V seběhu se mi udělaly puchýře a nedalo se moc běžet, říká Tomáš Bednář

Jaké dojmy si odvážíš z letošního Isramana?

Na závodě v Izraeli už jsem byl 4x v řadě, 2x jsem jel plnou verzi, 2x půlku. Půlka je oproti dlouhému jako procházka růžovým sadem, takže jsem se celkem těšil. Věděl jsem přesně, co mě čeká, znal jsem město, tratě a okolí, nic mě nepřekvapilo, jen snad horší počasí, které jsem nečekal.

Vyšla ti zimní příprava podle představ?

Připravoval jsem se úplně normálně jako každou zimu. I když bylo dobré počasí, jezdil jsem doma ve sklepě na trenažeru. Běhal jsem venku a plaval v bazénu s plavci. Trochu rychlosti jsem přidával až v lednu a soustředil se na seběhy z kopců.

Kromě toho, že jsi závodil, jsi měl také na starost logistiku a organizaci celkem početné skupiny českých borců. Jaká byla cesta a ubytování?

Cesta tam uběhla v pohodě a rychle, domů to bylo horší, kontrola na letišti byla nekonečná, vše bylo rozebráno do posledního šroubku a Jardovi vše zabavili a do dnešního dne mu nic nevrátili! Cestovat s krabicí s kolem je pro mě ubíjející, ale naštěstí nás bylo hodně a tak jsme si navzájem pomohli. Ubytování nám pořád měnili, takže jsem si s tím zažil své, lokalita hotelu byla dobrá - kousek od pláže, ale byla to spíše ubytovna. Postel tam byla, jídlo taky, tak nakonec celkem spokojenost.

Měli jste před závodem čas na aklimatizaci? Projeli jste si tratě závodu?

Přijeli jsme v pondělí večer a tak jsem trénoval jen v úterý: 3km. plavání v moři před snídaní, 70km. kola po trati závodu a běh na egyptskou hranici a zpět asi 17km. Ve středu volno, ve čtvrtek rozplavání, rozjezd a výklus a v pátek se šlo na věc.

Co bys řekl k samotnému závodu?

Start závodu byl v 6:25h. ráno při teplotě 4 stupně, moře mělo 22 stupňů. Plaval se jeden okruh v neoprenu. V klidu jsem si rozvrhnul tempo a z vody jsem šel zhruba na 10 místě. V depu jsem si oblékl lehčí bundu, ponožky a rukavice a vyrazil na trať cyklistiky. Svítilo slunce a mě bylo teplo, úplně zbytečně jsem se oblékal, stačilo si vzít jen rukávy a tričko pod kombinézu. Na čtvrtém kilometru cyklistiky začal 10km. kopec, který měl převýšení 900m. V klidu jsem ho vyjel a držel si svoje tempo. K mému údivu mě moc lidí nepředjelo, tak jak tomu bylo v letech minulých. Do otočky to bylo pořád nahoru a dolů a proti větru. Na 50km. cyklistiky se kolem mě zformovala asi čtyřčlenná skupina, drželi jsme celkem vysoké tempo. Na 80km. jsem je nechal odjet, zvolnil jsem, abych se připravil na běh, což byl asi dobrý tah. V druhém depu jsem šel jen do kombinézy a běžel jsem 10km dolů z kopce. Trať jsem znal, tempo bylo dobré, seběhy jsem v zimě trénoval. Doběhl jsem všechny závodníky z cyklistické skupinky. Ze seběhu se mi udělaly celkem velké puchýře a tak posledních 5km už jsem moc nemohl běžet, protože jsem nevěděl kam a jak šlápnout, aby to tolik nebolelo. Do cíle jsem se dostal v poklidu v čase 5:25.06h. což stačilo na 16.místo celkově.

Jak jsi spokojen s umístěním a výkonem?

S výkonem, časem i umístěním jsem maximálně spokojen. S mojí postavou je v tomto termínu nereálné atakovat top 10 v takto těžkém, kopcovitém závodě.

Co říkáš na stříbro Petra Vabrouška?

Už před závodem jsem Petra tipoval na vítěze a málem mi to vyšlo. Na kole jel jak raketa a v běhu ho o vítězství připravily puchýře, které si udělal ze seběhu stejně jako já. Za rok tam určitě znovu vyhraje. Je to borec, který se dokáže připravit na tak těžký závod v domácích podmínkách a bojovat o vítězství se závodníky, kteří jsou o generaci mladší.

Co ostatní borci z tvé skupiny?

Velké uznání zaslouží všichni dlouhotraťaři, kteří dokončili. Je to úplně jiný závod něž půlka: extrémně náročný jak po fyzické, tak hlavně psychické stránce. Kdo tam nebyl, tak to asi nepochopí! Honza Steinbauer se poprvé nevešel do top 10, ale i tak podal skvělý výkon, Petr Mejzlík prodal všechny své zkušenosti a profesionálně si doběhl pro vítězství ve svojí kategorii, o které bojoval do posledních kilometrů. Jarda Lapeš si prošel peklem, ale dokončil a to je hlavní. Na poloviční vzdálenosti skvěle zajel Jirka Juřička, kterému místní trať asi sedí, díky své nízké hmotnosti. Honza Kučera při své premiéře na půlce si prožil své, ale výkonem i výsledkem se rozhodně nemá za co stydět. Martin Both měl technické problémy s kolem a asi mu není tento závod souzený, jinak by určitě bojoval o co nejlepší umístění!

Na tento závod jsi už vyrazil mnohokrát. Co je hlavním důvodem?

Hlavní důvod je, že cesta do Izraele je celkem levná, mám dobré kontakty s pořadatelem a zima rychleji uběhne. Je fajn si zkrátit přípravu tímto závodem. Ve městě je atmosféra dobrá, diváku je dost, ale v horách není kromě vojáků nikdo, tam se může každý uzavřít plně do sebe a bojovat s extrémním počasím a profilem.

Co tě čeká v této sezoně? Uvidíme tě i na domácích závodech?

Po závodě v Izraeli mě čeká v půlce dubna half TT na Sardínii a pak ještě jedna půlka začátkem května v Grazu.  Pak až do září jen sprinty a OH distance se zakázanou jízdou v háku v zahraničí. Na půlky se vrátím až v září, kdy mě čeká tradiční závod na Elbě, v říjnu chorvatská Poreč a 30.10. sezonu ukončím  opět na Sardínii. Závodů bude hodně. Rodina je zvyklá, letos bychom pár kratších závodů chtěli objet společně. Na Elbě budeme na dovolené. Zatím vše funguje, tak jak má.