S výsledkem jsem i nejsem spokojená, říká Helena Erbenová Karásková
Jak jsi spokojená s letošním výsledkem v podobě stříbrné medaile?
S výsledkem jsem i nejsem spokojená. Stříbrná medaile je skvělá a po průběhu závodu jsem za ni hodně ráda. Zklamaná jsem ale především ze svého výkonu v běhu, na lyžích to také nebylo ono. Dorůstají nové mladé závodnice, které jsou velmi rychlé, především mladé Rusky.
Jaké panovaly v Rumunsku podmínky, a která z disciplín ti dala nejvíc zabrat?
Když jsme tam přijeli, byla velká zima, což je na zimní triatlon to nejlepší, co může být. Když je sníh tvrdý, neboří se při běhu a na kole se na něm moc hezky jezdí. Bohužel na závod se poměrně dost oteplilo, takže při běhu to bylo velmi těžké. Každým krokem se člověk bořil, běh mi tak určitě dal nejvíc zabrat. Na biku mám takové podmínky docela ráda, když to klouže a je potřeba použít sílu. Na lyžích už jsem se o nic nepokoušela. Nešlo to, moje tělo bylo úplně prázdné. Určitě zapracovala i nadmořská výška, byl to hodně těžký závod.
Jak se ti běželo?
Popravdě mám pocit, že mě běh úplně zničil. Běželo se 5 okruhů po 1,5 km, celé po sněhu s jedním strmým výběhem. Jediné, kde mi to šlo, bylo z prudkého kopce dolů. Ve třetím okruhu mě začalo ještě bolet břicho a hodně jsem s tím bojovala. Takže jsem byla ráda, že mířím do depa. Na biku jsem se sice trochu rozjela, ale od druhého kola mě chytly křeče do obou lýtek a musela jsem si na to dávat hodně velký pozor, abych mohla jet.
Cyklistická část měřila „jen“ 13 km. Na sněhu je to ale asi jiné než na tratích Xterry, kde jsi zvyklá během roku závodit…
Určitě je to jiné, na kole je dost rychle zima. Sice v závodním nasazení to tak člověk nevnímá, ale těch 45 minut v lyžařské kombinéze je na kole až až. Tam, kde by člověk v létě jel úplně normálně, to v zimě na sněhu nejde. Je to v podstatě jako kdybych jela těch 13 kilometrů jen a jen v blátě. Já jsem vyjížděla na pátém místě, ale hned po depu byla nejtechničtější část trati, a během prvního kilometru na biku jsem se posunula na druhou pozici. Ze ztráty kolem minuty a dvaceti sekund, ze které jsem přes 20 sekund nabrala v depu, jsem nakonec dojela s asi 35ti sekundovou ztrátou na vedoucí Rusku. Jenže pak zase přišlo pomalé depo a byla z toho opět minuta...
A vydala ses na běžky. Jak jsi během letošní zimy stihla trénovat?
Na lyžích jsem trénovala poměrně dost, i když určitě ne tolik jako lyžařka. Teď přes zimu je to hodně náročné období, protože ke třem disciplínám přibudou ještě lyže... Jezdila jsem na Jizerku, nebo když bylo víc sněhu, tak do vedlejší vesnice, kde na louce najíždí asi dvoukilometrové kolečko. To pak byla veliká úspora času. Někdy jsem také jezdila trénovat na Kolečko do Jablonce, když jsem mohla spojit trénink dcerky a svůj.
Jak se pro tebe vyvíjel závod v závěrečné disciplíně?
Vlastně už nijak. Ruska se mi pomaličku na čele vzdalovala a já byla ráda, že jedu. Za mnou byla po biku veliká díra já se už jen snažila dostat do cíle.
Jakou sportovní výživu jsi v době před, během a po závodě využila? Kdy a kde jsi doplňovala energii a čím?
Jako vždy jsem si tři dny předem brala Enervit Magnesium, těsně před startem jsem si dala energetické tablety s kofeinem Enervit GT Sport a pak jsem při závodě už jen občerstvovala ionťákem Enervit G Sport. Sice jsem na kole měla přidělaný gel, ale nakonec jsem ho nesnědla. Hned po závodě samozřejmě následoval regenerační nápoj Enervit R2 Sport.
Jaké plány máš ještě teď na zimu a pak pro letošní letní sezonu?
Ještě bude v polovině února mistrovství Evropy v zimním triatlonu na Sicílii. V sezoně pak samozřejmě seriál Xterry. Určitě už ale nebudu usilovat o celkové umístění, pojedu „jen“ na pár závodů. K tomu mistrovství světa v terénním triatlonu v Dánsku a pak bych ráda po loňské zkušenosti zařadila nějaké závody cross country na horských kolech. Když to půjde, tak i nějaké kratší běhy v rámci přípravy.