I. Zakázané skupiny látek:

        a) stimulancia

        b) narkotika

        c) anabolické látky

        d) diuretika

        e) peptidové hormony a jejich kinetika a analoga

 

        II. Dopingové metody:

        a) krevní doping

        b) podání umělých přenašečů kyslíku nebo plasmaexpanderů

        c) farmakologická,chemická a fyzikální manipulace

        d) genový doping

 

        III. Skupiny látek zakázaných za určitých okolností

        a) alkohol

        b) kanabinoidy

        c) lokální anestetika

        d) glukokortikosteroidy 

        e) beta-blokátory

 

 I. Zakázané skupiny látek:

 

a) Stimulancia

 

Jsou klasickou a nejdéle zneužívanou skupinou látek, často mylně označovanou  za tzv. lehký doping. Toto označení může být velmi zavádějící a podcenění nebezpečnosti těchto látek může vést při předávkování k závažným zdravotním poruchám, zejména při extremní tělesné zátěži. Za těchto podmínek po vysoké dávce určitého stimulancia může dojít až ke smrti, což po první běžné dávce anabolického steroidu nehrozí.

 

Stimulancia se ve sportu zneužívají pro povzbuzení ostražitosti,čilosti, pro redukci pocitu únavy a zvýšení soutěživosti a agresivity. Mezi nejběžněji používané stimulancia patří amfetaminy, kokain, symptomimetické aminy jako je efedrin a pseudoefedrin.

 

 

AMFETAMIN

 

Právě amfetaminy neblaze prosluly v roce 1960 na olympijských hrách v Římě, kdy jejich použití zaplatil dánský cyklista K. Jensen životem. Mezi jeho vedlejší nepříznivé účinky patří hlavně úzkost, výrazné zrychlení srdeční činnosti provázené pocity bušení srdce, nepravidelnost srdeční činnosti, strach, nespavost, pocení, závratě a výrazné zvýšení krevního tlaku. Právě zde leží potenciální riziko zneužívání amfetaminu a jeho derivátů. Nerespektování varovných signálů únavy pokračování v extrémním výkonu může vést nejen k nefyziologické únavě,ale i k přehřátí, srdeční arytmii až infarktu. 

 

EFEDRIN

 

Vedlejší účinky efedrinu jsou podobné jako u amfetaminu.Patří k nim neklid,nespavost,předrážděnost,halucinace,poruchy srdečního rytmu.

 

KOKAIN

 

Je vysoce návykovou drogou a to už samo o sobě znamená vážné varování.Sportovci by se měli kokainu zdaleka vyhýbat, protože při náročných fyzických výkonech jsou právě oni nejcitlivější vůči jeho účinkům. A těch je víc než dost. Nejsou až tak vzácné případy, kdy došlo k úmrtí už po prvním požití. Kokain zvyšuje krevní tlak, srdeční frekvenci. Tím, ale dochází ke zhoršení prokrvení srdečního svalu. Při větším fyzickém výkonu tato situace může vést k srdečnímu infarktu, komorové fibrilami a k srdečnímu selhání. Dosti obvyklé jsou také změny osobnosti: paranoia, nepřátelství, iracionální chování, pocit vyčerpání a deprese. Pocit euforie, síly a sebedůvěry, pro který je kokain ve sportu někdy užíván, bývá často zaplacen velmi draze.

 

Následující stimulancia jsou zakázána, včetně obou jejich případných optických (D- i L-) izomerů:

 

Adrafinil,  amfepramon,  amfetaminil,  amifenanazol,  amfetamin,  benzfetamin,  bromantan, clobenzorex,  dimetamfetamin,  efedrin**,  etylamfetamin,  etilefrin,  fendimetrazin, fenetylin,  fenfluramin,  fenkamfamin,  fenmetrazim,  fenproporex,  fentermin,  furfenorex, karfedon,  katin*,  kokain,  mefenorex,  mefentermin,  mezokarp,  metamfetemin metylendioxyamfetamin,  metylendioxymetamfetamin,  metylefedrin,  metylfenidat, modafinilniketamid,  norfenfluramin,  parahydroxyamfetamin,  semolin,  prolintan,  selegilin, strychnin  a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými farmakologickými účinky ( látky zahrnuté do Monitorovacího programu nejsou považovány za zakázané látky ).

