedním z vrcholů sezony, ale závodů mě ještě čeká spousta. Dá se říct, že se sezona teprve rozjíždí. Chtěla bych se ukázat jak u nás doma na závodech Českého poháru tak i v zahraničí na evropských či světových pohárech.

Jak se vám na Tchaj-wanu jinak líbilo?
Moc. Bylo o nás skvěle postaráno. Každá výprava měla přiřazeného tchajwanského opatrovatele. Pro nás to byla sympatická studentka Nico, která s námi vyrazila v neděli ve svém volném čase ještě na výlet. Přišlo mi, že místní lidé jsou mnohem milejší, vyzařuje z nich pozitivní nálada a pořád se na vás někdo směje.

A na závěr, na co budete nejvíce vzpomínat?
Na všechno. Byla jsem pátá, za což jsem pochopitelně moc ráda. Pro mě jsou ale největší odměnou za dobře odjetý závod zážitky, které mi nikdo nevezme. A že jich bylo. Ať už plavba lodí a návštěva městečka s regionálními produkty nebo koupání v Pacifiku. Musím v tomto směru ale moc poděkovat celé naší výpravě. Barče Hlaváčové, Jítě Šimákové, Péťovi Šlajsovi, Martinu Novákovi, Tomáši Renčovi, Lukáši Kočařovi i sportovní ředitelce Lence Kovářové a panu Josefu Hořčicovi. Bez nich by to nebylo ono.