Je prave presne 5 hodin od chvile, kdy jsem dokoncil svuj nejkrasnejsi zavod v zivote - Xterru Saipan 2007! Pokusim se popsat, jak to probihalo. Urcite to bude trochu chaoticke, to kvuli spouste super zazitku. Start byl uz v 8.00 rano [v CR patek 11 v noci - casovy posun jsem zvladl OK]. Na Micro Beach jsem se dopravil cca 10km na kole spolecne s Australskym profikem Andrew Nobelem, byvalym elitním duatlonistou, ktery zna S.Chroustovskeho a byl to on jediny, kdo ho koncem 90.let porazil na mistrovstvi sveta v Italii! Ted se dal na Xterru [stejne jako jeho pritelkyne Candy Angle - prvni vitezka Xterry Czech z roku 2002] a na MS XT 2006 byl tusim 4. Tak jsem mu popral, at poradne prozene Marceaua a sli jsme na to... Jeste k pocasi - naproste jasno a totalni hic, Martin Knava by rekl: "Tak decka, dneska bude pecen!"

Na startu bylo 81 muzu a 20 zen ze 14 zemi + zavodnici na kratsi Xterra Sport. Plavani jsem si i pres svou neschopnost moc uzival - melke, krasne pruzracne a teple more ve dvou okruzich po 750m, nadhera... Pouzil jsem s uspechem bryle Emme Sydney Mirror [neni reklama!], ktere ukoncily moje trapeni ve sluncem ozarene vode na mych dvou Havajich. Nejrychleji zaplavala zena - Anglicanka J.Dibens! Trat kola merila cca 32 km a vedla v jednom okruhu, ktery jsem behem zavodu videl [jako vždy na velkych akcich] poprve. Bylo na ni vse - silnice, koralova "sotolina", kameny, hlina, bahno, rostlinny povrch dzungle... Profil od dupavych stoupani a sjezdu po asfaltu pres motokrosove vlozky s mokrymi koreny v dzungli az po zatahovaky po prasnych cestach mimo stin, kde jsem radil "1:1" a myslel jsem, ze mi praskne hlava horkem.

Cele to zacalo nekolikakilometrovym vyjezdem po asfaltce, kde jsem celkem chytil tempo a hned zacal predjizdet, pak se vjelo do terenu na prvni "motokros" s mnoha terennimi zlomy. Vzhledem k tomu, ze jsem nevedel, co mne ceka za kazdou zatackou to byl na me jiste srandovni pohled, protoze mam bohuzel silnicni camelback bez popruhu kolem pasu, takze jsem ho mel v sesupech parkrat az na hlave, do toho jsem si ulevoval po mistnim "oh shit" abych byl in... Na jizdnim stylu se podepisoval i muj zhorsujici se zrak - tusim uz jedna dioptrie a dale bryle totálně od potu. Bylo mi velmi ku prospechu, ze se kotoucovky stale zajizdi, protoze při jejich 100% vykonu bych byl mnohokrat v kotrmelcich. Takze dal - uchvatne na cele cyklisticke casti byly vyhledy okolo na cely ostrov, jeho pobrezi a okolni ostruvky utopene v nadhernem mori.

Japonec vedle mne v depu mnel pripraven fotak na jedno pouziti - uz vim proc - taky bych fotil, jako ze si jinak hraju na rychleho zavodnika…

Jinak se mi jelo celkem slusnne, na to, ze je pulka brezna a moje cyklisticka vykonnost je postavena na par vikendovych vyjizdkach a par hodinach na trenazeru. 9,5 kilove Colnago taky celkem pomohlo, hlavne pri stoupanich a neprijemnych prechodech rovina - mirny vyjezd. Presunu se na beh: trat merila 12km v jednom okruhu, pri rozprave Dave Nicholas rikal "beh je to cca 4 km, pak je to hahaha". To melo znamenat: prelezani obrovskych balvanu, kmenu, propletani mezi bambusovym houstim, lezeni v bazinatem koryte polovyschleho potoka v dzungli s nekolikametrovymi terenninmi zlomy plnymi jiloviteho bahna, klouzani a splhani na lane po sklalch a kamemech porostlych mokry mechem, ktery pekelne klouzal atd.atd. Tohle je Xterra beh!

Nastesti bylo v dzungli pomerne chladneji a vlhko, narozdil od spalujici a vyschle Havaje. Kdo kouka na Ztraceni, tak to je naprosto presne takova priroda. Jeste si predstavte film Kod Navajo s N.Cagem [odehrava se na Saipanu] a nezapomente na muj kultovni kresleny hit Madakaskar a vite, o cem mluvim. Nedokazu si vubec prestavit, jak to cele prezit jen s naznakem kreci, ktere mne nastesti nepotkaly, protoze vic nez 6 km to rozhodne nebyl beh, ani prespolak. Kdo bezel Xterru Italy, tak ta cast v korytu potoka byla proti Saipanu pekna cesta :-] Dlouhou dobu na behu jsem nevidel nikoho prede mnou ani za mnou, az za pulkou jsem dostihl japonskou profi hvezdu s cislem 2 [tusim Taro Shirato] ten mi oznamil, ze kousek pred nami je  Courtney Cardenas, tak jsem do toho slapnul, ale v tu chvili jsme vbehli do nejhorsich mist trati, mezi japonskymi druhovalecnymi tunely a palposty, tak jsem to zabrzdil a hnan Japoncem jsem se pokousel dostihnou Americana. Pripadal jsem si jako US marinak v cervnu 1944, ktereho stiha Japik. Ja klel pri uklouznuti nebo padu cesky on po jejich, perfektni dvojka... Courtneyho jsem dostihl az cca 2 km pred cilem pri vbehu na krasnou plaz, ktera vedla az do cile, kde na me cekala manzelka. Znovu opakuji svuj celkovy dojem - uzasny, nejlepsi a nejzajimavejsi zavod, ktery jsem absolvoval.

Nakonec nejaka cisla: skoncil jsem celkove na 13.miste, z toho 9.mezi muzi, kdyz mne naprosto ostudne porazily prvni ctyri profi zeny [nastesti pouze zvucna jmena - Bucher, Dibens, Whitmore a Matter - ktere jsem v normalni sezone schopen obcas i dobehnuot]. V moji age-group 25-29 let jsem byl prvni z sesti borcu na startu. Od prvnoho profika [opet O.Marceau] jsem dostal 34 minut, coz temer odpovida me ztrate na mistry sveta z Havaje 03 a 04 [vzdy 30 minut]. Celkove jsem tedy dokoncil v case 3:01:05 [P 33:11, K 1:31:23, B 57:01]. Takze to je asi vsechno, ted je uz prave presne 6 hodin od chvile, kdy jsem dokoncil
zavod. Do Cech zdravi  P+K Vejvodovi.

Poradi muzi 1.Olivier Marceau [SUI] 2.Sam Gardner [UK] 3.Andrew Noble [AUS] poradi
zeny 1.Renata Bucher [SUI] 2.Julie Dibens [UK] 3.Jamie Whitmore [USA]


Dobré číslo

Před startem, zatím pěkně ve stínu


Po prvním kole plavání Petr Vejvoda ve společnosti mladých Japonek


Po plavání do depa s úsměvem


Vejvodovo Colnago od Kerdy


závěrečná plážová pohoda


Cílový taneček, tra lala


... a je to


Z leva: Gardner, Maceau, Noble


foto s Japonským párem a ted si budeme týden užívat tichomořského sluníčka