 

*Katin ja zakázaný pouze při koncentraci vyšší než 5 mikrogramů v 1 ml moči.

**Efedrin a metylefedrin jsou zakázány při koncentraci vyšší než 10 mikrogramů v 1 ml moči.

 

b) Narkotika

 

Nejvíce používané látky jsou diamorfin ( heroin ) a methadon.V roce 1993 byl vyřazen ze seznamu příkladů zakázaných narkotik široce používaný kodein a po něm i některé další jemu příbuzné látky.

 

Narkotická analgetika primárně působí na centrální nervový systém, tlumí činnost některých center a redukují pocit bolesti, strachu a úzkosti a také snižují koncentraci. Narkotika nemají přímé povzbuzující účinky na sportovní výkon. Obecně se ve sportu používají, aby umožnila sportovcům pokračovat v soutěži po zranění a také, aby snížila  senzitivitu hráčů v kontaktních sportech, kde je velké riziko zranění. Tento efekt analgetik tak ruší zpětnovazební mechanismus bolesti a může být příčinou daleko závažnějšího poranění sportovce. Jiný motiv používání narkotik, zejména heroinu, přichází z mimo sportovního prostředí. Stejně jako kokain amfetaminy je tzv. sociální drogou. Závislost na heroinu se však ve velké většině sportů jen těžko slučuje se špičkovou výkonností.

 

 

MORFIN a jeho deriváty

 

Jedná se o návykové látky, které se ve sportu používají hlavně k tlumení bolesti. Kromě vznikajícího návyku je z vedlejších účinků morfinu nejdůležitější útlum činnosti dýchacího systému, což může při velkém fyzickém vypětí pro sportovce vést až k udušení.

 

Následující narkotika jsou zakázána:

 

Buprenorfin,  dextromoramid,  diamorfin ( heroin ),  hydromorfon,  megafon,  morfin, oxykodon,  oxymorfon,  pentazocin,

 petidin.

 

c) Anabolické Látky

 

V posledních dvaceti letech jsou anabolické látky nejzávažnějším problémem v boji proti dopingu. Celá skupina anabolických látek se dělí na dvě podskupiny:

 

- anabolické androgenní steroidy

- ostatní anabolické látky

 

Androgenní anabolické steroidy

 

Androgenní anabolické steroidy tvoří skupinu nejznámějších, nejsledovanějších, ale také k dopingu nejpoužívanějších látek. Jen v USA se odhaduje, že zhruba milion Američanů tyto steroidy užívá, anebo je v minulosti užívalo. Proto je zde zkušenost s vedlejšími účinky a zdravotní důsledky jejich používání největší.

 

TESTOSTERON

 

Testosteron je sice základním představitelem androgenních anabolických steroidů, ale jeho sledování antidopingovými testy se o několik let opozdilo za kontrolou ostatních steroidů. Potíž s jeho odhalením je v tom, že je to hormon tělu vlastní a nebylo možné spolehlivě odlišit jeho endogenní a exogenní původ. Proto dlouho unikal odhalení jeho nepřirozeně nadměrný výskyt v těle sportovců, až byl konkrétně doložen většinou dopingových kontrol na olympijských hrách v roce 1980 v Moskvě. Až v první polovině 80. let s rozvojem sledování steroidních profilů ve vzorcích moči sportovců byly pro odhalení tohoto dopingu využity poměry koncentrací některých hormonů, které se u normální zdravé populace pohybují v určitém zjištěném rozmezí. Pro stanovení pozitivního nálezu zneužití testosteronu byl jako důkaz stanoven poměr testosteronu ku epitestosteronu v moči sportovce, což též eliminuje vliv specifické hmotnosti moči. Pokud je tento poměr vyšší než 6 : 1, považuje se to za pozitivní nález.

 

Testosteron svým androgenním působením podněcuje v období vývoje plodu formování zevního mužského genitálu a v období puberty rozvoj sekundárních pohlavních charakteristik. Anabolické působení testosteronu a jemu příbuzných látek nespočívá pouze v podpoře syntézy bílkovin s nárůstem svalové hmoty,ale i ve stimulaci růstu kostí nedospělých jedinců.

