Na první rok mezi profesionály to byly slušné výkony, říká Jakub Langhammer
Na svém posledním letošním startu jsi obsadil 8.místo v závodě Ironman 70.3 Phuket. Jaké máš dojmy?
Letos jsem se každým závodem zlepšoval. Ten poslední závod na Phuketu byl pěknou třešničkou na dortu. Po závodě v Xiamenu (dva týdny před Phuketem) jsem prochladl při dlouhé cestě zpět do Austrálie a až do odletu na Phuket jsem marodil. Do toho jsem chodil každý den do práce, takže finální příprava nebyla úplně ideální. Na Phuket jsem přiletěl už v úterý, takže jsem měl do neděle dost času se aklimatizovat na místní podmínky. Naštěstí počasí v den závodu bylo přívětivé, což nahrávalo rychlým časům. S výsledkem jsem spokojený.
Tímto závodem jsi uzavřel premiérovou sezonu v PRO kategorii. Jak ji hodnotíš?
Na všech závodech série Ironman 70.3 jsem dokončil v TOP10, takže jsem nadmíru spokojený. Na první rok mezi profesionály, bych řekl slušný výkon. Na Evropana jsem začal závodit vcelku brzo - v březnu na OH triatlonu v Mooloolabě (Austrálie). Poté první velký start v PRO v květnu ve Vietnamu 8. místo, Cebu Filipíny 9. místo, Bintan Indonézie 6. místo, Xiamen Čína 7. místo, Phuket Thajsko 8. místo. Do toho dva závody v AUS 8. místo a 2. místo a jeden závod v ČR, Palava Race, který se mi nepovedl dle mých představ - 5. místo. Oblíbil jsem si závody v Asii. Obzvláště ty, co pořádá organizace Sunrise event. Každému závody v takových podmínkách nevyhovují. Je to úplně jiný závod, než v Evropě. Trvalo mi pár závodů, než jsem zjistil, jak se v Asii závodí, ale stále mě dost věcí dokáže překvapit.
Co ti udělalo největší radost? Na které rezervy jsi narazil?
Rezervy mám ve všech disciplínách. Nejvíce na plavání, které do dalších závodů budu muset hodně zlepšit a poté cyklistika, kde mi chybí síla. Když se mi podaří vylézt v prvním balíku na plavání, tak se můžeme bavit o výsledcích v TOP 6. Mám radost ze všech závodů, na kterých jsem byl. Kdybych mohl doporučit nádherný exotický závod, tak doporučím Ironman 70.3 Cebu, FIlipíny. Kombinace kvalitní organizace od Sunrise Event a opravdu neskutečné atmosféry, kdy na každém metru trati byl minimálně jeden fanoušek…. To bylo něco neskutečného. Jen díky fanouškům podél trati jsem tento závod dokončil. Byl jsem opravdu na hranici prvního nedokončeného závodu v kariéře.
Jak vnímáš kolotoč závodů profi triatlonu?
Jako jednu velkou rodinu, o kterou je na většině závodů skvěle postaráno. Seznámil jsem se s mnoho skvělými triatlonisty a vzali mě mezi sebe - zatím jako dítě, které je ale umí potrápit. Po prvním závodě ve Vietnamu, kde jsem pořád chodil s otevřenou pusou (reakce na profi podmínky), jsem poprvé zažil, jak to chodí mezi profesionály a ujistil jsem se v tom, že se tímto směrem chci ubírat. Zatím mohu hodnotit jen podmínky na většině závodů v Asii. Co jsem slyšel o Evropě, tak tam většinou žádné večeře a příjemné posezení se sponzory, závodníky a organizátory, nefunguje, nebo jen ve velice malém kruhu.
Se závoděním v různých zemích je spojené velká porce nacestovaných kilometrů. Baví tě to?
Záleží, jak se to vezme. Baví mě poznávat nové místa a lidi. Naopak mě nebaví přesuny do cílových destinací. Teď, když sepisuji tento rozhovor, tak mám za sebou 30 hodin na cestě a to mě opravdu nebaví. Snažím se cestovat co nejlevněji, což má za následek dlouhý čas strávený na cestě, ale zase mám o nové zážitky postaráno. Třeba když jsem chybou systému letěl v Bussines class a Tim Reed se mačkal ve stejném letadle v Economy. Tak ano, takové cestování mě baví. Celkem jsem letěl na 6 závodů, navštívil 9 zemí, strávil čistých 122 hodin v letadle, celkem přistál a vzlétl 21 krát a v součtu jsem nalétal více jak 80 tis km, takže jsem v podstatě dvakrát obletěl zemi.
Před letošní sezonou jsi závodil hlavně v rámci Českého poháru v dlouhém triatlonu. Jak velký to byl pro tebe skok?
Skok je obrovský, ale jak se říká, kdo se bojí, nesmí do lesa. Počítá se každá vteřina a jakákoliv malá chyba má za následek velký propad ve výsledkové listině. Navíc se v závodě většinou pohybuji osamocen, což v AG nebylo.
Dělat triatlon na profi úrovni znamená jistě úplně jiný přístup k tréninku, životasprávě, regeneraci a dalším záležitostem. Jaké máš současné podmínky?
