Člověk není ztracen v davu, říká Jan Šneberger o vstupu do PRO kategorie

Když se rozhodl pro start mezi profesionály, chtěl především lepší podmínky pro závodění. Ty přišly, byť hned při své premiéře v Zell am See zažil změnu závodu na poslední chvíli, kdy kvůli sněhu byla vypuštěna cyklistická část. Druhý start v německé Rujáně už si mohl vychutnat naplno a zažít nabitou konkurenci. „Na startu je pocit ze závodu intenzivnější, člověk není ztracen v davu a mě osobně to přináší hodnotnější, tak trochu VIP zážitek,“ říká Jan Šneberger ke svému křestu mezi profesionály.

Jak jsi spokojený s dosaženými výsledky a svým výkonem na obou závodech?

Při premiéře v Zell am See došlo na zkrácení tratě a těžko se tak předvedený výkon hodnotí. Druhý závod na začátku září v německé Rujáně už byl kompletní, ale konkurence byla na tak vysoké úrovni, že jsem do bojů o umístění alespoň ve druhé třetině startovního pole profesionálů vůbec nezasáhl. Nicméně s odstupem času jsem s výkony víc a víc smířený a dá se říct s oběma zhruba stejně i spokojený. Musím si přiznat, že na víc nebylo. Ač jsem nepodal ani na jednom ze závodů svůj nejlepší možný výkon, nebyly to ani vyložené propadáky. Takže nabírám zkušenosti a nevzdávám se!

V prvním případě byla zrušena cyklistická část kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám. Jak to v Zell am See vypadalo, a jak moc tahle změna zasáhla do tvých plánů a předzávodního rozpoložení?

Do Rakouska jsme několik dní před závodem dorazili za letního počasí, kdy teploty přesahovaly i 30 stupňů. Dva dny před závodem se však objevily mraky a spustil se na nás vytrvalý déšť, který postupně ochlazoval ovzduší i vodu. Ochladit se za další dvě noci dokázalo natolik, že v den závodu napadl na části cyklistické trati sníh a vedení závodu tak muselo přistoupit k radikální úpravě tratí. Cyklistika byla zcela vypuštěna, start byl posunut o dvě hodiny dopředu a závodit se mělo pouze ve vodě a v běhu. Přechod z vody na běh není běžnou součástí tréninku a nedalo se moc předvídat, jak nám netradiční kombinace disciplín sedne. Osobně jsem byl z vypuštění cyklistiky nějakou chvíli zklamaný, ale s blížícím se startem přicházel větší optimismus. 

Jak se ti v Rakousku závodilo?

Průběh závodu mě překvapil pozitivně i negativně. Z vody jsem vyběhl poměrně odpočatý, s dobrým časem na hodinkách a hlavně v kontaktu s dalšími soupeři. Očekával jsem větší dřinu, abych dokázal udržet některý z pomalejších plaveckých balíků. Depo bylo na mé poměry také povedené, ale běžecký projev pak naopak nenaplnil očekávání. Plánované realistické tempo, které bych měl být schopný běžet a které by také zaručovalo posun v celkovém pořadí, jsem nedokázal udržet. V cíli jsem se objevil na 19. místě ze 30 v PRO kategorii a na celkovém 29. místě ze zhruba 2000 účastníků, kteří proběhli cílem.

Druhý start už byl kompletní, včetně cyklistiky, takže vlastně proběhla první plnohodnotná triatlonová premiéra v profesionální kategorii. S jakým průběhem a pocity?

Příjemné pozdně letní počasí na Rujáně slibovalo poctivý závodní zážitek. Osazenstvo na předzávodním PRO brífinku pak budilo potřebný respekt. Mimo jiné se na startu objevil také úřadující mistr světa z legendárních Havajských tratí. O favoritovi závodu tak bylo rozhodnuto. Dalších 10 německých borců si však na Patrika Langeho brousilo zuby a v závodní den je také ukázalo. Jako první se v cíli objevil Florian Angert, který nechal všechny soupeře za sebou už na zvlněné trati cyklistiky a prolétl jí neuvěřitelnou rychlostí 45km/h. Ti pomalejších z nejlepších zaostali jen o pár minut a mě samotného nechali napospas prázdné silnici. Okupoval jsem víceméně chvost profesionálního závodního pole a za mnou se nacházeli už jen dva soupeři, které jsem tedy naštěstí při běhu dokázal udržet za sebou. Znamenalo to pro mě 21. místo ze 23 profesionálů a celkové 33. místo ze všech něco přes 1200 doběhnuvších.

Jak vypadala tvoje výživová strategie v případě obou závodů?

V Rakousku jsme se o zkrácení trati dozvěděli až bezprostředně před startem závodu, tudíž jsme byli připraveni a výživově také naladěni na celý závod. Nevynechali jsme vedle běžného jídla večerní ani ranní tradiční magnesiové drinky a došlo i na předzávodní želé Enervit PRE Sport. Trochu problematické bylo odložení startu a bylo potřeba do sebe dostat druhou snídani. Samozřejmě nic ideálního, ale podmínky byly pro všechny stejné. Na rozdíl od plného závodu jsem vynechal solné tablety, protože pokud nesesednu před během z kola, s křečemi nemívám potíže. V Německu šlo naopak před závodem všechno hladce. Na kolo jsem si kromě solných tablet, ionťáku a tyčinky od Enervitu vzal prvně v letošním roce trhací Enervit gely přímo do bidonu a zalil je vodou. Při běhu pak došlo jak v Rakousku, tak v Německu už jen na šroubovací energetické koncentráty Enervit Liquid Gel. Osvědčil se mi systém střídání občerstovaček, tedy půlka gelu každou druhou občerstvovací stanici a lehké zapití vodou. Další občerstvovací stanice pak vychází pro změnu na coca-colu, která většinou zázračně porovná klima v „rozbitém“ žaludku.

Jaké hlavní poznatky si ze svých premiérových startů odnášíš?

Hlavním poznatkem je krutá realita vlastní výkonnosti. V domácím prostředí sice běžně větší závody nevyhrávám, nicméně k širší špičce snad v současné době patřím. V porovnání se světovou konkurencí jsou ale moje možnosti minimální. Především na cyklistice je patrný propastný rozdíl mezi mnou a těmi nejlepšími. Je na čem pracovat.

Jaký tě teď čeká další program? Chystáš se ještě na nějaké závody?

Sezonu jsem zakončil na pohárových dlouhých duatlonových tratích v Příbrami, tedy ve městě mého domácího klubu Triatlon Team Příbram. Jak já, tak má drahá polovička Lucka jsme letošní rok uzavřeli se ctí a oba vybojovali v silné konkurenci celková pátá místa. Konec září a měsíc říjen teď bude obětován hodnocení sezóny, zaslouženému odpočinku a přípravám i plánům na sezónu nadcházející. Závodit se bude letos už jen na místních běžeckých, případně i MTB závodech. Tréninková příprava pak naplno odstartuje na začátku listopadu.