Maraton bude bolet.Peklo pomalu, ale jistě začíná, líčí železňácký zážitek Marek Hejna

28.06.2016 -
Pražský triatlonista Marek Hejna si minulý víkend střihnul v Otrokovicích čtvrtého železňáka. Přečtěte si jeho zajímavou reportáž.

Jaká byla cesta do Otrokovic? Jak ses cítil den před startem?

Letošní ironmanský dýchánek se začal odvíjet již v pátek ráno. Po probuzení vidím za oknem „chcanec“ jako prase a na teploměru 12°C. Říkám si, že jestli takhle bude zítra, tak to bude paráda. Žena říkala, že pojede letos se mnou (vyšlo jí v práci volno), ale jestli bude celý den zítra pršet a zima, tak mě bude proklínat. Po jejím návratu z noční jsme vyrazili, směr Otrokovice. Počasí se po cestě naštěstí umoudřilo, v Kroměříži dáváme oběd a valíme na Štěrkáč. Vyzvedávám startovní balíček a jdeme se usadil/ulehnout k vodě. Potkáváme spíkra Pepína, jeho nálada je jako vždy super. Je docela příjemně a já začínám přemýšlet o tom, co bude zítra. A nenapadá mě teda nic moc hezkýho.

Co večerní rozprava?

Všude samý nabušený hovada, potkávám Karly Nykla, Martina Stehlíka (oba jedou první dlouhý triatlon). Vidím Ondru Kočího, tak se trochu vracím myšlenkami zpět o asi 20 let na naše dorostenecké závody. Škoda, že zítřejší distance nebudou tak přívětivý. Honzy O. a Tomáše M. se ptám, jak to zítra vidí. Tomáš říká (asi ze srandy), že 1. a 2. flek. A skoro to trefil! Oba fakt letěli, byla paráda je sledovat. Ale to jsem trochu předběhnul.  Dáváme sraz s Petrem Klikou na večeři, 1x Svijany a hurá na kutě, vždyť už je 23h a zítřek bude dlouhý. Spíme klasicky, v Oáze.


Je ráno, den D..

Budíček 5:10, obloha jasná, je docela teplo. Říkám si, to bude pěkný průšvih. V 6:00 odjezd na závod, nalepení čísla (letos se nepopisovalo fixou, ale měli nálepky – tak, jak to bývá na velkých zahraničních závodech). Naposled toaleta (šel jsem na dámy, tam bylo volno), obléknout neopren a jdeme na to. Ráno na Štěrkáci je vždycky takový až romantický, nebýt teda toho nadcházejícího očistce...

Jak se ti plavalo?

Start standardně v 7:00, plavaní jako vždy na 3 kola. K první bóji mela jako na sprintu v Poděbradech, kopance, tahání, voda v brejličkách. Na dlouhým jsem to teda ještě nezažil, vždycky to bylo na pohodu. Ale doba se mění, svět a s ním i triatlon se neustále zrychluje. Ale zpět k závodu. Po prvním kole (plaváno za 20:30) se to uklidnilo, další dva okruhy byly na pohodu. Nejel jsem nikomu v nohách, prostě svoje tempíčko. Za mnou jeden borec, co mě občas šáhnul na nohy, ke konci jsem mu cuknul. Čas plavání 1:03, jsem v pohodě a svěží. Pepíno mě povzbudí, já si v poklidu utřu nohy do ručníku, nasadím fusky, beru helmu, brejle, kolo a vyrážím vstříc dalším zážitkům... 

Co cyklistická porce 180 kilometrů?

Kolo se jede tradičně na 4x45km, ve tvaru písmena “U“. Začínám hned jíst tyčku a cítím, že dnes tedy rozhodně bezvětří nebude. Zalehnu do hrazdy a dupu směr Hulín. Potkávám čelo, Tomina (Martínek pozn,red.) má náskok jako prase. V prvním okruhu, v tom nejprudším kopci, mě dojíždí známá dvojička (ale i další borci) Petr Klika s Ivo Krejčím. Do kopce mě sice přeletěli, ale pak se s nimi dalo jet na kontakt. Teda s Ivem, protože Petr nám cuknul. Vydrželo mi to asi do 50 km, pak jsem si zvolnil a pokračoval ve svým tempu. Na každý občerstvovačce něco beru. Někde iont či vodu, jinde zas tyčku, banán nebo toust. Na gely zatím kašlu, na ty dojde na běhu. Sice fouká, ale jede se dobře, první půlka 2:38. Tacháč mi to měří 89,1km. Říkám si, že je to dost rychlý, ale zatím se cítím v pohodě. Na čele, teda za Tominou, spolupracuje trojice Krpec, Jílek a Vabr. Vabr se určitě snaží najet co nejvíc, protože Honza není daleko a jeho běh je pověstný.. 3. okruh probíhá ve stejném stylu. Průšvih nastává v okruhu čtvrtém, kdy při najetí do druhé poloviny okruhu (tedy skoro 30km do cíle) na občerstvovačce nemají žádný pití (asi už se přesunuli na běh) a já mám v bidonu tak 2 deci vody. Ale nedá se nic dělat, nejsme žádný slečinky, nebudeme brečet a jedeme dál. Nasazuju úsporný režim, 180km se chýlí ke konci. Posledních 10km téměř svěšuju nohy a chystám se na běh. Potkám čelo, Honza už stíhá Tominu z druhého místa. V holkách je situace velice vyrovnaná, první je Petra K., ale Simona K. a Lenka K. jsou nedaleko a jezdily celé kolo spolu. Zase slyším hulákajícího Pepína, odkládám kolo, beru čepičku a dva gely a hurá do víru vášně...