 

Testosteron je normálně přítomen jak v mužském, tak i v ženském organismu. U prepubertálních chlapců a u žen se denně vylučuje méně než 0,25 mikrogramu tohoto hormonu, ženy jsou však na testosteron citlivější a již malé množství má pro ně značný anabolický efekt. Organismus mužů syntetizuje 2,5 až 11 mikrogramů denně a ještě vyšší množství testosteronu je vylučováno u chlapců během dospívání. U žen je testosteron v kůře nadledvinek a ve vaječnících, u mužů ve varlatech a také v kůře nadledvinek.

 

NANDRALON

 

Spolu s testosteronem patří mezi nejoblíbenější anabolický doping. Na rozdíl od testosteronu nandralon vydrží v těle sportovce mnohonásobně déle, často mnoho měsíců i více než rok. Je dostupný pouze v injekční formě v olejovém roztoku. Jako hydrofobní látka je s vodou nesmísitelný.

 

Následující anabolické látky jsou zakázány:

 

a) Exogenní-androgenní anabolické steroidy včetně látek, ale bez omezení pouze na ně:

 

Androstadienon, bolasteron, boldenon, boldion, clostebol, danezol, dehydrochlormetyltestosteron, delta 1-androsten-3,17-dion,  drostanolon,  drostandiol,  fluoxymesteron,  formebolon,  gestrion,  4-hydroxytestosteron,  4-hydroxy-19-nortestosteron,  mestenolon,  mesterolon,  metandienon,  metenolon,  19-norandrostendion,  norboleton,  noretandrolon,  oxabolon,  oxandrolon,  oxymesteron,  oxymetolon,  quinbolon,  stanozolon,  stenbolon,  1-testosteron ( delta-dihydro-testosteron ),  trenbolon a příbuzné látky.

 

b)Endogenní -androgenní anabolické steroidy včetně následujících látek, ale bez omezení pouze na ně:

 

Andostendiol,  androstendion,  dehydroepiandrosteron / DHEA /,  dihydrotestosteron,  testosteron  a příbuzné látky.

 

V případech, kdy může tělo produkovat Zakázanou látku ( jak je uvedeno výše ) přirozeně, bude se předpokládat, že Vzorek obsahuje Zakázanou látku, když koncentrace Zakázané látky nebo jejích metabolitů nebo indikátorů a/nebo když se jakýkoli jiný příslušný poměr/y ve Vzorku Sportovce tak odchyluje od rozmezí hodnot, které se normálně vyskytují u lidí tak, že neodpovídá normální endogenní produkci. Nepředpokládá se, že Vzorek obsahuje Zakázanou látku v takovém případě, kdy Sportovec podá důkaz, že koncentrace Zakázané látky nebo jejích metabolitů nebo indikátorů a/nebo příslušný poměr/y ve Vzorku Sportovce se přisuzuje patologickému nebo fyziologickému stavu. Ve všech případech a při jakékoliv koncentraci laboratoř nahlásí pozitivní laboratorní nález pokud podle spolehlivé analytické metody může prokázat,že je Zakázaná látka exogenního původu.

 

Pokud laboratorní výsledek není průkazný a není zjištěna žádná koncentrace , na kterou se odvolává výše zmíněný paragraf, příslušná antidopingová organizace provede následná šetření na možné Použití Zakázané látky v případě závažných signálů, jako např. porovnání s referenčními profily steroidů.

 

Pokud laboratoř nahlásila poměr testosteronu k epitestesteronu v moči větší než 6 : 1, je povinné další šetření, aby se určilo, zda je tento poměr způsobený fyziologickým nebo patologickým stavem.

 

V obou případech bude šetření zahrnovat přezkoumání jakýchkoliv předešlých testů, dodatečných testů a/nebo endokrinní vyšetření. Pokud nejsou k dispozici předcházející testy, Sportovec se podrobí endokrinnímu vyšetření nebo bude testován bez předchozího oznámení alespoň třikrát během období tří měsíců.

 

V případě, že Sportovec nebude spolupracovat při dalších šetřeních, bude to mít za následek prohlášení, že Vzorek Sportovce obsahuje Zakázanou látku.

