David Jílek dal letos 8 železňáků

Už v srpnu jsi měl na kontě 7 dlouhých triatlonů za letošní sezonu. Na jakých číslech ohledně závodních startů jsi nakonec skončil?

Letos to bylo 8 dlouhých triatlonů a měly být ještě dva – Ironman ve Frankfurtu a říjnová Malajsie. Tu jsem ale nakonec zrušil, protože v listopadu máme termín porodu a každou chvilku to bude „na spadnutí“. Frankfurt jsem musel vynechat kvůli problémům s achillovkami. Pokud ale vše půjde dobře, tak bych chtěl na konci roku ještě stihnout poloviční Ironman v Bahrajnu.

Kterých úspěchů si nejvíc považuješ?

Cením si třech druhých míst na dlouhých tratích – Sahara, Polskaman a Winterman.

Stejně jako tvůj bývalý kouč Petr Vabroušek jsi i ty známý tím, že rád a často závodíš. Které starty jsi ještě letos absolvoval?

Krom zmíněných triatlonových jsem jako každý rok absolvoval i několik běžeckých, cyklistických a různých multisportovních závodů. Naposledy to byl říjnový Bobr Cup, kde se mi podařilo zvítězit.

V říjnu jsi už potřetí v řadě absolvoval extrémního Wintermana. Na start jsi šel s cílem obhajoby loňského triumfu, ale nakonec tě v závěrečných kilometrech na Ještědu překonal Lukáš Pazdera. Co je pro tebe Winterman?

Winterman je závod, který je už ze své podstaty trošku jiný. Stojí za ním velmi silný příběh manželů Peškových a s tím spojený charitativní projekt, jehož výsledkem je darování finanční částky z rukou vítěze dětskému kardiocentru Motol. Letos to bylo letos 170 tisíc korun. Nejraději na něm mám rodinnou atmosféru, krásné zázemí v resortu Malevil a hlavně to, že celý víkend mohu strávit se svými nejbližšími, což se každý závod nepovede.

Mrzí tě tato stříbrná medaile?

Přál jsem si samozřejmě vyhrát, ale celý týden před závodem jsem měl střevní virózu, takže jsem věděl, že to nebude snadné. Od středy jsem pomalu začal popíjet Isotonic Drink a magnesium od Enervitu pro doplnění minerálů a vitamínů a snažil se pomalu doplňovat vše, co jsem ztratil v posledních dnech. Nakonec se to povedlo a v neděli jsem se postavil na start, ale je pravda, že ještě v pátek jsem se rozhodoval, jestli vůbec nastoupím…

Dechberoucí souboj s Lukášem Pazderou do závěrečných pasáží je skvěle vykreslený i v TV dokumentu Tomáše Budky. Není tam ale vidět, co se odehrávalo v tvé mysli. Co podle tebe rozhodlo?

Už na cyklistické části jsem byl lehce slabší a občas jsem dostal křeč, kterou se mi ale velmi rychle podařilo zahnat solnými kapslemi Salt Caps od Enervitu. Myslím, že důsledky nemoci se naplno projevily až v závěru závodu, když jsem při každém pokusu o delší krok trpěl křečemi do zadní i přední strany stehen. To se mi stalo osudným na 40. kilometru, kde jsem musel úplně zastavit a pustit před sebe skvěle běžícího Lukáše Pazderu. Ten si doběhl pro vítězství a já skončil druhý.

Důležitý je i support na trati, oficiální občerstvovačky tu nejsou. Jak jsi zvládal doplňovat energii během závodu?

Support hraje v tomto typu závodu opravdu nezastupitelnou roli. Osobně to vidím jako obrovskou výhodu oproti jiným závodům, protože mohu využívat pouze svoji výživu, na kterou jsem zvyklý, a to v podstatě kdykoliv potřebuji. Na dlouhé triatlony mám zaběhnutý systém, který nijak významně neměním: Už den, dva před závodem popíjím iontový nápoj, plus ráno a večer doplňuji magnesium. Ráno v den závodu snídám 3-2,5 hodiny před startem (těstoviny, rýže) a pak si dám dva Enervit PRE Sporty (60 a 15 minut před startem). Po plavání Enervit Liquid Gel a pak už každých 30-40 minut klasické gely – na střídačku kofeinovou a bezkofeinovou verzi. Jednou za hodinku si pak dám na kole 1-2 tyčinky Perfomance Bar místo gelu. Na běžecké části jsou výborné nové Isotonic Gely, které si beru každých 25-30 minut. Plus občas dvě energetické tablety s kofeinem. Po celou dobu závodu se snažím pít hypotonicky ředěný iontový nápoj a občas ho prostřídám s vodou. Od zhruba 20.-25. kilometru běhu popíjím i colu. Pro případ nouze s sebou mám také solné kapsle a po závodě nesmí chybět regenerační Enervit Recovery Drink.

Kromě triatlonu jsi v létě absolvoval i zmiňovaný Bobr Cup, kde jsi vyhrál. Jak se ti závodilo?

Bobr Cup je už taková tradice. Mám to 30 minut autem od domu a vždy jsem jezdil jako člen jedné, nebo dvou štafet. Když se před třemi lety otevřela možnost startovat ve všech disciplínách, tedy krosu s 5 brody přes řeku po pás či prsa ve vodě, cyklistice se dvěma brody a na kajaku, byla to super zpráva. Jen škoda, že přes rok není tolik času věnovat se ostatním disciplínám… Takže to každý rok dopadne tak, že v pondělí jedu za kamarádem, půjčím si loď, projedu vodáckou trasu a v sobotu se modlím, abych dojel aspoň k poslednímu sjezdu bez toho, abych se vyklopil (smích). U horského kola je to podobné. Dřív jsem jezdil aspoň nějaké závody nebo cyklokrosy, ale stále je méně a méně času, takže se většinou do terénu dostanu tak jednou, dvakrát za rok a na technice je to znát. Vždy to zatím vyšlo tak, že jsem šel závod z plného tréninku týden před Wintermanem. První ročník se mi podařilo zvítězit, loni jsem bral 3. místo a letos zase vítězství, takže jsem spokojený.

Z plánovaného startu v Malajsii sešlo, přesto vás od dalších závodů nedělí moc času. Co máš v plánu v dalších týdnech?

Na závod do Malajsie se chystám už asi 3 roky a ještě se mi to nepovedlo. Letos nám vychází termín porodu na druhou půlku listopadu a jednoduše se mi nechtělo jít do rizika, že by mě doma manželka potřebovala a já tu nebyl… Pokud ale porod bude lehce dřív, zkusím ještě stihnout půlironmana v Bahrajnu. A co je už jisté, že budu startovat na Ironman Sahara – unikátním triatlonu v srdci pouště. Je to neskutečný zážitek – plavání v oáze, cyklistika na kvalitním asfaltu pod nejvýše položenou dunou světa a poměrně rychlý běh z části po písku a asfaltu. Pokud někdo nemá plány na leden, ještě je stále možnost se přihlásit!