Euforie z triumfu se změnila v bolestivou únavu, říká handbiker Jan Tománek

Závod Challenge Forte Village Sardinia byl testem kondice po zdravotních problémech

Honza Tománek je český vrcholový handbiker, který si sem tam odskočí na nějaký ten dlouhý triatlon.  Kouzlu triatlonu propadl v loňském roce, kdy si vedle výkonnostní cyklistiky poprvé vyzkoušel 70.3. ironmanskou distanci a zalíbilo se mu to - a také se mu v ní dařilo. V letošním roce čelil vleklým zdravotním problémům, které jsou snad již zdárně za ním. Svou závodní formu otestoval právě na Challenge Forte Village Sardinia a závod dokončil se skvělým umístěním a plný optimismu.

Honzovy dojmy ze závodu:

Tato akce pro mě představovala po vleklých zdravotních problémech velký test nejen fyzické kondice, ale jak to u dlouhého triatlonu bývá, tak i psychické odolnosti.

Plaveckou část na 1,9 km tvořily dva různé okruhy, mezi kterými byl takzvaný Australian Exit (výběh závodníků z vody a průběh check-pointem na pláži). Závodníci kategorie handcycle pochopitelně zůstávali ve vodě, ale obeplavali bóji v blízkosti břehu. Na Sardinii se startovalo klasickým způsobem ve vlnách dle věkových skupin. Spolu s profesionály odstartovala i kategorie handcycle. Jsem vždy rád, když mohu startovat s profesionály, protože plavání je pak poměrně klidné. Startoval jsem na kraji startovního pole a téměř se vyhnul po startovní fackované. Nerušeně jsem tedy cílil na první bóji.

Od startu jsem byl ve vizuálním kontaktu s Baldinim, což mi dalo možnost kontrolovat závod. Na obrátce u Australian Exit jsem ztrácel 50 metrů a přemýšlel, zda se mám pokusit zrychlit a Itala doplavat, nebo držet vyrovnané tempo a být čerstvý na cyklistiku. Zvolil jsem defenzivní taktiku. Plaveckou část jsem dokončil s minimální ztrátou na Baldiniho v čase 0:39:35 hodiny. Dosažený čas byl na můj vkus pomalejší, než jsem plánoval, ale poté co jsem viděl naměřeno 2,4 místo 1,9 kilometru, byl jsem spokojený.

Do cyklistické části jsem vjížděl s téměř pětiminutovou ztrátou na Baldiniho, který v T1, i vzhledem k nižšímu handicapu, neztrácel drahé vteřiny jako já. Nebyl to optimální vstup do cyklistiky. Nicméně na trati 90 kilometrů se nastoupalo 1.100 výškových metrů, což Challenge Sardinia řadí spíše k těžším triatlonům. Právě cyklistika měla být v konfrontaci s Italem mým největším trumfem v rukávu a skutečně jím byla.

V úvodní rovinaté pasáži jsem pomalu snižoval náskok a po 15 kilometrech, kdy byla trať již zvlněná, jsem se rychleji přibližoval. Na dvacátém kilometru začala trať již výrazně stoupat a Baldini byl na dohled. Z mého pohledu ideální scénář, protože následovalo pětikilometrové stoupání a já se cítil dobře. Věřil jsem, že když jsem dokázal během úvodní rovinaté části zlikvidovat dosavadní ztrátu, můj náskok bude v kopcích narůstat. Na vrcholu stoupání jsem snědl energetický gel a pustil se do zhruba 10 km dlouhého sjezdu. Na 45. kilometru byla otočka, kde se část trati dublovala pro oba směry, a v tomto místě jsem mohl vidět aktuální náskok před Baldinim. Na Itala jsem zatím najel okolo šesti minut. Následovala zvlněná trať s další otočkou na 60. kilometru. Můj náskok se o moc nenavýšil, což mě trošku znervóznělo, ale pokud jsem byl doposud silnější v kopcích, tak závěr trati by mi měl vyhovovat. Během dalších 20 km se sice nestoupalo do vysoké nadmořské výšky, ale cesta podél moře byla hodně rozhoupaná. Stojky se sklonem k 15 % byly velmi náročné a nás čekalo postupně nastoupat ještě okolo 400 výškových metrů. Až do konce cyklistické části už nikde otočka nebyla a nemohl jsem tedy kontrolovat svůj náskok. Proto jsem se rozhodl nic neponechat náhodě a za pravidelného doplňování spálených kalorií a tekutin v podobě vlastních energetických gelů a ionťáku jsem se snažil ve stoupáních zvyšovat tempo. Cyklistickou část jsem dokončil v čase 3:44:43 hodiny a na svého soupeře najel 20 minut.

Běžecká trať v délce 21,1 kilometru se sestávala ze dvou okruhů. Byla výrazně zvlněná a závodníci během ní nastoupali nad 150 výškových metrů. Profil trati a technické pasáže okolo cílového prostoru, kdy se jelo podjezdem a následně kroužilo po travnatém hřišti, mi moc neseděly, ale co jsem mohl dělat. Když jsem se vymotal z T2 a absolvoval úvodní kilometr plný zatáček, obratů a nezpevněné zeleně, byl jsem konečně na hlavní silnici, která byla sice profilově zvlněná, ale přímá.

Kvůli zvýšení mé bezpečnosti a i bezpečnosti samotných běžců mi organizátoři přidělili dva doprovodné cyklisty, kteří mi dělali prostor, díky čemuž jsem se mohl plně koncentrovat na svůj výkon. Během prvních pěti kilometrů se kleslo až na úroveň moře a zpět k cílovému prostoru se v celkovém součtu více stoupalo. Na sedmém kilometru jsem v protisměru minul Baldiniho a v hlavě jsem si porovnával časy. Zatím jsem udržoval náskok ze závěru cyklistické části, nicméně jsem nevěděl, jak silný bude Ital v závěrečné disciplíně. Při dalším vizuálním kontaktu po obrátce v půlce trati bylo téměř rozhodnuto. Samozřejmě stát by se mohlo cokoli, ale můj náskok byl již dostatečný, abych dokázal v kategorii handcycle zvítězit. Přesto jsem si nedovolil polevit. Trošku jsem zvolnil až v samotném závěru, kdy jsem si byl jistý, že i v případě defektu triumf již neztratím. Běžeckou část jsem dokončil v čase 1:22:50 hodiny. S dosaženým časem jsem vzhledem k náročnosti běžeckého okruhů spokojen a pominu-li letošní zdravotní problémy, je jednoznačně vidět zřetelný výkonnostní progres v této disciplíně.

Challenge Sardinia jsem dokončil v absolutním čase 5:58:20 hodiny. V kategorii handcycle jsem zvítězil nad Italem Simone Baldinim a v Age Group 25-29 závodníků bez handicapu jsem dokončil na 10. místě.

Co dodat? Jsem rád, že jsem zpět v plné síle, a i když se má euforie z triumfu a dobrého výkonu do druhého dne změnila v bolestivou únavu, budu mít na Challenge Sardinia jen ty nejlepší vzpomínky.