Jak sis užil závěrečný maraton?

Teplota šplhá do nebeských výšin, vítr zeslabuje a peklo pomalu, ale jistě začíná. 4 x 10,55km bude bolet. Začátek docela jde, za první občerstvovačkou se spojuju do dvojičky s Davidem Krupičkou. Běží se s ním hezky, občas prohodíme nějaký to slovo. Škoda, že to není hezká ženská! Takhle to vydrží jeden a půl okruhu (1. runda za cca hoďku). To je nějakých 16km. To je asi tak to, na co mám naběháno. Víc než 20 km jsem letos běžel jen 3x a to se v této fázi závodu začíná projevovat. Druhá runda za asi 1:10, ale stehna začínají pálit, vedro pořád větší a větší a ten vítr, který foukal na kole, by se teď hodil, aby mě alespoň trochu ochladil. Potkávám Martina Stehlíka a Karla Nykla, oba jdou profesorsky, jsou to PÁNI běžci. Martin nakonec asi 10:15, Karel 10:56. Klobouk dolů před nimi! Ale zpátky k mojí spanilé jízdě. Třetí okruh je šílený trápení, občerstvovačky jsou čím dál tím víc od sebe, teď už nechodím jenom na nich, ale i 50m před a 50m po, pak tak prodlužuju na 100 a 100m. Všude chladím, jak jen to jde, pořád mám s sebou dvě houbičky. Běžím, ale musím vypadat dost směšně, rychlost je fakt kosmická.. Plácám si s Márou Němčíkem, toto je jeho třetí IM ve třech týdnech, ještě pojede teď o víkendu Klagen a týden na to Frankfurt. To je panečku jiný železnák! Třetí runda u konce, bylo to snad za 1:30, ani přesně nevím, protože hodinky jsem nezmáčknul a před očima jsem měl mžitky. Teď už to nějak doklepu, už jen 10 a půl kiláku. To zní docela šíleně. Pole běžců už výrazně prořídlo, více jak 100 lidí má čas pod 11:00. Já jsem postupně musel slevit ze svých cílů, které se během závodu objevily - dát Zundu (11:19), svůj osobák (11:32) a jedu strojovým tempem na čas pod 12h. Tím jak se blíží cíl, začne i hlava spolupracovat, loučím se na občerstvovačkám a těším se na fihish line. Už aby to bylo. Poslední půlkolo se docela rozbíhám, tedy alespoň na moje poměry. Už slyším Pepina, zbývá poslední kilák. Možná to dám za 11:45. Ale musím ještě máknout! Pořád mě někdo předbíhá, ale to mě netankuje, běžím jen sám se sebou. 

Co jsi prožíval v cílové rovince?

A je to tady! Poslední seběh ke Štěrkáči (stehna bolí neskutečně), poslední tři zatáčky v areálu, plácnutí s místními kluky, políbení ženy, která to celý den vydržela a finální plácnutí s Pepínem. Ještě si počkám, až se dva borci vyfotí v cílové bráně, a jdu si to užít taky! Bolelo to, ale je to doma, čtvrtý železňák dokončený. Běh 5:07, celkem 11:45. Byl to teda (jako vždy) pořádný HARDCORE, ale užil jsem si to se vším všudy a zážitek je opravdu silný. Po závodě žeru všechno možný (rizoto, klobásu, langoš). Posedíme a poklábosíme do asi půl 10 a valíme dom. Žena za půl hodiny usne, mě se řídí v poho. Na Vysočině leje jak z konve, je docela provoz. Nechápu, kam ty lidi v sobotu v 11 hodin večer jezdí. Doma jsme v půl jedné, v jednu už v posteli. 


Jaký je tvůj pozávodní dojem?

Pořád je co zlepšovat. Na víc dnes nebylo, sice to vypadá, že jsem kolo přepálil, ale mě se jelo fakt v pohodě. Musím víc běhat, tam se dá na tom čase možná něco ubrat. A taky musí sednout počasí, já to vedru prostě neumím.

Tak letošní IM je za mnou, uvidíme co příští rok. Kdyby se přidala podolská parta….. 

Hodnocení:
Přečteno 843x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
22.9.24Laura Philipp slaví titul mistryně světa v IRONMANu, české triatlonistky také zářily
22.8.24Oproti Paříži v Tokyu všechno klapalo, jak mělo, říká Petra Kuříková
18.8.24Blu je zpět a ve Frankfurtu pálil ostrými
10.8.24Vítěz IM TEXAS suspendován za doping!
15.7.24Ve Španělsku byla psána historie
7.7.24V Rothu padala světová maxima
17.6.24Generálku na MS v Nice ukořistila Charles, Besperát fantasticky druhá
9.6.24T100 - Napínavý souboj generací a dominance Knibb
28.5.24Český triatlon míří do Paříže! Petra Kuříková uspěla v náročné kvalifikaci
21.5.24Evropské triatlonové eposy: Lanzarote a Šamorín