 

Jiné Anabolické Látky

 

Tato skupina je reprezentována beta 2 agonisty. Jsou to antiastmatika, tedy na lékařský předpis dostupné preparáty na léčbu různých alergií a astmatických potíží. Tyto látky jsou ve sportu zneužívány ze dvou důvodů. Jednak pro svůj stimulační efekt a jednak pro anabolický účinek při podání vyšších dávek. Z tohoto důvodu je nejčastěji při dopingových kontrolách nacházen clenbuterol, který je obsažen i v některých veterinárních lécích a byl zneužíván k nárůstu svalové hmoty u dobytka. Pro svůj anabolický účinek jsou tyto látky zakázány i v mimo soutěžním období. Jelikož je i mezi sportovci v současné době značné ekologické zátěže určitý počet alergiků, byla stanovena pro jejich účast ve sportovních soutěžích výjimka. Ta spočívá v povolení čtyř látek z této skupiny ( formoterol,  salbutanol, salmeterol a terbutalin ) . Jsou povoleny pouze při inhalaci k prevenci a/nebo léčbě astmatu a zátěžového astmatu nebo zátěží vyvolané bronchiální konstrikce. Je požadována lékařská zpráva v souladu s článkem 8 Mezinárodního standartu pro terapeutické výjimky. Jinak jsou  všichni beta 2 agonisté včetně jejich D- a L-isomerů zakázáni.

 

Navzdory udělení terapeutické výjimky, pokud laboratoř nahlásí koncentraci salbutamolu (volný plus glukoronid) vyšší než 1000 nanogramů v 1 mililitru moči, bude to považováno za Pozitivní laboratorní nález pokud Sportovec neprokáže, že abnormální výsledek byl způsoben terapeutickým užíváním salbutamolu v inhalaci.

 

d) Diuretika

 

Diuretika ovlivňují množství vylučované moči a přímo působí na ledviny. Terapeuticky se používá k léčbě vysokého krevního tlaku  a při nadměrném zadržování tekutin. Diuretika způsobují ztráty vody, denně se může jednat o několik litrů.

 

Jsou zneužívána zejména ve sportech s hmotnostními kategoriemi, jako je vzpírání, zápas, judo, box, dále ve sportech, kde je i z jiných důvodů výhodná minimální tělesná hmotnost, např. v jezdectví. Jiným motivem zneužívání diuretik je též jejich schopnost maskovat podávání zakázaných látek z jiných skupin. Snižují takto možnost jejich laboratorní detekce. Proto je jejich aplikace  též považována za zakázanou dopingovou metodu. Je také známo, že kulturisté kombinují diuretika s anabolickými steroidy. Díky diuretikům ve finálních fází přípravy též získávají ostřejší obrysy svalových skupin.

 

Diuretika jsou zakázána při soutěži i mimo soutěž ve všech sportech jako maskující látky. Avšak v následujících sportech s hmotnostními kategoriemi a ve sportech, kde úbytek váhy může zvýšit sportovní výkon, nebude udělena terapeutická výjimka pro užívání diuretik:

 

Box ( AIBA )

Judo ( IJF )

Karate ( WKF )

Kulturistika ( IFBB )

Lyžování ( FIS ) pouze pro skoky na lyžích

Silový trojboj (IPF )

Taekwon-do ( WTF )

Veslování ( lehké váhy ) ( FISA )

Vzpírání ( IWF )

Wushu ( IWUF )

Zápas ( FILA )

 

Maskující látky jsou produkty s potenciálem ovlivnění vylučování Zakázaných látek, zamaskování jejich přítomnosti v moči nebo v jiných Vzorcích užívaných pro dopingovou kontrolu, nebo změny hematologických parametrů. Maskují látky zahrnují následující látky, ale nejsou omezeny pouze na ně:

 

Diuretika,  epitestosteron ,  probenecid,  plasmaexpandery ( např. dextran,  hydroxyetylškrob )

 

Diuretika zahrnují…

 

Acetazolamid,  amilorid,  bumetanid,  furosemid,  chlortalidon,  indapamid,  kanrenon,  kyselina etakrynová,  mersalyl,  spironolakton,  thiazidy ( např. bendroflumethiazid,  hydrochlorothiazid,  chlorothiazid ),  triamteren  a jiné látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými farmakologickými účinky.

 

Lékařské osvědčení v souladu s článkem 7 Mezinárodního standartu pro terapeutické výjimky není platné pokud moč sportovce obsahuje diuretika ve spojení s prahovou nebo podprahovou hladinou zakázané látky.

