věk: 23let
klub: TRI-SKI Horní Počernice
trenér: Jan Grusa
 
Představil bys nám svoji kariéru v triatlonu?
Triatlonu se věnuji druhou sezonu. Od 15let jsem dělal silniční cyklistiku, během zimy jsem si chodil zaběhat a ve dvaceti letech jsem se naučil na výšce plavat, pak to bylo k triatlonu už jen krůček.

V Otrokovicích si absolvoval svého prvního Ironmana?
Ne, vloni jsem byl na železňaku na Lipně s časem přes 12hodin, byl to můj první ironman a nevěděl jsem co od toho mám čekat .Moraviaman byl můj druhý Ironman a ten už dopadl o poznaní lepe.
 
S jakými ambicemi jsi nastupoval na start? Věřil jsi si na pódium?
Mé hlavní ambice byly zvládnout trať pod 10hodin. Věřil jsem podle jarních výsledků v půlmaratonech (1:13,27Pardubice, 1:15Plzeň), že bych trať mohl absolvovat za 9:40, což jsem myslel, že bude maximum. 9:16 je pro mě pohadkovým časem. Na přední umístění jsem přitom ani nepomyslel.

Jak se pro tebe vyvíjel závod? Na jakých pořadích jsi se pohyboval?
Závod mi sedl hned ze začátku, z vody jsem sel ze sedmé pozice časem 59:56 společne s Honzou Novotným, Rudou Coganem, Danem Palkem a Jirkou Antošem.Uplavali nám Martínek, Bednař, Vabroušek a Džalaj. Na kole jsme si mákli od začátku, o tempo se prevážne staral Dan Palko a Lukáš Krpec. Pohyboval jsem se stale do 10.místa, což bylo fantastické oproti loňské sezóně, kde jsem na kole nejvíce ztrácel. Po 5hod a 7min jsem přijel na sedmé pozici do depa. Na běh jsem si věřil, ze sedmého místa jsem si nakonec díky nejrychlejšímu času maratónu 3:05 doběhl pro bronz.
<!--[endif]-->

Kde přesně jsi se propracoval na třetí místo?
Do závěrečného maratónu mi zbývalo kupodivu hodně sil, hned v prvním ze čtyř okruhů jsem seběhl Slováka Dana Palka a Lukáše Krpce. Ve druhém okruhu jsem stahoval náskok Tomáše Bednáře a Jana Novotného a ve třetím jsem náskok smazal úplně. Do čtvrtého kola jsem vybíhal již jako třetí.

Kdy jsi uvěřil, že můžeš stanou na stupně vítězů?
Už ve druhém kole, kdy jsem měl Tomáše a Honzu nadohled jsem viděl, že třetí místo je stále otevřené. Ale že si doběhnu pro bronz, jsem uvěřil až v cílové rovince.

Jaké byly reakce kamarádů a soupeřů?
Celý závod se mnou prožívala přitelkyně Markéta, která stejně jako já tomu úspěchu nemohla uvěřit. Velmi mě potěšilo, že po cely závod mě povzbuzovalo hodně lidí podél trati. Hned po závodě přišly gratulace, smsky a telefonáty od rodiny a kamarádů. Poblahopřát přišli i soupeři. Bylo pro mě velkou ctí stát na stupních vítězů po boku Petra Vabrouška. Další přijemnou reakcí je pro mě zájem ze strany Petra Valeše z E-TRIATLONU.
<!--[endif]-->

Jak jsi se cítil druhý den? Nohy bolí?
Bolí:-)

Okusíš ještě letos dalšího Železňáka?
4dny po Moraviamanu mám opět chuť si zazávodit, tak bych rád ještě v srpnu vyrazil do Almere v Holansku. Výlet spojím s návštěvou mé sestry, která žije s rodinou v Haagu.
 
Na závěr bych chtěl poděkovat Honzovi Grusovi, který je mým trenérem, usměrňuje moji hyperaktivitu:-) a díky němuž je tato sezóna mnohem úspěšnější, než ta loňská.
poděkovat bych měl též mému oddílu Tri-Ski Horní Počernice za zázemí a mé rodině.