Mrazilo mě, když jsem předbíhal Petra Vabrouška, říká Lukáš Krpec, vítěz Moraviamana
Gratuluju k vítězství na Moraviamanovi. Je to pro tebe velký úspěch a zadostiučinění. Jaká byla příprava na tento hodně těžký závod?
Od prosince do začátku dubna jsem bojoval s velkou únavou a častým nachlazením, které jsem musel postupně přeléčit antibiotiky. Má příprava proto nebyla ideální. Dokonce jsem přemýšlel, že bych vynechal začátek sezony a soustředil se na druhou polovinu. V květnu jsem pak byl dvakrát u kamaráda Karola Džalaje na Slovensku, kde jsem odtrénoval velmi kvalitní tréninky (každý cyklistický trénink za Karolem, byl pro mě jako za motorkou..). Tyto tréninky a taky to, že za posledních 10 let mám už něco odtrénováno, rozhodlo, že zahájím sezonu tradičně na Czechmanovi. Posledních 10 dní jsem cítil zvýšenou únavu a měl jsem obavu, jestli se mi nevrací problém z jara, ale nepřipouštěl jsem si to a na závod se těšil a věřil, že to letos může vyjít.
O svém triumfu jsi rozhodl až v posledních kilometrech běhu. Jak se ti dařilo v jednotlivých disciplínách?
Úplně jinak než jsem si plánoval. Díky teplé vodě a plavání bez neoprenu jsem vyplaval velmi špatně vůči mému standardu, ale 30 vteřin před Petrem Vabrouškem. Což byl plán, abych mohl jet své tempo a získat náskok. Brzy jsem se dostal na 1.-2. pozici a do 135.km jsme s Honzou Wainerem drželi stabilní tempo a průměr 40km/h s rezervou, ale pak na mě přišla velká krize. Do depa jsem tak přijel se čtyřminutovou ztrátou na Honzu a jen minutu před dvojicí Jílek - Vabroušek. Krize na začátku běhu pokračovala a já se propadl na čtvrtou příčku, ale rozběhl jsem se a byl opět ve hře.
Co se potom dělo v druhé části maratonu?
Na 32.km jsem byl druhý a ztráta na Petra byla jen 50 sec., ale zdržel jsem se na občerstvovací stanici a do posledního kopcovitého okruhu 8km jsem vbíhal se ztrátou 2 minut. Věděl jsem, že když to nezkusím, tak mě to bude mrzet cely život, takže na obrátce už jsem byl jen 20 vteřin za Petrem a nastoupil mu 3,5km před cílem a náskok navýšil na 4 min v cíli.
Vloni se Petrovi závod nepovedl, také kvůli únavě z maratonu na poušti. Letos před závodem říkal, že se cítí v dobré formě a bude útočit na vítězství. Co jste si řekli v cíli?
Petra si velmi vážím jako člověka i jako sportovce a žijící legendu, takže když jsem ho předbíhal, tak mě z toho pocitu mrazilo. Bylo to jako chtít udělat Messimu kličku, nebo jít na Haška (dominátora) nájezd. Věděl jsem, že nesmím udělat žádnou chybu. O to větší byla radost, že se mi to povedlo. Měli jsme čas pokecat na dopingové kontrole a tak jsme si vyměnili své dojmy ze závodu. Říkal mi, že ho těší, že jsem to byl pravě já. Potěšilo mě to.
Co si myslíš, že rozhodlo o tom, že ti zbylo více sil?
Rozhodlo velké horko na běhu. A hlavně asi poslední 8 km v kopcích, kde jsem se cítil dobře a získával jsem na soupeře. Asi tím, že krizi jsem si vybral na konci cyklistiky a na začátku běhu. Také možná proto, že i když to na začátku běhu vypadalo na hození ručníků do ringu, byl jsem trpělivý a bojoval až do konce. Přes zimu mé tréninky jsou často o morálu, abych stihl dlouhý trénink před prací a to se mi teď vyplatilo.
Co ti prolétlo hlavou, když jsi probíhal cílovou rovinkou za bouřlivých ovací diváků?
V cíli to byla neskutečna euforie. Byl jsem naprosto šťastný a to hlavně proto, že u toho byla moje rodina a hlavně má dcera, která těmi závody žije a užívá si to se mnou. Nechtělo se mi tomu věřit. Už v Piešťanech před 2 lety jsem byl velmi blízko, ale nevyšlo to. Lidi byli neskuteční a udělali mi nejhezčí sportovní zážitek. Všem jim moc děkuji! Taky se mi honilo hlavou, že to za těch posledních 10 let dřiny a odříkání stálo.
Byl jsi hodně vyčerpaný?
Je to zvláštní, ale díky té radosti a euforii jsem se cítil skvěle a únava byla potlačena.
Slavili jste?
V noci jsme se vraceli domu a ráno jsem jel do práce. S rodiči ale určitě otevřeme některý den šampaňské. Sezona je však teprve na začátku a já se těším na další trénink a závody.
Jak jsi vnímal atmosféru letošního Moraviamana?
Užil jsem si ji parádně a na tyto pocity nikdy nezapomenu. Atmosféra a fandění diváku bylo úžasné, a komentátor Pepíno dělal ze závodu pěknou show.
Stavíš tento úspěch zatím na nejvyšší místo v tvé dosavadní triatlonové kariéře?
Ano, je to můj nejlepší dosavadní úspěch.
Kde se představíš na dalších závodech?
Zřejmě to bude Pálava, Piešťany a vrchol sezony ME v Almere, kde jsem se vítězstvím nominoval.
Tisk
Zpět