 

 

e) Peptidové hormony a jejich kinetika a analoga

 

Tato skupina zakázaných látek prochází v několika letech relativně nejrozsáhlejší obměnou a je z hlediska zneužívání i nejproblémovější. Značný problém je to, že se většinou jedná o látky tělu vlastní a prokázání jejich exogenního podání vyžaduje velmi složitou metodiku i vlastní antidopingové předpisy. V roce 1999 byl na seznam dokonce zařazen i inzulín, který je již delší dobu zneužíván pro své anabolické vlastnosti. Stejně jako testosteron a syntetické steroidy i většina těchto hormonů působí anabolicky a znamená pro sportovce podobné nebezpečí v nabourání celého jemně sladěného hormonálního systému. Jejich používání je zakázáno i v mimosoutěžním období, některé z těchto látek nejsou zakázány ženám.

 

 

ERYTROPOETIN ( EPO)

 

Tento hormon je jedním z nejdiskutovanějších dopingových prostředků současnosti. V posledních deseti letech se na jeho vrub přičítalo množství úmrtí na srdeční selhání. Mezi zakázanými látkami je již od roku 1990. Svůj účel plní pouze je-li podán v injekční podobě.

 

EPO zprostředkovaně ovlivňuje jeden z nejdůležitějších metabolických procesů v našem organismu, totiž efektivitu dýchání a transportu kyslíku k cílovým tkáním.Nejdůležitějším cílovým orgánem pro kyslík, zejména ve vytrvalostních sportech, jsou kosterní svaly. I když i ostatní tkáně se bez kyslíku neobejdou, včetně tkáně mozkové. EPO stimuluje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni udržuje tak jejich optimální množství v krevním řečišti. V červených krvinkách se kyslík přímo váže na hemoprotein hemoglobin, který jej přenáší z plic do cílových tkání. V mitochondriích cílových tkání se kyslík zapojuje do procesu aerobní fosforace, což je nejefektivnější způsob získávání energie. A právě množství kyslíku je jedním z nejdůležitějších faktorů, které limitují aerobní výkon.

 

RŮSTOVÝ HORMON

 

Růstový neboli somatotropní hormon ( STH ) je velmi důležitý v regulaci metabolismu, zejména podporuje růst všech orgánů v lidském těle. Jeho produkce je v podvěsku mozkovém. Terapeuticky se již delší dobu využívá při léčbě dětí s nedostatečnou přirozenou produkcí STH, aby se docílil normální vzrůst.

 

Sportovci věřili, že STH zaujme roli anabolických androgenních steroidů v budování svaloviny a síly, navíc se zvýšeným odbouráváním tuků. Rostoucí úspěchy antidopingových orgánů v prokazování zneužití anabolik již dlouhou dobu před soutěžemi se sportovci snažili eliminovat náhradu steroidů růstovým hormonem několik týdnů před zahájením soutěže, aby předešli úbytku svalové hmoty po vysazení steroidů. Přes všechny mýty o účinnosti STH se zdaleka steroidy nahradit nepodařilo, navíc STH stimuluje spíše nárůst objemu  svalu než jeho sílu. Dalším způsobem zneužití růstového hormonu je jeho podávání zdravým, normálně vyvinutým jedincům v období růstu, aby se dosáhlo vyššího vzrůstu výhodného pro určité sporty, jako je basketbal.

 

LIDSKÝ CHORIOGONADROPIN ( HCG )

 

HCG je glykoprotein s několika sacharidovými skupinami vázanými na proteinový skelet. V ženských kategoriích nepatří mezi zakázané látky. Během těhotenství je ve velkém produkován placentou a stimuluje syntézu hormonu progesteronu. Vzácně může být produkován i rakovinnými buňkami.

 

INZULÍN

 

Jedním z nejznámějších  hormonů je inzulín, který má zásadní význam v metabolismu cukrů. V posledních letech je však zneužíván i pro anabolické vlastnosti nejen v sacharidové, ale i v proteinové oblasti. Jeho zneužívání ve sportu je nebezpečnou hrou s ohněm, ale ani těžké problémy diabetiků neodradí některé nezodpovědné vyznavače úspěchů za každou cenu od jeho aplikace.

 

Následující látky jsou zakázány, včetně jejich kinetik, analogů a uvolňujících faktorů:

 

1. Erytropoetin ( EPO )

2. Růstový hormon ( HGH ) a insulinu podobný růstový faktor ( IGF-1 )

3. Choriongonadotropin ( HCG ), zakázaný pouze u mužů

4. Hypofyziální a syntetické gonadotropiny ( LH ), zakázané pouze u mužů

5. Insulin

6. Kortikotropiny

 

Pokud Sportovec nemůže prokázat, že koncentrace byla způsobena fyziologickým či patologickým stavem, bude se předpokládat, že  Vzorek obsahuje Zakázanou Látku ( jak je uvedeno výše ) v případech, kdy koncentrace Zakázané látky nebo jejích metabolitů či indikátorů a/nebo příslušné poměry ve Vzorku Sportovce natolik překročí hodnoty obyčejně zjištěné u lidí tak, že neodpovídají normální endogenní produkci.

 

Přítomnost analogů, mimetik, diagnostických indikátorů nebo uvolňujících faktorů hormonu uvedeného výše nebo jiného nálezu, který indikuje/jí, že detekovaná látka není hormon přirozeně přítomný, bude oznámena jako Pozitivní laboratorní nález.

 

II. Dopingové metody

 

a) Krevní doping

 

Krevním dopingem je infuze krve nebo krevních derivátů přímo do žíly sportovce. Obvyklý postup je takový, že je sportovci odebrána krev v několikaměsíčním předstihu před důležitou soutěží, červené krvinky  se oddělí od plasmy a uskladní se. Po návratu hematokritu ke sportovcově normálu se uskladněné krvinky krátce před soutěží vpraví do sportovcova krevního řečiště, což je spojeno s okamžitým vzrůstem hematokritu a se vzrůstem transportní kapacity krve pro kyslík. Je možno podat i krev okysličenou. Větší problémy jsou s infuzí krve jiných dárců, pojí se s všemi nebezpečími, které tato praktika přináší ( krevní skupiny, AIDS, hepatitis ). Tato složitá metoda je však v současnosti po rozšíření EPO na ústupu.

 

b) Umělé přenašeče kyslíku a plasmaexpandry

 

Tato skupina byla zařazena nově mezi zakázané dopingové metody zejména proto, aby se předešlo dalším možným experimentům v oblasti nelegálního zvyšování transportní kapacity krve pro kyslík. V této skupině jsou jak látky, které mohou tuto kapacitu zvýšit, tak i látky, které mohou používání těchto praktik maskovat. Plasmaexpandery  po podání okamžitě snižují hematokrit a případné krevní testy pak jsou neefektivní. Většinou se jedná o polysacharidové preparáty běžně používané v medicíně u pacientů v kritickém stavu vnitřního prostředí na jednotkách intenzivní péče.

 

Výzkum v oblasti umělých přenašečů zdaleka není uzavřen.

 

c) Farmakologická, chemická a fyzikální manipulace

 

K těmto metodám patří užití látek nebo metod, které mění integritu a validitu vzorků moče při dopingových kontrolách. Například probenecid je zakázán pro svoji schopnost dočasně blokovat vylučování některých látek, tedy i steroidů, v ledvinách do moči.

 

Jakákoliv záměna vzorků moči, ať už před příchodem k dopingové kontrole cévkováním nebo přímo při odběru vzorku náhradou za cizí moč , je též zakázána . Při důsledném provedení dopingové kontroly  komisařem je znemožněna. Vedle rizikového cévkování, které mimo možného mechanického poškození močové trubice by  mohlo vést též k zanesení infekce do organismu, je jisté, že i další popsané postupy manipulace se vzorkem moči jsou nesprávné. Cévkování je velmi rizikové a závažné především u žen.

 

Také vypití nadměrného množství tekutin těsně před odběrem vzorku moči může být kvalifikováno jako zakázaná metoda. Při odběru se měří specifická hmotnost moči a tím se spolehlivě odhalí její ředění. V takovém případě je ihned nařízen sportovci odběr dalšího, již zahuštěného vzorku moči.

 

d) Genový doping

 

Genový nebo buněčný doping je definován jako neterapeutické použití genů, genových elementů a/nebo buněk, které mají schopnost zvýšit sportovní výkon.

 

III. Skupiny látek zakázaných za určitých okolností

 

a) Alkohol

 

 Oproti všeobecně vžité představě není alkohol ve většině sportovních odvětví zakázán. Podle nařízení příslušné organizace však mohou být prováděny v určitých sportovních disciplínách testy na přítomnost alkoholu v dechu nebo v krvi sportovce a pozitivní nálezy mohou vést k sankcím.

