K hlavním cílům této etapy patří v plavání i triatlonu zdokonalování individuální techniky plavání, z kondičního hlediska především kraulové techniky  a rozvoj speciální vytrvalosti, ve smyslu zabezpečení závodních plaveckých tratí. Typické metody rozvoje vytrvalostních schopností v této etapě vedou u plavce i triatlonisty k adaptačním změnám, které vytvářejí základ pro budování výkonů v pozdější etapě specializovaného a  vrcholového tréninku.

Předkládané příklady motivů s využitím hlavních tréninkových metod typických pro rozvoj vytrvalostních schopností v základní etapě.

1. souvislá metoda
2. střídavá metoda
3. zvláštní případ souvislé metody – fartlek

Pro využití metod trenér zvažuje tyto parametry motivu:

1. dobu zátěže (nebo délku souvislého plavání)
2. intenzitu zátěže (rychlost plavání)
3. charakter zátěže (obsah, techniku plavání)

Pro řízení motivů je důležité registrovat pro mladé plavce podle charakteru motivů:

• uplavanou vzdálenost za časový úsek
• rychlost plavání (čas k dané trati)
• zadání odpovídajícího tempa (rychlost pohybu, frekvenci  záběrových pohybů, rovnoměrnost nebo střídání rychlosti)
• zadání odpovídající techniku plavání

Pro začátek základního tréninku je z hlediska rozvoje vytrvalostních schopností typická tendence posilovat souvisle uplavanou vzdálenost, nejprve libovolně s možností střídání plaveckých způsobů a posléze kondičně nejvhodnějším plaveckým způsobem – kraul.

Pro devítileté děti je vhodnou zátěží např.: 10 minut souvislého plavání soutěžní formou, “kdo uplave nejdelší vzdálenost”, uplavanou vzdálenost registruje trenér.

Dospělým triatletům pokud jim kraulová technika není v počátku přípravy vlastní, lze doporučit stejný postup. Prodlužovat v rámci zátěže délku úseků překonanou kraulovou techniku, posléze v zadaném, přiměřeném čase (12 min, 20min, 30min) uplavat co nejdelší vzdálenost (zvyšovat rychlost plavání).

Nutnou podmínkou je plavání technikou bez hrubých chyb, důležitým úkolem je stabilizace, “vyplavání”, optimální individuální techniky.

Doménou kondičních tréninkových  metod mládeže ve vodě je střídavý trénink. Podstatou metod je stejně jako  u předchozí, souvislé metody, plavání bez přerušení, ale na rozdíl od ní né rovnoměrnou , ale střídavou intenzitou. Změna rychlosti plavání může být navozena  změnou techniky plavání, využitím prvkového plavání, pomůcek a podobně. Ve fartlekovém motivu by měla převažovat možnost střídat intenzitu  (event. způsob) plavání  podle subjektivního zvážení. Pro triatlonistu je důležité využívat v tréninku i techniky plavání jinými plaveckými  způsoby z důvodů rozvoje citu pro vodu, koordinačních schopností, pro zvládnutí taktických dovedností – orientace na volné vodě, změna směru, start a doplavání plavecké části apod., ale hlavně z důvodů zabránění stereotipii a monotónnosti přípravy.

PedDr. Irena Čechovská CSc. 
Katedra plaveckých sportů Fakulty tělesné výchovy a sportu UK