U bojky jsem si lokla slané vody a následoval boj o život, říká Jitka Šimáková po ITU závodě v Jižní Koreji

29.10.2014 -
Jitce se v letošní sezoně podařilo zlepšit ve všech disciplínách a na tuzemských závodech stála mnohokrát na medailových postech. Závěrem sezony se vydala sbírat první zkušenosti na závody Světového poháru. Jak se poprala se závodem v jihokorejském Tongyeongu, kde skončila na 39.místě, se rozpovídala v následujícím rozhovoru.

Jaký máš dojem ze závodu v Koreji?

Ze závodu jsem nadšená, byl to můj první Světový pohár, do kterého jsem šla sbírat zkušenosti, což se povedlo beze zbytku. Umístění mohlo být lepší, ale v zásadě jsme nyní, měsíc po sezóně, nic moc lepšího nečekali.

S čím jsi šla do závodu? Jaké jsi měla cíle a ambice?

Do závodu jsem šla samozřejmě s velkým respektem. Jela jsem si však především pro zkušenosti, což byl hlavní cíl. Cokoli dalšího by bylo navíc.

Jak se pro tebe závod vyvíjel? Popsala bys své vystoupení v jednotlivých disciplínách?

Měla jsem velký strach z časového posunu a z odlišného počasí, včetně vlhkosti. Z minulosti vím, že tyto změny nezvládám dobře. Nakonec to bylo úplně v pořádku, popravdě jsem ani necítila žádný velký rozdíl oproti současnému počasí v ČR. Odstartovala jsem velmi dobře a ještě 50m před první bojkou jsem byla v kontaktu s nejlepšími. Když jsme se ale k bojce přiblížily, začala strašná mela, tahání za nohy, za ramena a rozdávání ran – to je něco, na co nejsem zvyklá. Dostala jsem se pod hladinu a nebyla schopná se prodrat nahoru. Následovalo několik loknutí slané vody a boj o život. Ztratila jsem svoji pozici a propadla se téměř na konec startovního pole. Před koncem prvního okruhu mi ještě někdo strhnul čepičku a její nasazování mě definitivně stálo kontakt a naději na jakékoli slušné umístění. Na kole jsem se cítila velmi dobře, přestože jsem na něm seděla naposledy v polovině září. O to více mě mrzelo, že jsem nejela v rychlejším balíku, ve kterém bych bez problémů fungovala. Běh je letos moje nejsilnější disciplína a i tady jsem odběhla kompletní desítku ve stabilním tempu. Běžecký výkon odpovídá mým aktuálním možnostem měsíc po sezóně. Forma přeci jen nedrží věčně. Přesto myslím, že jsem svůj první závod světového poháru zvládla důstojně.


Jaké pro tebe bylo naskočit do kolotoče ITU závodů?

Bylo to strašně vzrušující. Rozhodla jsem se na závod přihlásit asi měsíc před startem a popravdě jsem vzhledem k absenci bodů v ITU žebříčku ani nedoufala, že se na startovní listinu dostanu. Moje reakce po zjištění, že jsem na startovce, byla: „Jejda, co budeme dělat?“

Jak hodnotíš svůj výkon a výsledek? Co na to říkal tvůj trenér?

Samozřejmě chybí zkušenosti, což se v plavecké části projevilo. Je škoda, že jsem nestihla asi o 1 minutu limit na body, ale to by byla už opravdu třešnička na dortu. Trenér závod zhodnotil obdobně jako já, musíme pohnout s plaváním, zároveň ale posunout i ostatní disciplíny. Stále jsou všude rezervy, což je dobrá zpráva.

Jak jsi přežila dlouhý let do Asie?

Cesta utekla nečekaně rychle. Byly jsme domluvené s Péťou Kuříkovou, a tak jsem byla ráda, že nebudu cestovat sama. Na letišti jsme se nakonec potkali ještě s Přémou a Vendy, takže pohoda.


Kde jste bydleli? Jaké bylo zázemí a péče o závodníky?

Bydleli jsme v hotelu, který pro závodníky zařídili organizátoři závodu, organizačně to tedy bylo velmi jednoduché. Zázemí i péče o závodníky bylo naprosto v pořádku, malinko mě překvapila špatná znalost angličtiny místních mladých lidí.

Měli jste možnost podniknout v Koreji i něco mimozávodního? Podělila by ses o nějaký zážitek?

Na mimozávodní aktivity nebylo moc času. Byli jsme se podívat v centru Tongyeongu, kde nás uchvátily místní trhy a trochu jsme se podívali i po Seoulu. Asi nejsilnější žážitek byl náš první oběd, když jsme úplně vyhladovělí přišli do typické místní restaurace. Nevinně vyhlížející nudle na jídelním lístku se ve skutečnosti proměnily v jakousi šedou hmotu, ve které byl zakomponovaný led (Péťa by mohla vyprávět). Zjistili jsme, že zase tak hladoví nejsme. Naštěstí nás zachránil briefing, po kterém byla výborná večeře formou bufetu, kde se organizátoři připravili i na zmlsané evropské jazýčky.

Co máš dál v plánu? 

Jelikož již krátká sportovní pauzička proběhla po závodě v Hannoveru, který byl původně v plánu jako poslední, nyní mě čeká zhruba jeden týden sportovního odpočinku a pak se zase vrhnu do tréninku. Další závody jsme již začali plánovat, ale vše se bude odvíjet od toho, zda seženeme nějaké finanční prostředky. Závod v Koreji mi rozhodně dodal další motivaci do tréninku a závodů a jsem sama mile překvapená, jak moc se těším na další trénink a závody, i po prodloužené sezoně. 


Letošní sezóna končí, jak ji hodnotíš? Z čeho máš radost, kde naopak byly rezervy?

Byla jednoznačně nejlepší za celou dobu mého triatlonového snažení z pohledu výsledků i výkonnosti. Všechny závody se mi povedly a žádný mě vyloženě nezklamal. Rezervy jsou samozřejmě stále všude, nejzásadnější však nyní po Koreji vidím v plavání, na které se hodlám zaměřit. Také chci sbírat zkušenosti na dalších velkých závodech.


foto: Petra Kuříková

Hodnocení:
Přečteno 1176x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
22.9.24Laura Philipp slaví titul mistryně světa v IRONMANu, české triatlonistky také zářily
22.8.24Oproti Paříži v Tokyu všechno klapalo, jak mělo, říká Petra Kuříková
18.8.24Blu je zpět a ve Frankfurtu pálil ostrými
10.8.24Vítěz IM TEXAS suspendován za doping!
15.7.24Ve Španělsku byla psána historie
7.7.24V Rothu padala světová maxima
17.6.24Generálku na MS v Nice ukořistila Charles, Besperát fantasticky druhá
9.6.24T100 - Napínavý souboj generací a dominance Knibb
28.5.24Český triatlon míří do Paříže! Petra Kuříková uspěla v náročné kvalifikaci
21.5.24Evropské triatlonové eposy: Lanzarote a Šamorín