Jaká panuje nálada po nečekaném a parádním vítězství v Otrokovicích?
Splnil jsem plán, budu moci startovat na ME v Praze.
 
Jak se cítí tvé tělo po takovém super výkonu?
Bude trochu problém s nehty na nohou. Vnitřní prostředí samozřejmě také nebude úplně OK. Přes únavu bych chtěl ve středu jet krajský přebor ve sprintu. O víkendu je u nás v Nové Pace cyklistický závod na 24 hodin, který pravidelně jezdím, tak to možná nezvládnu.

Jak se pro tebe vyvíjel závod?
Kontrolní testy v jednotlivých disciplínách před závodem ukazovaly, že mám lepší formu než na závod, který jsem jel v květnu ve Španělsku za 8:56:30. Při průměrném počasí jsem plánoval na 9:05 – 9:10. Teplota nakonec byla nižší, takže se dalo uvažovat o čase okolo 9:00.
V plavání jsem se bohužel nechal vyhecovat a první kolo jsem plaval o minutu rychleji než byl průměr, v naprosto nereálném režimu, což byla velká chyba, rozhodil jsem si metabolismus a také psychiku. Na kole jsem na Karola Džalaje stále ztrácel, na 140 km to bylo maximum, těsně nad 15 min, pak se najednou ztráta zastavila, následně jsem spíše vytáčel a těšil se na závod v běhu. Předpokládal jsem, že Karol maraton pod 3:15 nedá.

Jak jsi se probojoval na první místo?
Na startu běhu jsem měl ztrátu 13:19 min, to jsem si věřil a prvních 5 km do kopce za 20:32 bylo cool; na půlmaratonu ztráta 8:20 min, takže to bylo poněkud nejisté, a už jsem si tak nevěřil. Na první místo jsem se dostal 8 km před cílem; pětku do kopce, uprostřed které jsem Karola předbíhal, jsem měl za 22:15.

Věřil jsi si od startu na vítězství?
Ne, to jsem neřešil, mým cílem byl postup na Mistrovství Evropy. O celkové vítězství jsem začal bojovat, až když jsem si byl jist postupem, měli být nominováni první 4 Češi. 

Jaká byla euforie v cíli? Uvěřil jsi, že jsi vyhrál nebo jsi myslel, že se jedná o hezký sen?
Karol Džalaj i Tomáš Bednář jsou vynikající sportovci, profesionálové. Závodit s nimi a navíc porazit je, je obrovská čest. Hlavně mi připadá fantastické, že takto náročný závod dokončí 130 lidí, a je to myslím poslední skutečně masový triatlon, kde např. kolem 11:30 se pohybuje 10 lidí.

Je to tvůj největší úspěch?
Byl jsem 9. na juniorském mistrovství světa v atletice, v chůzi na 10 km. Držel jsem a snad i držím několik českých rekordů, naposled v roce 2006 jsem byl mistrem na 50 km.

Jaký byl ohlas od kamarádů?
Já bych chtěl hlavně poděkovat všem, co mi pomáhali. Plavecký trenér Michal Řeháček mi teprve v posledních měsících ukázal, o čem je plavání. Cyklistický trenér Jiří Šorm mne dokonale vybavil materiálně a psychologicky. Dlouhodobá spolupráce s běžcem Janem Malým se projevuje. Hlavní trenérka Kristýna Pušová udržela moje tělo v chodu po celou dobu přípravy, nemocen jsem byl od listopadu jen 6 dnů, při závodě perfektně občerstvovala a sledovala průběh: mj. na 23. km běhu mi sdělila, že vyhraju. Dokonce se o to na 10. km vsadila s nějakou divačkou.

Kolik hodin a času obětováváš tréninku?
Trénuju tak, abych se zdravotně nezničil, tedy abych nebyl nemocen. Hodiny nesleduju, trénuju co nejvíc.

Jak dlouho se již věnuješ dlouhému triatlonu?
Dlouhý triatlon jsem jel z legrace v mládí, systematicky jsem začal Lipnem v roce 2007.

Jaké jsou tvé další plány?
Mistrovství Evropy a Mistrovství České republiky v dlouhém triatlonu. A několik, pro mne prestižních, pouťáků v běhu, na kole a v plavání. 

Hodnocení: