Dokázala jsem si, že nikdo není neporazitelný, říká Petra Kuříková

V nedělním závodě Světového poháru v ekvádorském Salinas jsi vybojovala skvělé sedmé místo. Jaké jsou tvé bezprostřední dojmy?

Po mém 14ti denním putování po Americe cítím velkou vděčnost za vydařený závod. Podmínky pro přípravu na závod v Ekvádoru nebyly pro mě ani ostatní atlety ideální. Samozřejmě jsem chtěla uspět, ale měla jsem respekt z toho, jak bude závod především organizačně probíhat.

Jaký byl závod z tvého pohledu?

Hromadný start z pláže odstartoval pořádnou divočinu, začalo vzájemné topení. Pro mě byla výhoda, že se v tom chumlu nepodařilo nikomu zásadně uplavat. Na kole se jely 4 okruhy a již během druhého se téměř celé startovní pole spojilo do jednoho balíku. Pro nás vepředu určitě škoda, protože nás dojela i skupinka, ve které byla slabší plavkyně následná vítězka Yulie Jelistratova. Závod se tak rozhodoval až v běhu. Bez respektu jsem vypálila s ostatními a doufala, že vydržím tempo, co nejdéle. Krize v podstatě nepřišla, pouze začaly ke konci docházet síly.

Takže spokojenost?

Ano. Můj výkon hodnotím pozitivně, umístěním jsem vyrovnala své maximum v závodě SP z roku 2016.

Do cíle jsi dobíhala před reprezentační kolegyni Vendy Frintovou. Jak to vnímáš?

Nemám ráda, když mi lidé udávají Vendy jako metu. Ona týden před Salinas doběhla na SP třetí, já patnáctá. Vendula je pro mě velkým vzorem a důkazem toho, že i holka z Čech dokáže vzbuzovat respekt mezi těmi nejlepšími. To, že jsem v cílové rovince měla něco málo sil víc než ona nebo další velká jména, mi především dodalo odvahu. Dokázala jsem si, že nikdo není neporazitelný.

Co na tento výborný výsledek říkal tvůj trenér Luboš Bílek?

Věřím, že jsem Lubošovi alespoň trochu zvedla náladu po ne zrovna vydařeném MS na Hawaii.

Letošní triatlonová sezona je ve svém závěru. Jak se Ti dařilo a proč sis vybrala závod v Ekvádoru?

Měla jsem poměrně velká očekávání od závodu SP v Karlových Varech, kde to skončilo dřív než vůbec pořádně začalo. Spadla jsem na již dvakrát sešívaný loket, jizva nevydržela a rána byla opět rozseknutá až ke kosti. Přišla jsem tak o kvalifikační body z Varů a následně nestihla ani finále na Gold Coastu a SP Weihei. Dalším závodem byly až Sarasota a Salinas. Přestože nejraději závodím v Evropě a nerada sama cestuji, neměla jsem jiný výběr. O to větší hodnotu pro mě tyto výsledky mají, protože já občas považuji za úspěch se na tak vzdálené místo ve zdraví a s kolem vůbec dostat.

Čeho si v letošní sezoně jevíc ceníš?

V letošní sezóně se mi podařilo udržovat konstantní výkonnost. Moc si cením 9.místa na ME a následně týden na to 13.místa na extrémní trati v závodě SP v Lausanne.