Když napíši “lepší, než v ČR”, tak mě polovina triatlonistů přestane mít ráda, ale je to tak. Nejsem profesionálem na 100%. Stále musím chodit do práce a vydělávat si na cestování a obživu. S tím mi hodně pomáhá přítelkyně, která je až moc tolerantní a místo nehtů, kadeřníka či kosmetiky se mnou sdílí moje sny a pomáhá s tím, abych mohl cestovat a závodit po světě. Nebýt Austrálie, tak nikdy nezávodím za profi a nikdy se za rok nedostanu do tolika nádherných zemí. Na práci si nemohu úplně stěžovat. Pracuji v prázdninovém rezortu, kde dělám takového údržbáře a občas odskočím uklidit nějaký ten pokoj po hostech. Pracuji minimálně čtyři dny v týdnu. Pro tuhle práci jsem v ČR nestudoval 11,5 roku, ale kde jinde se za 4 dny práce dokážete uživit, dělat triatlon a ještě ušetřit na “závodní dovolenou”..
Co tě motivuje a žene kupředu v posouvání výkonnosti a překonávání fyzických i psychických bariér?
Na začátku sezony to byla výzva vstoupit mezi profesionály. Poté jsem se vždy těšil na ty skvělé podmínky, které mám pár dní před závodem od organizátorů a teď, když už mi přijdou nějaké věci automatické, tak hledám motivaci hodně špatně. Trochu s tím teď bojuji. Je opravdu těžké dávat do něčeho 100%, ale bez 100% odezvy. Tvářit se jako profesionál, ale přitom nebýt profesionál. Jezdit do pěkných destinací, zaplatit drahou letenku a ubytování a pak se kvůli závodu ani nikam pořádně nepodívat. Je to hodně těžké a složité a musím se s tím nějak vypořádat. Již na začátku letošního roku jsem si řekl, že půjdu na dva roky mezi profesionály. Pokud i po dvou letech budu muset dávat do triatlonu více jak 80% finančních prostředků, tak se vrátím zpět do AG a začnu to dělat pro opravdovou radost a kdo ví, třeba se za pár let vrátím mezi PRO. Na závěr chci říci, že chci být profesionálem, chci se triatlonem živit a udělám pro to vše, co bude v mých silách. Mám na to ještě rok, kdy jsem ochotný tomu věnovat všechno.
Měl jsi možnost sledovat letošní ironmanský svátek na IM Hawaii? Co říkáš na výsledky a výkony?
Sledoval jsem. Měl jsem možnost mluvit s většinou favoritů osobně a také je sledovat při tréninku. Měl jsem tajného favorita Pete Jacobse. Líbí se mi jeho přístup k tréninkům. Obrátil celou přípravu naruby a byl jsem opravdu zvědavý, jak se mu bude dařit. Když už jsem sledoval online přenos a viděl vývoj závodu, tak jsem přál vítězství Kienlemu. Za mě je to nejlepší triatlet, který podává vyrovnané výkony na TOP úrovni. Samozřejmě každý, kdo se dostane na Hawaii má můj velký obdiv a gratuluji všem CZE triatletům. Děláte skvělou reklamu českému triatlonu. Lepší, než kdokoliv jiný.
Který moment v letošní tuzemské triatlonové scéně tě nejvíc zaujal?
Nebýt Etriatlonu, tak nevím vůbec nic o české triatlonové scéně. Za to Vám velice děkuji, děláte skvělou práci a vždy se těším na víkendové zhodnocení závodů a na zajímavé rozhovory triatletů. Do dalších let držím palce a budu sledovat Honzu Volára, Lukáše Kočaře, Petra Soukupa, Helenu Kotopulu a budu přát návrat Pavlovi Petráskovi. Zároveň každý, kdo se věnuje tomuto návykovému sportu, má můj obdiv.
Závodní sezonu jsi ukončil. Jak pojmeš odpočinek a regeneraci? Co máš v plánu?
Dám si pár týdnů volno od tréninků a budu muset hodně pracovat, abych si udržel místo v práci. Moc se jim nelíbí moje “dovolené” - jak oni říkají. Chtěl bych se ve dnech volna podívat po Austrálii. S přítelkyní jsme tu už více jak rok a nejdále jsme byli na 300 km vzdáleném Gold Coastu.
Jak bude vypadat tvé přípravné období?
To je otázka spíše na trenéra. Každopádně od loňského roku je moje “zimní” příprava hodně teplá. Je hodně náročné najíždět kilometry v brutálním vedru, plavat dlouhé tréninky ve vařícím bazénu a o běhu ani nemluvím. Každopádně lepší, než se psychicky týrat na trenažéru, běhat v mrazech a plavat v uzavřeném bazénu. V tomto období je v Austrálii hlavní závodní období, takže je dost náročné, udržet se v nízkých intenzitách a neblbnout s ostatními.
Už máš jasno v tom, které závody v sezoně 2018 absolvuješ?
Musím všechno probrat s trenérem Jardou Hýzlem. Nejspíše to vidím na Ironman 70.3 Vietnam, ale to mluvím hodně dopředu. Láká mě i nový závod Ironman 70.3 Davao - Filipíny. Primárně si budu vybírat závody pořádané Sunrise Event.
Chystáš se na vánoční svátky domů do Litvínova?
Na Vánoce určitě ne. Možná o prázdninách na kamarádovu svatbu, kterou bych spojil s nějakým závodem v Evropě. Zatím máme víza do konce příštího roku (Listopad 2018). Co bude poté, nikdo neví, ani já…
Co děláš nejraději, když zrovna netrénuješ?
V sezoně neznám nic jiného než ráno trénink, přes den práce a pozdní odpoledne trénink, takže na nic jiného, co by stálo za zmínku, čas není. Teď, když budu mít pár týdnů volno, tak se těším, až půjdu surfovat a na to, jak po práci nebudu muset nic dělat!