Ironmany se pro mě staly srdcovkou, říká Helena Kotopulu
Na IM Mallorca jsi v čase 9:41 opanovala svoji Age group (35-39) a zajistila sis havajský slot pro rok 2017. Jak se ti závodilo?
Závod na Mallorce byl fantastický, od rána jsem se cítila odpočatá vyspaná a nachlazení, které mě doprovázelo z domova, bylo pryč. Plavání v moři bylo pro mě první zkušeností a trochu jsem ztratila směr a vlny mě nesly dál od bójek- naplavala jsem o trochu více. Nicméně po plavání jsem se cítila odpočatá a na kolo se moc těšila a taky bylo na co, úžasná atmosféra, krásná krajina, výhledy a stoupání do hor bylo fantastické. Kolo jsem si neskutečně užila, teda až na ostré serpentiny ve sjezdu, tam jsem jela opatrně a spoustu odvážnějších mě předjelo, ale to jsem na rovině zase dohnala. Kolo mi rychle uteklo a já se cítila na běh ještě stále odpočatá. Bohužel pršelo už ke konci kola a na běh také. Běželo se bezva a celkově mi závod sedl. S časem jsem spokojená- přála jsem si 9.45 a podařilo se 9.41, takže super.
Co na tvůj skvělý výkon říkal tvůj trenér?
Trenér Petr Vabroušek je doufám také spokojený. Sice plavání bylo pomalé, ale to se budu snažit přes zimu do Havaje vylepšit.
Komu bys chtěla poděkovat za podporu během závodu?
Opět bych moc chtěla poděkovat Radkovi Bursovi za půjčení kola, bez něj by to nešlo. Také trenérovi, rodině a všem co mi fandili. Doufám, že do Havaje se mi podaří získat nějaké kolo a prostředky na cestu.
Upozornila jsi na sebe vítězstvím na posledním závodě domácí sezony, Doksyrace. Popsala bys, jak se pro tebe závod vyvíjel?
Na plavání jsem se trochu trápila, měla jsem špatné brýle a neviděla bójky, držela jsem se vždy za někým a doufala, že plave dobře. Nejsem ale dobrý plavec, ale pracuji na zlepšení. Učím se plavat teprve pár měsíců. Na kolo jsem se těšila a jela, pro mě myslím dobrým tempem, a necítila jsem únavu, ale stejně už jsem se nemohla dočkat, až si obuji tenisky. Na běhu jsem stále netušila, kolik žen je asi přede mnou. Na kole jsem se soustředila, abych nenajela do některé z děr na cestě. Při prvním kole, kdy jsem míjela svého trenéra Petra Vabrouška v protisměru, tak na mě volal, že mám 30 sekund na první, což mě hodně překvapilo. Stále jsem si držela své tempo. Myslím si, že první ženu jsem předběhla po prvním kole. Měla jsem radost a doufala, že si tempo udržím, což se podařilo a žádný problém nenastal. Běželo se mi dobře.
Jak ses chystala na závod? S jakým cílem jsi šla na start?
Na závod jsem se připravovala myslím zodpovědně a pod vedením trenéra plnila tréninkové plány. Do závodu jsem nešla s žádnou představou na umístění, ale čas jsem si přála kolem 4.45, což jsem si splnila ještě s malou rezervou.
Ve světě triatlonových závodů jsi novickou. Jak ses dostala k tomuto sportu?
Jsem triatlonový začátečník, plavu teprve o února a letos si vyzkoušela pár triatlonů. Vletěla jsem rovnou do dlouhých IM, které se mi stali srdcovkou. Letos pro mě bylo hodně věcí poprvé – plavání, závody na silničním kole, a také první maraton. Vše spojené v IM.
Co říkáš na své úspěchy v letošní sezoně?
Letošní sezona byla úžasná a úspěšná, což je hlavně zásluhou dobrého trenéra, kterého jsem oslovila hned po Moraviamanovi. Souhlasil, že mě bude trénovat. Pod jeho vedením jsem získala spoustu triatlonových prvenství na místních závodech.
Prozradíš tvé další plány?
Plánů mám spousty a hodně snů, ale u země mě drží nevybavenost. Doufám, že se mi podaří najít nějaké sponzory, protože zahraniční závody jsou pro mne finančně náročné. Zatím si na závod kola půjčuji a za to moc moc moc děkuji, ale nevím, jak dlouho to půjde a jestli to pokaždé vyjde.
Děkuji rodině a manželovi za velkou podporu a trpělivost.