V pravém slova smyslu se nejednalo o premiéru, ale obnovenou premiéru. Jednoho "Železného muže" jsem absolvoval v mládí, před desítkami let. Po úspěšném splnění mise "Maraton za rok" hledám další velký cíl, velkým favoritem je velký triatlon. Ale než svůj cíl vyhlásím veřejně, tak je potřeba si vše zkusit, abych věděl, do čeho jdu.

Příprava na triatlon začala v červenci občasnými vyjížďkami na kole. Dvacetikilometrovou trať nebyl problém zvládnout, rychlost se postupně zvyšovala. K plavání jsem se ale nedostal. Tady jsem se musel spolehnout na odplavané hodiny v přípravce plaveckého oddílu někdy koncem sedmdesátých let minulého století. Ale co, 700 metrů snad zvládnu.

Večer před odjezdem jsem si dal dohromady vše potřebné. Vše nabalit do tašky, ať je ráno klid. Zkontrolovat kolo.

Na místo startu jsem vyrazil v předstihu. Radši dříve, vše okouknout, co a jak si chystají další závodníci. Registrace a příprava proběhla bez problému. Nafasoval jsem krásnou plaveckou čepičku s číslem (sláva, jinou se nemusím kupovat), popsali mě na ruce, rameni a lýtku, to jsem si připadal už jako závodník. Po registraci jsem se potkal s dalším blogerem, Rendou z 9. měsíce.

V depu jsem si vše poctivě připravil, Vašek Dvořáček mi byl dobrým rádcem. Ručník, kolo, helmu, boty na kolo, dres na kolo, číslo, boty na běh, pití, brýle na kolo,... Na Vaškovu radu jsem plavání, a vlastně celý triatlon absolvoval v běžeckých elasťácích. Plavat se v nich dá, uschnou rychle a i kolo se v nich zvládne.

více na http://dan1967.blogspot.com/2008/08/doksyman-hlavn-se-neutopit.html