Časem 4:11 jsem si splnil cíl do letošní sezony, říká Mirek Richter po ME v Dánsku

Na Evropském šampionátu v rámci série Ironman jsi v Dánsku vybojoval ve své věkové kategorii 30-34 let stříbrnou medaili. Halfironmanskou trať jsi zvládl za 4:11. Co na to říkáš?

Samozřejmě je to čistá radost. Výsledek beru jako odměnu za tvrdé tréninky v posledních třech měsících, které jsme s tréninkovým parťákem Davidem Procházkou společně absolvovali. Cílem pro letošní sezónu byl čas 4:15 a tajný cíl podium v sérii Ironman. Ani jsem nedoufal, že by se až takhle v prvním závodě zadařilo. JJův (Jan Jakubíček, pozn.red.) trénink zafungoval na jedničku!

Popsal bys, jak se pro tebe závod vyvíjel v jednotlivých disciplínách?

Plavání v 15C moři šlo nad očekávání dobře díky rolling startu, kde tak probíhalo pár bojů pouze u první bójky. Trať plavání byla zamotaná v přístavu se spoustou otoček, ale skákal jsem do vody jako dvacátý, tak už jsem díky závodníkům předem mnou věděl, kam plavat. Pak už to utíkalo rychle a vylézal jsem v novém PB 26:55 do dlouhého depa. To mělo přesně kilometr a počítal jsem tak s přechodem k pěti minutám. Na kolo jsem usedal s jasným úkolem od trenéra držet 280w a v některých úsecích přitlačit ještě více. Kolo se povedlo asi úplně nejlépe a zpět v depu jsem byl za 2:14 a vyhrál svou age-group. V druhém depu už jsem se jen modlil, aby nohy vydržely rychlý běh a z depa vyběhl s cílem držet tempo lehce pod 4min/km. Trať vedla historickým centrem Elsinore s všudypřítomným kontaktem s diváky (podobně jako závod v Praze) tak mi nevadily kostky ani občasný terén a půlmaraton jsem tak poprvé v životě dal pod hodinku a půl za 1:23:59 s průměrem 3:58/km.

Takže to hodnotíš jen v superlativech..

Ano. Naprostá spokojenost se všemi třemi disciplínami. Poprvé žádná chyba v depu, a zároveň jsem se konečně naučil správně doplňovat energii na kole. Časem 4:11 jsem si splnil cíl sezóny a zbývající závody si tak zkusím o to víc užít.

Trénuješ pod vedením Honzy Jakubíčka, který má mimo jiné pod svými křídly i loňského mistra republiky Honzu Oppolzera. Sparing ti dělá další zkušený borec David Procházka. Popsal bys trochu konkrétněji, jak probíhala příprava na tento závod?  

S Davidem jsme měli poslední měsíc sérii opravdu těžkých intervalových tréninků v závodním tempu (AEP běhy pod 4min/km, intervalové tréninky na kole s úseky 320w+, rychlé plavecké tréninky) a oba jsme měli radost už jen z progresu v tréninku. Skoro jsem ani nemusel závodit, jak mě to trénování bavilo a Honzovi Jakubíčkovi velké díky za celý tréninkový koncept. IM70.3 Elsinore mi vyhovoval termínem a líbilo se mi, že je zároveň vypsán jako Mistrovství Evropy. Na ME jsme zároveň společně jeli výborná banda – díky kluci!!

Jak se ti líbila atmosféra a tratě závodu? 

Vše na jedničku! Tratě nádherné, počasí úžasné a výborná nálada celé české výpravy z toho udělali nezapomenutelný zážitek. Od Ironman série bych nečekal nic jiného.

Triatlon je pro tebe celkem novým sportem. Kdy a jak jsi s tímto sportem začal?

Moje tri kariéra začala v průběhu roku 2015, kdy jsem přestal závodit na motorkách a pořídil si silniční kolo a přihlásil se na IM70.3 do Zell am See. Začal jsem tak plavat a běhat, ale nedalo se to nazvat pořádnou přípravou. Na jedné s projížděk jsem se potkal s Davidem Procházkou a ten mi doporučil první TriPrague, který jsem protrpěl za 5:25 a do Zellu málem ani nejel. Nakonec jsem v podobném čase dal i Zell a rozhodl se pustit do pořádného tréninku. První ostrou sezónu 2016 jsem začal pod křídly Jardy Hýzla a ten mě musel hodně krotit, protože jsem hned chtěl lítat tréninkové dávky jako David. Díky Jardovi jsem nakonec trénoval 8 -10 hodin týdně, ale i tak to stačilo na Czechmanu na 4:26, podium v age-group na TriPrague a slot na MS 2017 z Zell am See. Pro letošek tak byly cíle ještě odvážnější.

Triatlonu tedy věnuješ celkem dost energie a času. Jak to kloubíš s dalšími povinnostmi? 

Od listopadu trénujeme s Davidem pod taktovkou Honzy Jakubíčka a největší progres vidím díky společným tréninkům právě s Davidem, za což jsem mu ohromně vděčný. Teprve letos se mu pomalu vyrovnávám v běhu a na kole a při trénincích už mu to tak můžu konečně aspoň trochu oplatit a donutit nás oba tahat ještě víc. Plaveme 3x týdně společně s Lukášem Slatinským a kromě volného pondělí většinou stihneme 2 fáze za den. Kromě „souseda“ Lukáše se k nám na běh a kolo přidává i Ivo Krejčí, který bydlí naproti nám, takže máme doma v Modřanech takovou malou IronVillage. Celkem zvládneme okolo 13 -15 hodin za týden, což je asi moje maximum, kdy si tréninky užívám a nezanedbávám rodinu. I když si doma někdy vyslechnu..S triatlonem jsem začal jako čerstvý dvojnásobný táta a priority mám pořád jasně dány: 1) Rodina 2) Práce 3) Triatlon.

Které závody už máš letos za sebou a co tě ještě čeká?

Letos mám zatím za sebou jen plaveckého Hostivařského vytrvalce. Triatlon Poděbrady jsem musel zrušit kvůli žaludečním problémům a před Dánskem si tak střihl tréninkově Czechmana, kde jsem si zaplaval a dal 50 km kola. Po IM70.3 v Dánsku mám v plánu ještě Challenge Prague (kde jsem začal a letos jdu potřetí) a v září MS v IM70.3 v US. Pokud čas dovolí, tak před oběma půlkami nějaký sprint.

Máš triatlonový vzor a sen?

Vzor nemám – machr je každý, kdo se postaví na start.

Pomalu začínám koketovat s myšlenkou na start celého Ironmana a pak už je sen jasný asi všem..