Trať závodu na Pálavě byla nádherná, říká Honza Jakubíček

Co říkáš na premiérový ročník závodu Pálava race?

Závod byl pořádaný v nádherném prostředí Pálavy a organizace i počasí nám  podle mě vyšlo vstříc, takže paráda.

Jak hodnotíš svůj předvedený výkon, který tě donesl až k vítězství?

Plavalo se mi asi nejlíp ze všech závodů letos, když jsem to dokázal odmakat na 100%. Po lehkém pádu na kole před 3 měsíci  a naraženém rameni jsem letos zatím v bazéně lovil plaveckou formu marně. Trať kola byla mírně houpavá, a skoro žádný vítr což mi dost vyhovuje, no komu taky ne, že jo? Běh  místy nebyl úplně lehký, ale v druhé půlce trati jsem to už naštěstí nemusel moc hnát, tak  to bylo v pohodě. Nevím, jestli se v ten moment rozhodovalo, ale když jsem po cca 1,5 kilometru nedaleko před sebou uviděl Lukáše Krpce, který se očividně trápil a neběželo se mu dobře, tak už jsem tušil, že by to mohlo dopadnout dobře.

Přišla nějaká výraznější krize?

Ke konci kola jsem jako obvykle tuhnul, navíc mi cca 10km před cílem došla voda, tak jsem jel trošku na sucho, ale jinak byl celý závod bezproblémový.

Jaká byla organizace a atmosféra závodu?

Když jsem na závod jel, tak jsem se organizace celkem děsil, poté co jsem byl jako support na prvním ročníku Doksyrace, ale  oproti očekávání  bylo vše zabezpečené na jedničku a nezaznamenal jsem  nic, co by organizátoři podcenili.  Atmosféra závodu byla celkem komorní, jak už to tak u nás bývá, ale po trati bylo celkem dost lidí co fandilo, i třeba lidé z vesnic,  kterými se projíždělo při cyklistice. Dobrovolníci na občerstvovačkách mohli být možná lépe instruováni, aby věděli, jak nejlépe podávat občerstvení, ale to je asi dětská nemoc většiny závodů.

Jak se ti daří v letošní sezoně?

Zatím se mi daří podle očekávání podle toho, jak mám natrénováno. Celou zimu  a jaro jsem prakticky neběhal kvůli problémům s kolenem, a díky tomu mě obecně trenink (ani jiných disciplín) moc nebavil. Teď už je to snad v pořádku, ale to tréninkové manko je hrozně znát, takže si spíš snažím užít  závody a trénování.

Rozjeli jste nový triatlonový klub Kerberos a sbíráte úspěchy. Co pro tebe členství v tomto klubu znamená?

Kerberos je pro mě hlavně parta kamarádů, se kterými  často společně trénujeme, jezdíme na závody a vůbec se tak nějak společně bavíme sportem i jinýma bejkárnama, baví nás to. Tím samozřejmě i trénink pod vedením Lukáše Vrobela dostává nový náboj. 

Co tvé další závody?

Začátkem září mě čeká poslední letošní závod v Podersdorfu, na plné vzdálenosti.

Trénuješ Honzu Oppolzera, který letos opanoval oba pohárové železňáky, Moraviamana i Slovakmana. Co říkáš na jeho formu? Kam to chcete dotáhnout?

Honza už před 3 roky na Slovakmanu ukázal, že nebude na závodech jen do počtu a letos jen potvrdil, že jeho loňský výkon v Podresdorfu nebyla žádná náhoda. Jeho celkový výkonnostní potenciál je vysoký mimo jiné i díky jeho přístupu k životosprávě, samozřejmě k tréninku a chladné hlavě při závodech. A kam to chce dotáhnout se raději zeptejte jeho, plán na příští sezonu už je vymyšlený, nebudu na něj ale nic prozrazovat..

Kolik času se ti dostává na trénink a co ostatní povinnosti?

Letos to jde o něco hůř, než obvykle, započal jsem rekonstrukci bytu  a i pracovně mi přibylo pár povinností, takže to není úplně ono. Ale i vzhledem k tomu jak to se mnou vypadalo v zimě, to moc neřeším. Teď během podzimu dokončím rekonstrukci a do příští sezony už půjdu s čistým štítem.