Simona Křivánková vybojovala stříbro na ISRAMAN Eilat

Jak se cítíš druhý den po závodě ISRAMAN Eilat? 

Jsem šťastná, že jsem tak náročný závod i přes obrovskou krizi a zažívací potíže zvládla. Nohy mě strašně bolí, jak ještě nikdy..Druhý den po závodě mám problém s chůzí. 

Převládá tedy spíš euforie nebo vyčerpání a únava? 

Euforie samozřejmě. 

Jak se pro tebe závod vyvíjel?  

Na kolo jsem nasedala jako druhá žena. Po chvíli mě předjela místní profesionálka. Věděla jsem, že je to bývalá profi cyklistka a že tu má místní trať zmáknutou. Věřila jsem ale, že když si udržím určitý rozestup, že ji mohu ještě předběhnout. To ovšem za předpokladu, že mi vše sedne. Bohužel nesedlo. 

Co se stalo? 

Na kole jsem se dostala do energetické krize, měla jsem problém se žaludkem a na běhu se přidaly i střevní potíže. Takže to byl boj o udržení se v závodě a ideálně třetího místa. 

Na běžeckém maratonu jsi se ale dostala zpátky a získala stříbro.. 

Ano. Běh naštěstí, i přes zmíněné střevní problémy, relativně šel. Začala jsem sbíhat druhou závodnici a nakonec ji asi 15 km před cílem udolala. 

foto: běžecký trénink před závodem

Tento závod je jako jeden z prvních ironmanů v sezoně. Cítila ses dobře připravená po zimní části? 

Ano. Kolo jsem sice trénovala jen na trenažéru, ale můj kouč Michal Urbánek mě připravil opravdu dobře. Cítila jsem formu ve všech disciplínách. Na druhou stranu to byl extrémní závod za údajně nejhorších podmínek, které tu v Izraeli kdy panovaly (vítr, zima). Do závodu jsme šli tedy oba s Pepou s obrovským respektem. 

Jak ses s těmito náročnými klimatickými podmínkami vyrovnala? Co ti pomohlo? 

Plavání bylo příjemné. Cyklistika je náročná za každého počasí, takže jsme byli připraveni na velkou a dlouhou dřinu. Zima mi nakonec vůbec nevadila, protože jsem se v depu velice dobře oblékla (zimní návleky na tretry a nohy, mikina, vesta, čelenka, rukavice). Kolo bylo v silném větru a kopcích těžké od startu do cíle. Nejtěžší bylo ale v době, kdy mi došlo, a já jsem nebyla schopna v silném protivětru na nekonečné vlnící se silnici šlapat. Nakopl mě až gel od jednoho závodníka, následná občerstvovačka a myšlenka na absolvované tréninky na tento závod. Závěrečný běh byl svým úvodním asi 12ti kilometrovým seběhem z hor také neobvykle náročný. Poslední kilometry už to opravdu hodně bolelo. Držela mě ale myšlenka super pocitu za překonání sebe sama, a že se v cíli potkám s Pepou, který si tento závod také pěkně protrpěl. 

Jak jsi vnímala atmosféru závodu v nevšedních kulisách izraelského pohoří? 

Atmosféra ve městě byla pěkná. V horách, kromě u depa, nikdo nebyl. Tedy až na vojáky střežící egyptskou hranici. 

Co bylo důvodem, že jste s Pepou vyrazili premiérově na tento závod? Dáš si ho ještě někdy znovu? 

Závod nás lákal už delší dobu, ale zrealizovali jsme jej až letos. Ráda bych závod absolvovala znovu, ale tentokrát bez krize. Uvidíme, co bude příští rok. 

foto: česká výprava (chybí Petr Vabroušek a Pepa Křivánek)

Kde jste bydleli, jaké bylo zázemí a organizační záležitosti? Jaký to byl zážitek? 

Bydleli jsme v apartmánu. Vše kolem závodu bylo na jednom místě, tak to bylo super. Celý výlet hodnotíme jako jeden velký zážitek a jsme moc rádi, že jsme jej uskutečnili. Byli jsme se podívat na Masadě, koupali jsme se v Mrtvém moři, prošli neskutečným množství různých bezpečnostních kontrol, viděli zajímavou krajinu i kulturu, zažili extrémní závod a potkali se se super skupinkou Čechů (Petr Vabroušek, Tomáš Racek, Wintermani Daniela a Vláďa Peškovi, Daniel Galandr, Alena Vrátná, Martin Černý, David Jílek...). 

Který závod máš v dalším plánu? Už máš hotový závodní diář na sezonu 2018? 

Další závody stále ještě nejsou rozhodnuty. Určitě budou v diáři nějaké Challenge půlky, možná dlouhé ze série IM a jiné, které máme rádi. Zkrátka, aby to byla další sezona plná pěkných, pro nás známých i neznámých destinací.. 

Ráda bych zde poděkovala firmám, které mě podporují: Aquasphere, BehejBrno.com, CoffeeSpot, Enzymax, Nominal, Progress Sportswear, Roobar, Sanomed, Trumf Sanace, USU Software.