Začněme trochou teorie.
Lidské tělo je velice složitý mechanismus. Zjednodušeně řečeno, co se děje při napadení virózou, je že na vir začnou útočit bílé krvinky. Tento proces je řízen množstvím mechanismů, z nichž jeden z důležitějších je produkovaný hormón interkulin. Právě jeho snížená produkce bývá častou příčinou onemocnění několik dní po závodě, s kterým se setkáváme. Produkce interkulinu je totiž po velké zátěži snížena a to nejvíce v období 48 až 96 hodin.

Jedním z hlavních rizik při zvýšené tělesné teplotě, je že při fyzické záteži může dojít k přehřátí organismu. To je skutečně problém. Nebezpečí je pak obzvláště velké u vnitřních aktivit ve špatně větraných prostorech. Tam bychom ale s ohledem na ostatní s virozou vůbec chodit neměli.

Objektivně je také zjištěno, že při vyšší tělesné teplotě dochází k celkovému sníženi aerobní kapacity, zejména omezení výkonnosti srdce. Doporuční, na kterém se tedy shodnou prakticky všichni je, že závodit s horečkou skutečně nedává smysl.

Mnoho expertů se také domnívá, že cvičení pri  zvýšené teplotě snižuje schopnost organismu vypořádat se s infekcí. Na druhou stranu mnozí  renomovaní sportovní lékaři vám řeknou, že se nikdy nestkali se studií, která by předešlé tvrzení nějak dokazovala.

Rozhodnutí o lehčí formě tréninku je tak  asi opravdu jen na nás. Koneckonců jde o problém opakovaný, s kterým máme každý svou individuelní zkušenost umožňující nám se poučit. Překonat a vyrovnat se s infekcí je tak jen dalším pilířem úspěšného individuáního tréninku.

Mgr. Petr Hantych

V dalším článku jsme oslovili některé z českých reprezentantů, jak se s nachlazením vypořádávají oni.
(viz související články)