S jakou taktikou jsi nastupoval na maratón? Věřil sis na druhé místo?
Maratón jsem začal s úmyslem běžet dobře, trošku i sám sobě demonstrovat, že nejsem úplný tragéd. Základní plán již od startu bylo třetí místo v republice a to platilo i v této chvíli. O druhém místě jsem ze začátku běhu nepřemýšlel, na to jsou jiní. Na 27 km mi Kristýna řekla, že prověřovali běžecké výsledky Jaroslava Bryndy, a že bych měl jít do rizika, ztráta byla 7:40 min. 2 km před cílem měl stále 42 s.

Jistě si máš v hlavě běžecké mezičasy, pochlubíš se s nimi?
První otočka 15:50, první kolo 32:08, dvě kola 1:05:10, půlmaratón 1:22:20. Pak jsem stagnoval, ale z prestižních důvodů jsem chtěl udržet čtyřminutovku, to je maratón za 2:48:40. Druhý půlmaratón byl tedy za 1:26:10. 

Jaké byly ohlasy po závodě, lepší než po Otrokovicích?
Normální člověk vůbec nechápe, o co při dlouhém triatlonu jde. Takže ohlasy byly takové všeobecně uctivé. Jasnou představu má ten, kdo to někdy jel nebo tam alespoň byl celý den jako divák. Zlepšení v plavání kvitovali kamarádi z Karavany otužilců. Běh pochválil trenér běhu. Kristýna to ocenila.
 
Jaký výsledek stavíš výše? Otrokovice či Teplice.
Otrokovice.

Končit s triatlonem doufám nehodláš?
Rozhodnu se koncem roku, resp. těsně po Novém roce na maratónu v Unhošti. Musím mít pocit, že se dále zlepším. Od kamarádů jsem dostal k narozeninám originál oranžovou helmu Euskaltel, tak to je taky závazek. Důležité bude, zda bude trénovat Petr Soukup, Roman Kažmír a taky chce zásadně pokročit jeden můj kamarád, bývalý špičkový triatlet. To vše by mi umožnilo přežít to zimní martyrium. V neposlední řadě večeře od Kristýny, bez nich by to nešlo.

akční foto, Rudolf Cogan má trati vždy dokonalý a takřka profesionální servis 


archív