 

Jeho použití je zakázáno z bezpečnostních důvodů v motoristických sportech a ve sjezdu na lyžích a v dostihovém sportu. Dále je zakázán u některých sportů, kde je součástí výkonu míření na terč, jako biatlon nebo moderní pětiboj. Zde se má zato, že malá dávka alkoholu zklidní střelce při míření, vyšší dávky by měly samozřejmě účinek opačný.

 

Alkohol primárně působí na organismus přes centrální nervovou soustavu a může snižovat napětí, které sportovci pociťují ve stresových situacích, někdy může vyvolat pocity mírné euforie, ale též deprese. Vytrvalost i ostatní základní složky výkonu ve velké většině sportů poznamenává negativně.

 

Alkohol ( etanol ) je  zakázaný pouze při soutěži v následujících sportech. Detekce se bude provádět dechovou zkouškou a/nebo rozborem krve. Prahová hodnota pro porušení dopingového pravidla je  pro každou federaci uvedena v závorkách. Pokud není uvedena prahová hodnota, přítomnost jakéhokoliv množství alkoholu znamená doping.

 

Automobilový sport ( FIA )

Biliard ( WCBS )

Fotbal ( FIFA )

Gymnastika ( FIG ) ( 0,10 gramů na litr )

Karate ( WKF ) ( 0,40 gramů na litr )

Kolečkové bruslení ( FIRS ) ( 0,02 gramů na litr )

Letecké sporty a parašutismus ( FAI ) ( 0,20 gramů na litr )

Lukostřelba ( FITA ) ( 0,10 gramů na litr )

Lyžování ( FIS )

Moderní pětiboj ( UIPM )-jen disciplína mod.pětiboj ( 0,10 gramů na litr )

Motocyklový sport ( FIM )

Petanque obdobné sporty ( Boules-CMSB ) ( 0,50 gramů na litr )

Triatlon ( ITU ) ( 0,50 gramů na litr )

Zápas ( FILA )

 

 

b) Kanabinoidy

 

Do této skupiny patří marihuana a hašiš o nich platí ve velké míře totéž co o alkoholu. Antidopingové a sportovní organizace stále ve větší míře zakazují užívání kanabinoidů, i když se nejedná o klasické látky povzbuzující výkon, ale o jejich společenské ( rekreační ) zneužívání. Užívání těchto látek, stejně jako dalších společenských drog, poškozuje pověst sportovců a sportu jako kladného činitele v harmonickém rozvoji člověka.

 

Marihuana se řadí mezi lehčí drogy a ve sportu se používá ke zvládnutí předstartovních stavů. Z nežádoucích účinků je třeba jmenovat snížení pozornosti, halucinace, zhoršení koordinace pohybů, zvýšení krevního tlaku a dýchací potíže spojené s jejím kouřením. Při dlouhodobém užívání dochází ke snížení produkce testosteronu a k potlačení reprodukčních schopností.

 

c) Lokální anestetika

 

Jsou užívány k potlačení bolesti a to injekcí účinné látky přímo do bolestivého místa. Tato látka dočasně zabraňuje přenosu nervového vzruchu z bolestivého místa k mozku. Lékař, který chce sportovce zbavit určitých bolestí při zranění, kterých mají fyzicky přetížení sportovci značné množství, musí při použití lokálních anestetik splnit tři podmínky. První podmínkou je vyloučení účinného anestetika kokainu, který má negativní následky. Je nutno použít jiná běžná anestetika jako bupivakain,  prokain. Druhou podmínkou je pouze lokální nebo nitrokloubní podání. Třetí podmínkou je nahlášení aplikace dopingovému komisaři při případné dopingové kontrole. Vazokonstrikční látky ( např. adrenalin ) mohou být podány spolu s lokálními anestetiky, aby se lépe lokalizovalo jejich působení a zamezilo se jejich přesunu do krevního řečiště. Nepřípustné jsou jakékoliv injekce obsahující lokální anestetika, i když jen jako pomocnou látku. Vyšší hladiny například lidokainu mohou způsobit srdeční problémy.

 

<P class=MsoNormal style="MARGIN: 0cm

Hodnocení: