Stále mám nesplněné cíle, které mě ženou kupředu, říká Vendula Frintová

O víkendu se v havajské Koně rozhodovalo o světových šampionech na tratích Ironmanu. Sledovala jsi závod?

Že bych se dívala na celých osm a více hodin televizního přenosu, tak to ne. Výsledky jsem viděla druhý den. Triumf Frodena a Ryf byl celkem očekávaný. Oba jsou ve srovnání s ostatními jiná liga, Daniela předvedla opravdu skvělý výkon.

Mnoho závodníků, které jsi potkávala na ITU závodech olympijského triatlonu, přesedlalo na half či ironmanskou distanci. Jak to máš ty?

Dlouhý triatlon mě zatím neláká a nevím, jestli někdy vůbec bude. Na krátkém triatlonu mě baví kontaktnost a rychlost. O úspěchu rozhoduje často několik vteřin a drobné zaváhání, a to mě baví. Dlouhý triatlon je hodně individuální záležitost s velkým zaměřením na mentální stránku věci. Strávit pět a více hodin sama na kole mě příliš neoslovuje. Když vidím, jak se na dlouhém triatlonu často porušují pravidla (viz letošní cyklistické balíky na IM Hawaii), tak bych s tím měla asi problém. 

Letošní sezona se nesla ve znamení brazilské olympiády, zároveň jsi stihla objet velké množství závodů WTS série (Gold Coast, Abu Dhabi, Cape Town, Cagliari, Stockholm, Hamburk, Edmonton, Cozumel). Na evropském šampionátu v Lisabonu jsi skončila čtvrtá. Byl toto tvůj největší letošní úspěch?

Asi ne, protože evropská konkurence je slabší, než když se závodí na závodech světového šampionátu. Za nejhodnotnější považuji šesté místo v mexickém Cozumelu, kde jsem běžela o minutu rychleji než olympijská vítězka Jorgensen. Kdybych na tomto závodě zaplavala trochu lépe, mohla jsem bojovat o podium. Letos bylo několik závodů, kdy to nevyšlo o kousek, chyběl pověstný kousek štěstí.

Brala jsi umístění v první desítce, předváděla jsi kontinuálně velmi kvalitní výsledky. Co za tím stojí?

Hlavně kvalitní trénink. V mezinárodní tréninkové skupině kanadského kouče Filliola jsou světové hvězdy triatlonu a každodenní trénink je skvěle nastaven. Perfektně kloubí objemový trénink s rychlostí, ideální jsou podmínky pro dobrou regeneraci, což je pro mě rok od roku důležitější.   Opakovaně se mi potvrdilo, že mi velice pomáhají také vysokohorská soustředění, která jsem absolvovala v posledních třech letech v Pyrenejích.

Který závod byl naopak nejnepovedenější?

Bohužel to byl ten olympijský v Riu. Několik vteřin zaváhání v prvním depu rozhodlo o tom, že jsem nestihla první cyklistický balík a bylo pro mě rozhodnuto. Už jsem o tom řekla hodně a moc se mi k tomu nechce vracet. Je potřeba to hodit za hlavu a koncentrovat se na další závody, což jsem prakticky udělala hned druhý den po závodě. I tak byl závěr sezóny velice náročný, protože člověk musí znovu hledat motivaci do posledních závodů.

V minulých letech jsi laborovala se zraněním, které se ti naštěstí letos vyhýbaly..

Měla jsem sice několik pádů, naštěstí bez větších následků. Po závodě ve Stockholmu jsem měla velké střevní problémy, které způsobily, že jsem přes týden nemohla téměř nic sníst. Nejspíš šlo o otravu jídlem. Tento týdenní tréninkový výpadek jsem pak musela dost složitě dohánět. A je také hlavní příčinou, proč jsem se již před olympiádou nedostala do absolutní formy a pohody, ve které jsem byla právě před Stockholmem.

Hodně jsi toho procestovala. Jaký byl tvůj letošní top zážitek?

Nádherný byl týden dovolené po závodě v Mexiku. Člověk si po náročné sezóně volno opravdu zaslouží. Kromě povinného válení na pláži jsem měla možnost navštívit pověstné mayské památky a také si zaplavat s delfíny.  

Prozradíš své další sportovní plány? 

S triatlonem ještě skončit nechci. Rozhodla jsem se, že se co nejlépe připravím na další sezonu. Stále mám nesplněné cíle, které mě ženou kupředu.