Ale zpět k tématu! Po dvou krásných závodech Evropského poháru ve Francii a v Itálii, jsme s Katkou zůstali ještě týden na Sardinii a užívali sluníčka a moře, aby taky ne, když u nás sněžilo. Takže nastalo nicnedělání, hodně jídla, pití a pohody, takže víc než natrénovaných kilometrů mi přibylo energetických zásob kolem pasu. V sobotu jsme místo hostivařského klání frčeli 1300 km z Janova do Liberce a s tréninkem na Orlík jsem začínal až v pondělí - a končil ve středu. Celou dobu mě Katka odtrhávala od studia výsledků z Hostivaře, u kterého jsem propadal depresi z toho, jak jsou všichni dobří a že sprint-Xterry typu Hradec a Sadská nejsou můj šálek kávy a že na Orlíku to bude fiasko a doslova mě nutila k tréninku, což je jistě snem každého hobby sportovce. Zkrátka dynamit v nohou jsem před závodem rozhodně necítil, ale uklidňoval jsem se, že se mi snad trochu „splašej kladiva“ a pěkně se rozhýbu před Hlubokou.

Trať na Orlíku byla původně zamýšlena jako poloviční Havaj, což se podařilo splnit alespoň distancemi  0,7 – 15 – 5 km, ale není to myšleno ve zlém. Závod měl totiž přilákat co nejvíce lidí na start Xterry a dát jim šanci vyzkoušet si technicky nenáročnou trať. A to se podařilo, protože se na start postavilo 20 žen a 102 mužů, mezi nimi nejen nováčci – hobíci, ale i zkušení závodníci z olympijského triatlonu. Chtělo se mi ještě připsat fyzicky nenáročnou trať, ale při vzpomínce na čtyři výběhy od vody k depu jsem to při konzultaci s ještě dnes bolavýma nohama zavrhl. Nejen tratě (značení, zajištění lidmi, čipy apod.) ale i zázemí závodu v rekreačním areálu byly pochystány na super úrovni a například při porovnání s Xterrou ve Francii bylo na Azurovém pobřeží lepší akorát prize money.

No a nyní se vám pokusím vylíčit svoje vystoupení na závodě. Při rozjíždění a rozklusu to celkem šlo, takže třeba první desítka až patnáctka? No uvidíme! Před startem plavání jsem se omylem přimotal do první lajny, kterou jindy přenechávám těm, co plavat opravdu umí, a to jsem neměl dělat – borec vedle mě prvním pohybem lokte po výstřelu zlikvidoval moje brýle a tak jsem se snažil vyrovnat s touto pro mě novou situací a odplácal si dva okruhy naslepo. Někoho by to naplnilo adrenalinem a zamakal by, ale já se vyšoural z vody na 67. místě a začal se škrábat nahoru k depu docela bez jiskry do závodu. V depu a cestou do něj jsem jako malej kňoural a sděloval všem co to šlo, co se mi to stalo hroznýho a jak jsem jenom kvůli tomu nevyplaval nejmíň v první dvacítce, no prostě trapas. Na kole jsem se snažil ještě s tím něco udělat, ale moje úsilí zmrazovaly ženy na trati – Ivu Loubkovou jsem si vezl za zadním kolem celé tři kilometry po asfaltu a nemohl jí odjet, ikdyž jsem předstíral, že se jen tak připravuju na nájezd do terénu, kde za to jako vezmu. V něm jsem za to vzal takovým stylem, že jsem měl 5 kilometrů na dohled Šárku Grabmüllerovou a nemohl jí dojet, a po té, co se mi zamotala větev do kola, páč jsem měl po tý strašný stíhačce mlhu, tak jsem jí dojížděl ještě další kilák. Takže jsem se dostal znovu do depa, a pokusil jsem se alespoň slušně zaběhnout. To se mi snad zadařilo, hlavně díky fandícím známým podél trati, která se třikrát obmotala kolem areálu závodu a při tom ještě nabídla náročné terénní úseky a na závěr každého kola ještě cca 300m výběhu po stezkách od hladiny Orlíku. V nich jsem vždycky dole úžasně nastoupil a ke konci už taky občas popošel a v duchu si nadával, jak jsem zase těžkej a jak musím shodit nějaký to kilo. Když jsem dosupěl na 27.místě do cíle, tak první borci už se deset minut opalovali, balili si věci a připravovali se na sledování fotbalu u piva.

Vyhlášení nejlepších proběhlo v pěkné atmosféře, o kterou se postaral nejen perfektní komentátor celé akce, ale také docela dost lidí, které mu přihlíželo. Řekl bych, že na Orlíku se to na poprvé vydařilo – tratě, zázemí, účast závodníků i doprovodů, počasí, ceny pro nejlepší atd. Doufejme, že pořadatelé byli rovněž spokojeni a budou pokračovat i v dalších letech.

Na závěr dodporučení pro začínající „Xterráky“: Triatlon na Orlíku je opravdu podle prvotní myšlenky organizátorů Xterrou pro všechny a na rozdíl třeba od náročnějších závodů v Liberci nebo na Lipně si ho poměrně komfortně objedete a užijete si fajn pocity z nového sportu. Vaše rodinka, známí nebo kámoši vás několikrát uvidí, jak se perete s tratí a ani nebudou muset vstát od piva a guláše a děti vylézt z pískoviště.

Hodnocení: