Moje ego je po loňské sezoně hladové, hlásí Honza Šneberger

V sobotu sis dal Pečeckou desítku jako test rychlosti. Jak se ti závod vydařil?

Týden nazpět se v Kbelích ukázalo, že to s rychlostí není zlé. V Pečkách tak bylo v plánu nechat duši a udělat si radost nějakým slušným výkonem. Nakonec z toho bylo jen zopakovaných 34 minut. Osobní rekord (33:31) ležel vysoko, pro jeho pokoření jsem musel být na otočce za 16:30…to se ovšem o nějakých 10s nepodařilo a s motivací bylo amen. Nicméně celá režie se sesypala už na prvních dvou přepálených kilometrech (3:05 a 3:15). Nechal jsem se strhnout atmosférou. Ale náladu mi to nezkazilo, reálně bych mohl mít strop někde kolem 33:45 a to mi bohatě stačí. Letošní příprava směřuje na delší tratě víc než kdy dřív.

Vloni jsi laboroval se zraněním. O co přesně šlo? Už je to ok? Co pomohlo?

Šlo o pravé koleno, které začalo nepříjemně zlobit při jednom z těžších běžeckých tréninků v červnu loňského roku. Prvních pár dní jsem očekával „samovyléčení“ se „sníženou“ zátěží, ale po dvou třech týdnech už se začaly stahovat mraky nad zbytkem sezóny. Plavání ani cyklistiku zranění prakticky neomezovalo, problém přišel po pár kilometrech byť jen volnějšího klusu. Fyzioterapie, suchá jehla ani další všemožné vyšetření u odborníků nic neodhalilo. Postupně jsme vylučovací metodou vyloučili vlastně všechny tradiční příčiny. Rentgeny ani magnetická resonance nic neodhalily a říjnovou artroskopii jsem si vyloženě vydupal, i když už příznaky začínaly odeznívat. Chtěl jsem si být jistý, že se nejedná například o nějakou mikroprasklinu v menisku nebo něco podobného, co se samo nezahojí. Nejednalo. Pravděpodobně šlo o nějaký dost vytrvalý typ svalového zranění, které se projevovalo pouze bolestí v koleni, a to jen při běžeckém kroku. Momentálně koleno pracuje jak má a pevně věřím, že už nebude dělat problémy.

Co bys řekl k loňské sezóně?

Sezóna 2015 se vyvíjela na výbornou. Běžecké testy, soustředění, kratší závody i první vrchol sezony se vydařil. V St. Poltenu jsem prodal formu, že už to snad ani líp nešlo. Zlom nastal po diskvalifikaci v Otrokovicích. Krásně rozběhnutý závod jsem nemohl dokončit a zřejmě se z celé té své zatrpklé osobní křivdy vrhl po pár dnech předčasně do tréninku a způsobil si to nešťastné vleklé zranění. Následující závody- Challenge Roth a MS v 1/2IM Zell am See, byly jen o utrápené účasti.

Máš za sebou kemp na Kanárech. Jaké to bylo?

Kanáry opět neměly chybu. Do tepla jezdíme v kvalitním složení a trénuje se na maximum. Letos možná bylo z mé strany více regenerace než v předchozím roce. Jednou do roka si takhle může člověk vyzkoušet život profesionála. Jídlo, relax, trénink, jídlo, relax, trénink, jídlo, spánek, trénink, jídlo…je to radost.

Na co ses soustředil o zimní přípravě? Cítíš výkonnostní posun?

Během zimy bylo potřeba vrátit běžeckou výkonnost tam, kam patří a zabrat ještě na to moje staré koleno i v bazénu. Oproti dvěma předchozím sezónám byl objemový progres posunut o něco dál v čase, tak abych dosáhl top formy, doufejme hlouběji v sezóně. Výkonnostní posun cítím v běžecké vytrvalosti i ve vodě…plavu dobře, plavu rád!

Máš trenérské vedení? Píše ti někdo plán?

Nově jsem se schoulil pod trenérská křídla Tomáše Eklů. Všichni Tomáše známe, ten kluk se umí připravit na závod a na celou věc nahlíží komplexně. Ví co je důležité a co ne. Slibuji si od jeho vedení hodně.

Na co se chystáš v letošní sezóně? Kde budeš mít vrchol?

Termínovou listinu nám zatím protínají tři zásadní vrcholky- železná půlka v rakouském Linzi na konci května, červnový Moraviaman a švýcarský Ironman Zurich ve druhé půlce července. Druhá část sezóny se bude vyvíjet na položených výsledkových základech z první části. Ve hře je několik variant.

S Luckou Klimešovou tvoříte známý triatlonový pár (stejně jako Křivánkovi, Mikovi, Berka-Nováková a další), jaké to je mít partnerku triatlonistku? Prozradíš Vaše společné plány?

S Luckou jsme se našli a je to dost klika, že si vybrala zrovna mě. Triatlonistek je jako šafránu, nápadníků celé davy. Společný trénink, životní styl, společné téma i veškeré zájmy…a co si budeme povídat, ve dvou se i podstatně lépe regeneruje J. Takže jaké je to mít za partnerku triatlonistku? Je to jako splněný sen! Prosazovat ve vztahu s běžným smrtelníkem celkem pochopitelně nepochopitelný náročný triatlonový trénink je mnohdy neřešitelný úkol a od toho jsme se s Luckou vzájemně osvobodili. Plány máme společné, termínovku prakticky identickou. Prostě k sobě patříme J.

Jak se těšíš na první závody?

Tak určitě! Je to moje hobby, kdybych se netěšil, asi by bylo něco špatně. Ale s určitou nervozitou první větší závody vyhlížím. Tou vší dřinou a odříkáním si sám na sebe vyvíjím pořádný tlak. Ale kdyby to bylo snadné, nemělo by to žádný smysl. Rád si kladu do života překážky. Mám rád úspěch a tu návykovou chuť zadostiučinění…momentálně tedy v cíli očekávaného závodu. Triatlon mi ještě neomrzel a moje ego je po loňské sezóně hladové.