"Ještě teď nemůžu uvěřit, že to klaplo," říká Milan Svoboda
Na Ironmanu v estonském Tallinnu jsi vybojoval havajský slot. Tvoje časomíra se zastavila na 9:30:40. Jaké jsou tvé čerstvé dojmy?
„Dojmy ze závodu jsou vždycky dost ovlivněné tím, jestli závod vyjde nebo ne, proto jsou mé dojmy jen pozitivní. Když jsem doběhl do cíle a viděl čas 9:30, tak jsem byl popravdě dost zklamaný. Věděl jsem, že na slot a páté místo bude potřeba čas kolem 9:20. Tím, že bylo v mé Age group nejvíc lidí, tak bylo nakonec slotů šest. Ještě teď nemůžu uvěřit, že to nakonec klaplo.“
Proč sis k pokusu o kvalifikaci na Havaj vybral zrovna Estonsko? Jak ses chystal?
„Na tento závod jsem se nechystal nějak speciálně, až na poslední týdny, kdy jsem do tréninku zařadil více kopců vzhledem k relativně náročnějšímu profilu trati běhu. Jinak s přípravou jsem začal někdy v listopadu minulého roku, absolvoval jsem jedno čtrnáctidenní soustředění na Kanárech s Etriatlonem a pár kratších bloků v Jeseníkách. Nejhorší byl asi poslední víkend před závodem, kdy jsem absolvoval sacharidovou dietu, kterou držím před každým IM, to si vždycky sáhnu na dno. Volba na Estonsko padla z několika dost podstatných důvodů. Tím nejdůležitějším pro mě jsou klimatické podmínky, nenávidím vedro a v teple jde moje výkonnost velmi razantně dolů, proto jsem hledal destinaci co nejvíce na severu. Dalším aspektem byl také pozdější termín závodu, vhledem k mé formě, kterou mám vždy nejlepší až ke konci sezony. No a v neposlední řadě jsem samozřejmě kalkuloval s konkurencí, trochu jsem doufal, že by mohla být o něco slabší než v Rakousku nebo Německu a to se nakonec potvrdilo. Myslím, že výběr závodu byl klíčem k úspěchu.“
Vyvíjel se závod podle tvého plánu? Jak jsi zaplaval?
„Musím říci, že závod se vyvíjel zhruba tak, jak jsem si plánoval. Věděl jsem, že se vše bude rozhodovat na běhu, teda pokud vše klapne dle představ. Už po plavání jsem ztrácel 15 minut na místa zajišťující slot, ale to jsem čekal, takže mě to moc nevyvedlo z míry.“
Jaká byla cyklistika?
„Cyklistická trať byla super a řekl bych, že relativně rychlá, ale bohužel foukal dost silný a studený vítr, takže bych řekl, že byla docela náročná. Snažil jsem se držet stabilně watty a jet si své tempo, abych měl sílu na závěrečný běh, na který jsem spoléhal. Nicméně kolo jsem zajel nakonec cca o 10 minut pomaleji, než jsem si plánoval.“
A maratonský závěr?
„Když jsem vybíhal do běžecké části na 30.místě v Age group, přítelkyně Hanka mi dala informaci, že ztrácím na 5-6.místo cca 33 minut. Musím říct, že to se mnou trošku zacloumalo a věděl jsem, že pokud je nějaká šance, tak musím zaběhnout životní běh a navíc doufat že čelo vytuhne. Zhruba do třicátého kilometru tomu nic nenasvědčovalo, stále jsem se sice posouval pořadím, ale stále tam byl velký časový rozdíl. Zhruba na třiatřicátém kilometru na mě Hanka řvala, že od pátého místa padají jak mouchy, a že se rychle přibližuju. Na tohle jsem přesně čekal, strašně mě to nakoplo, a tak jsem zrychlil. Věděl jsem, že budou rozhodovat sekundy a do cíle jsem doběhl totálně vyždímaný.“
A vyplatilo se..Kde to nejvíc bolelo?
„Nejtěžší to bylo paradoxně až po závodě. V cíli jsem padl a asi tři hodiny jsem trpěl jak zvíře. Měl jsem křeče do břicha, zimnici a musel jsem na hotel taxíkem, nebyl jsem schopen tam dojít.“
Popíšeš svoje pocity v cílové bráně?
„Cílovou rovinku jsem si bohužel moc neužil. Tím, že jsem šel na běhu za hranu, tak jsem ke konci skoro nevnímal a v cíli padnul.“
Jaký byl závod z hlediska divácké kulisy, atmosféry a organizace?
„Atmosféra byla skvělá především na běhu, všude mraky fandících diváků, muzika, tanec, prostě super. Tratě musím taky hodnotit kladně, až na poslední úsek cyklistky, kde se jelo po cyklostezkách a tam nebyl povrch ideální, ale bylo to z důvodu změny plavecké části, která byla nezbytná. Tři dny před závodem měla voda v moři 11 stupňů, takže pořadatelé narychlo přesunuli plavání do osm kilometrů vzdáleného jezera a tím pádem se musela změnit trošku i cyklistika, takže velká poklona pořadatelům, že to takhle zvládli.“
Co pro tebe znamená vstupenka na říjnový šampionát do legendární ironmanské Kony?
„No znamená to pro mě především malý zázrak a taky důkaz toho, že pokud něco strašně moc chcete a obětujete tomu vše, tak se sny dají splnit. Je to prostě splnění snu.“
Na Havaji budou nejspíš hodně odlišné klimatické podmínky než v Estonsku. Do startu zbývají plus mínus dva měsíce. Máš plán, jak se budeš připravovat?
„Teď si dám do pátku volno a o víkendu vlítnu do plných. Plán musíme ještě probrat s trenérem. Mám nějaké pracovní povinnosti, takže to budeme muset nějak poskládat, ale předpokládám, že se příprava nebude nějak výrazně lišit od předchozího tréninkového období.“
Dáš si ještě nějaký závod u nás?
„Určitě ano. V plánu mám jeden sprint triatlon v Pardubicích a jako poslední přípravu bych chtěl DoksyRace na poloviční distanci.“
Představil by ses ještě coby triatlonista? Kdy a jak jsi začínal a co máš zatím v tomto sportu za sebou?
„K triatlonu mě přivedl můj kamarád a bývalý kolega. Zkusil jsem si bez tréninku pouťák v Županovicích a strašně mě to chytlo. Hned na začátku jsem ale věděl, že bych jednou chtěl zkusit celého Ironmana, tak jsem přeskočil ½ IM a po půl roce tréninku vlítl do plného železňáku, no a to už jsem v tom lítal. Triatlonu se systematicky věnuju cca 5 let a mám za sebou 5 železňáků.“
Závodíš v barvách Etriatlon Teamu. Jak jsi spokojen?
„Ano, závodím za Etriatlon. Výhodu vidím především v super partě během plaveckých tréninků a soustředění na Kanárech, to má Valda vychytaný, zároveň jsem mu vděčný za support s neoprenem a dalšími věcmi. Trénuje mě Honza Jakubíček už od samého začátku.“