SCM fungují za státní podpory (tedy nikoliv z vůle funkcionářů triatlonového svazu) již více než tři roky. Za toto období byl za značného úsilí všech zúčastněných zpracován systém a zásady fungování, které byly porovnatelné s jinými sportovními svazy jak u nás, tak v zahraničí (pravidelné testování výkonnosti a zdravotního stavu, transparentní principy pro zařazování, jasná rozpočtová pravidla, atd.). Mnoha sportovním svazům byla dokonce triatlonová SCM dávána za vzor. Každý systém musí být dynamický, otevřený novým podnětům. Proto se počátkem  ledna (po 2,5 letech bezproblémového chodu) po obsáhlé diskusi s řadou odborníků přistoupilo k částečným změnám, které měly za cíl především zpřísnit kritéria pro zařazování a nabídnout možnost přípravy v domácím prostředí širšímu okruhu závodníků (vznik flexibilních detašovaných pracovišť).

Současná tendence, prosazovaná především Mgr. J. Formánkem, jde zcela jednoznačně proti aktuálnímu a potřebnému trendu: zkvalitnění, decentralizace, průhlednost. Příkladů  existuje celá řada, jen namátkou:
- v průběhu sezóny byla bez uvedení důvodů snížena „laťka“ pro zařazení do SCM na pouhé jediné získání I. VT na závodě ČP (tzn. pokud na některém ČP chyběli z různých důvodů nejlepší závodníci, jsou automaticky zařazeni jedinci s neodpovídající výkonností),

- do dnešního dne nejsou zveřejněny seznamy sportovců zařazených do SCM, tento fakt může v krajním případě vést až ke ztrátě nároku na část státní dotace, která v tento okamžik nemá být komu  poukázána(!),

- povinné centrální testování (letos 4. října), uprostřed odpočinkového období jsou závodníci proti své vůli nuceni podstupovat zbytečně maximální zatížení, nemluvě o praktickém průběhu testování, které mohlo být provedeno přímo v jednotlivých SCM; testování bylo dokonce, díky nevyhovujícímu organizačnímu zajištění, ochuzeno o (v tomto období) klíčovou kontrolní složku – plavecké testy.

Pokud se budou SCM i nadále ubírat tam, kam poslední  tři měsíce směrují (neprůhlednost hospodaření a zařazování, vliv velmi úzké skupiny osob),  zákonitě dojde k rapidnímu poklesu úrovně péče a nasazení zodpovědných osob.

Samostatnou kapitolou je snaha o potlačení vlivu klubů, za které sportovci závodí. Tato tendence může vést  ke ztrátě nezištné  podpory dobrovolných funkcionářů a zpřetrhání léta budovaných vazeb umožňujících levné pronájmy potřebných tréninkových prostor. Kluby musí jednoznačně zůstat hlavní základnou sportovní přípravy. Pokud by tomu tak nebylo, hrozí v případě  možného „posunu“ státní politiky v oblasti sportu kolaps systému přípravy v prostředí triatlonu.

Vhodnou cestou se naopak jeví především zachování v úvodu nastíněného trendu nastoupeného v lednu, nikoliv nekoncepční a v odborných kruzích neobhajované (neobhajitelné?) názory jedince.

Názory autorů článků nevyjadřují vždy názory redakce.

Pokud máte zájem o příspěvek na téma SCM v triatlonu rádi publikujeme.