S jakou taktikou jsi nastupoval na start? Jak jsi spokojen se svým výkonem v závodě a mohl bys okomentovat svůj výkon v jednotlivých disciplínách?
Moraviaman byl druhým závodem v sérii 4 železňáků mezi 16.6. a 6.7., takže taktika byla pokud možno zvítězit, ale neumřít u toho. Po Regensburgu, kde se běželo za slušného vedra jsem se až do pátku cítil poměrně unavený, přesto že jsem prakticky netrénoval (po-pá jen 3x 1,5km plavání, 2x 4km běh, 1x 30km na kole a 1x posilovna).

Plavání jsem šel hodně zadrženě ve skupince s Jožkou Vrábelem, Michalem Urbánkem a Lukášem Krpcem a Honzou Novotným. Zhruba polovinu jsem táhl, tu druhou se vezl. I kolo jsem rozjel opatrně a teprve po 50 km jsem začal mít pocit, že už jsem se zapracoval a můžu do toho šlápnout. Tak jsem za to vzal a začal zvolna ujíždět Jožkovi i dalším. Do konce kola už jsem si pak udržoval celkem rovnoměrné tempo a do druhého depa přijel s náskokem asi 6 minut před Jožkou.

Na traťový rekord bylo potřeba jít maratón pod 2:54 a tak jsem se vzhledem k počasí (udělalo se pěkně teplo) a následnému Ironmanu v Klagenfurtu (kde bude bohužel ještě výrazně tepleji - aktuální předpověď je 34°C!) rozhodl jít běh s rezervou a jen si hlídat první pozici. Jožka šel životní závod a tak mi to moc neusnadnil - první dva okruhy se rozdíl mezi námi držel mezi 6-7 minutami. Až v závěru i on trochu povolil a tak jsem si mohl vychutnat cílovou rovinku nově i s dcerkou Věruškou.

S výkonem jsem určitě spokojen, pocitově jsem závod šel s malou rezervou a tak ani výsledný čas 8:41 není špatný. Díky vyrovnanému tempu nepřišla žádná výraznější krize a už se těším, jak si to opět užijeme v Klagenfurtu.

Rád bych poděkoval Jirkovi Daňkovi, Silvě Valouškové a celému jejich týmu za skvělou práci a pevné nervy při pořádání stále rostoucího Moraviamana. To, čím si při boji o udržení tohoto závodu, často procházejí, by určitě stálo za samostatný článek!

Stejně tak klobouk dolů před každým, kdo se v sobotu dostal do cíle a dvojnásob před těmi, kteří si odbyli svou železňáckou premiéru. Mám pocit, že čím déle byli na trati, tím většímu horku byli při závodě vystaveni.

A v neposlední řadě pochvala oběma spíkrům, všem divákům, štafetářům a doprovodům. Atmosféra při Moraviamanovi se začíná nebezpečně podobat velkým závodům za našimi západními hranicemi:-)!

Petr Vabroušek
www.petrvabrousek.eu
www.slstri.cz
www.blue70.cz
www.facebook.com/PetrVabrousek