Na triatlonu mě baví poznávání více disciplín, říká Dan Tkáč
Jak ses dostal k triatlonu?
K triatlonu jsem dostal díky Moraviamanovi a příležitosti účastnit se tohoto skvělého závodu ve štafetě s kamarády. Je to ideální příležitost si zkusit skutečně dobře zorganizovaný závod v triatlonu a strávit sportovní aktivitou celý den. Následně mě k triatlonu přivedl kamarád, který se právě kvalifikoval v Jihoafrické republice na Havaj a vzal mě sebou na společný plavecký trénink skupiny Zlínských nadšenců. Zde jsem našel další motivaci pro triatlon.
Vzpomeneš si ještě na svůj první závod?
Můj první byl běžecký závod ve Zlíně, Salašský běh, kde jsem dostal od mého současného kamaráda a pořadatele běžeckých závodů ve Zlíně Jirky Prokopa dobrou radu: "Drž se vzadu." V dlouhém triatlonu byl můj první sólo závod PILMAN. U obou těchto závodů jsem si šáhl na dno, bohužel to nebylo až těsně před cílem, ale již ve dvou třetinách závodu. Tehdy jsem nebyl spokojený s výkonem a začal se připravovat pod trenérským vedením.
Pracuješ na plný úvazek a máš rodinu. Stejná konstelace jakou má většina tuzemských závodníků. Jak se ti daří mezi tyto povinnosti včlenit triatlonový trénink? Jak tvůj trénink vypadá?
Nyní
trénuji každý den a to dvoufázově. O víkendech v rámci jedné
fáze často spojuji dvě disciplíny, abych v jeden den
zvládnul všechny disciplíny triatlonu, včetně čtvrté –
depa.K této zátěži jsem se dostal až po dvou letech trénování.
Zátěž jsem přidával postupně. V objemové části přípravy
trénuji přibližně 21 hodin týdně. Abych takovýto trénink
časově zvládl, začínám ranní fázi zpravidla v 5:30 ráno a
druhou v podvečer po práci. Díky vybavení hodně trénuji
doma.
Píše ti někdo tréninkový plán a revidujete
ho společně?
Téměř
od samého začátku mám trenérské vedení. Vedení je pro mě
nejefektivnější. Kromě tréninku již nemusím trávit další
čas s jeho přípravou a můžu se plně věnovat rodině a
práci.
Máš raději tréninky ve skupině nebo trénuješ o
samotě?
Mnohem zábavnější a účinnější je dle mého názoru trénování ve skupině. Společných tréninků mám bohužel velmi málo. Čas a místo na tréninky si určuji někdy velmi operativně, je pak složité se domlouvat s kamarády. Díky Zlínskému plaveckému klubu, který podporuje u jejich mládeže možnost přechodu k triatlonu a triatlon celkově, můžu s nimi absolvovat jeden trénink týdně.
Čím ti tento sport učaroval?
Vnímám
to tak, že pro časově vytížené lidi je ideálním sportem běh,
potřebuji pouze náhradní oblečení a tenisky. Pro mě osobně je
běh však příliš jednostranný. Na triatlonu mě velmi baví
střídání a poznávání více disciplín. Taky je možné při
nějakém omezení, např. zranění, zaměřit se na zlepšení
alespoň ostatní disciplíny. Při běžeckém zranění je většinou
možné plavat, dokonce i jezdit na kole. Zvláště v letních
obdobích je triatlon nádherný díky plavání.
Pojďme
trochu zbilancovat loňskou sezonu. Kde jsi závodil a jak se ti
dařilo?
V
roce 2015 jsem poprvé přeskočil z dlouhého triatlonu k Českému
poháru v olympijském a sprint triatlonu. V absolutním pořadí
jsem obsadil 15. místo a to v konkurenci výrazně mladších
závodníků. Ve své kategorii Muži 30-39 let jsem obsadil 2. místo
MČR ve sprint triatlonu. Mimo pohár jsem se přece jen nechal
zlákat delšími závody, poloviční ironmanská vzdálenost,
MLYNMAN a DOKSYMAN. V závodech jsem obsadil 7. a 8. místo v
celkovém pořadí a vždy 3. místo ve své kategorii M 30-39 let.
Sezónu jsem si užil a i s výsledky jsem spokojený. Po jarním
zranění lýtka, jsem v takové výsledky ani nedoufal.
Podělil
by ses se čtenáři o sportovní moment, kdy to bylo opravdu „na
krev“?
První moment "na krev" jsem zažil posledních 5km na Pražském maratonu, to už jsem se díval na jaký patník si sednu. Měl jsem, ale velké štěstí, kdy mě 3km před cílem doběhl můj kamarád i týmový partner Radek a dokázal mě povzbudit ke zpětnému dosažení závodního tempa. Společně jsme doběhli v čase 2:50. Na krev jdu v každém závodě v triatlonu, jen se tréninkem snažím, aby bylo "na krev" rychleji.
Stále častěji vyrážejí domácí borci a borkyně na jarní kempy v teplejších krajích. Jak to máš ty?
Na
jaře se chystám na soustředění se svým trenérem Lukášem
Vrobelem. Již potřetí to bude na Mallorce. Zatím jsem nepoznal
lepší destinaci v Evropě pro cyklistiku. A to jak profesionální,
tak i pro výletní. Ideální pro aktivní odpočinek. Ne však pro
triatlonisty, to bude jen dřina.
Láká tě zkusit si závod
v havajském pekle na světovém šampionátu? Jaké máš plány do
sezony?
V
první polovině bych se rád věnoval Ironmanským distancím. V
květnu se chci zúčastnit Mistrovství severní Ameriky, Texasu a v
červnu po dvou letech domácího závodu Moraviamana. V druhé
polovině sezóny bych se opět rád podíval na nějaký závod v
Olympijské vzdálenosti a ke konci sezóny se připravil na závod v
poloviční ironmanské vzdálenosti. Havajský ironman mě láká,
ale neupínám se na něj. Jsem zvědavý jak dalece k možné
nominaci na tento legendární závod budu v Texasu.
Máš
triatlonový vzor?
Bohužel
nemám velký přehled o triatletech v České republice natož v
zahraničí, abych mohl posoudit i jiné stránky sportovce než jen
sportovní výsledky, tak aby mohl být mým vzorem. Velmi blízko v
triatlonu mám jako Zlíňák k Petrovi Vabrouškovi. A to je dle
mého názoru opravdový profesionál v každém detailu a taky velmi
pracovitý i obětavý borec. Obecně se dá říci, že mám více
vzorů. Abych si mohl vybrat podle toho, jak mi to zrovna
vyhovuje.
Sleduješ českou triatlonovou scénu?
Sleduji. Mám rád záznamy ze závodů vysílané Českou televizí i zahraniční videa na youtube při šlapání na trenažeru. Jinak se ke sledování triatlonu nebo jiných sportovních akcí nedostanu.
fotogalerie: Marek Machálek, http://www.marekmachalek.cz/