Jano, jak hodnotíte třetí místo z Francie?
Po sedmi letech na mateřské jsem nastoupila do zaměstnání a netušila, jak dopadnu ve srovnání s profi ženami. Kombinace tréninku, rodiny a zaměstnání je opravdu náročná, takže jsem se třetím místem moc spokojená. Navíc se mi podařilo obhájit loňské umístění.

Jak jste se na závod připravovala? Cítila jste formu?
Příprava byla hodně atypická. Schody na Eiffelovfku, běh po památkách v Paříži, pár dní s rodinou v Disneylandu. Formu jsem moc necítila. Při mistrovství Evropy v Rothu jsem si zranila lýtkový sval a byla tři týdny bez tréninku. Původně se mělo závodit na tratích ironmana, nakonec se závod kvůli hrozícím teplotám přes 40 stupňů jel jako halfironman.

Co jste říkala těmto změnám? Přivítala jste je?
O zkrácení se rozhodlo na poslední chvíli v noci. Já jsem to zjistila až ráno v depu. S přibývajícím věkem si věřím více na ironmanských tratích a trochu jsem se obávala „mladých, rychlých“ holek. V cíli jsem byla ráda, že ke zkrácení došlo, protože odpolední teploty byly kruté, přesně dle předpovědí.

Jak se pro vás závod vyvíjel? Měla jste nějakou krizi?
Ráno jsem přehodnotila taktiku a bylo jasné, že musím jet na maximum od začátku. Teplota vody byla 26°C. Na první jsem ztratila přes čtyři minuty a vylézala jako šestá. Na kole jsem se postupně propracovala na třetí pozici. Tu jsem pohlídala až do cíle. Výraznou krizi jsem neměla, ale na běhu bylo znát horko spojené s tréninkovým výpadkem.

Do cíle jste vbíhala společně se svými ratolestmi. Jaké to bylo okořenit si cílovou rovinku během s vlastními dětmi?
Jako každá máma jsem ráda, že mám děti poblíž. O to více když se s nimi mohu podělit o radost v cílové rovince, nebo na stupních vítězů. Myslím, že i děti si to užívali a na stříkání šampaňským při vyhlašování nezapomenou.

A na závěr plány do budoucna? Kdy a kam máte namířeno?
Zkrácení tratí mi umožnilo přijmout pozvání do Podersdorfu a startovat na ironmanských tratích, kde slaví jubilejní 25. ročník.