Až v cílové rovince jsem uvěřila, že to vyjde, říká Eva Potůčková

Jak ses chystala na závod v Poznani?

Na závod jsem se připravovala jako na každý větší závod. Závod v Poznani se konal týden po kopcovitém závodě v Obertrumu, kde horko dalo mému tělu dost zabrat. Proto jsem se rozhodla před závodem především odpočívat. Veškerý pohyb se odehrával na nízkých TF v pár desítkách minut denně. Chodila jsem spát s dětmi a jednou jsem se dostala i do vířivky.

Měla jsi od někoho informace o tomto závodě?

Dopředu jsem věděla z webových stránek, že se jedná o spíš lehčí závod, co se týká tratí, že mi ta rovina na kole úplně sedět nebude, že se tam sejde celkem slušná konkurence a že nejspíš nebudu 100% odpočinutá.

Jaké bylo cestování s rodinou do Polska?

Vyrazili jsme v pátek v 5h ráno s celou rodinou autem tak, abychom stihli Ádovo junior závod duatlonu. Cesta nic moc, dálnic málo a ostatní slušnější silnice totálně nacpané všemožnými stroji, co mají 4 kola, nebo menší silnice podle mne v havarijním stavu. Proto jsme byli rádi, že jsme stihli prezentaci a že nakonec Áda poprvé v životě ''závodil'' a shodou okolností svůj závod vyhrál.

Kde jste bydleli?

Od pořadatele jsem dostala 3 noci ubytování zdarma v hotelu Novotel v centru města, kde jsme byli maximálně spokojeni. Byl zde dětský koutek, snídaně bohatá, fitko, nic víc jsme nepotřebovali.

Na startu bylo vše, jak má být v závodní den D? Jaký jsi měla plán?

Byla jsem unavená, ale připravená závodit. Plán jsem žádný neměla, chtěla jsem si po lehkém týdnu zase zamakat a porovnat se s papírově silnějšími soupeřkami. Říkala jsem si, že 5. místo by bylo super, ale nemohu se zlobit ani na 7.místo.

Jak se ti povedla první disciplína, která je tvojí nejsilnější stránkou?

Plavání v hrozných vlnách pocitově ze začátku nic moc, zmítala jsem se dost dlouho v chumlu, kde jsme byli stále tělo na tělo. Pak se to natahlo a přišlo mi, že zvolnilo. To byl asi moment, kde to vpředu nechali uplavat 3 lidi, kde byla Jodie. Až na první bójce to zjistili a zase zrychlili, ale to už jsme je nedohnali, zpátky se plavalo po vlnách. Výběh z vody do depa hrozně daleký a do strmého kopce, vracela jsem se pro upadnuté brýle na plavání. Z depa opět po koberci hrozně daleko na silnici.

Co cyklistika?

Při nasedání jsem zahlédla Jodie, jak stojí u silnice a lomí rukama - nejspíš z toho nerovného povrchu měla defekt, ještě než nasedla na kolo. Kolo po větru v pohodě, po otočce jsem zahlédla pár žen za sebou, až se přede mě dostala na cca 25.km Radka. Myslela jsem, že je dávno přede mnou a povzbudilo mne, že jsme se sjely. Proti větru jsme se pravidelně střídaly, ale na cca 40.km jsem začala cítit křeč nad kolenem. Pak jsem byla po větru za Radkou jak na gumě a byla jsem ráda, že mi neujela úplně. V posledním úseku proti větru jsem ji ještě dvakrát na chvilku vystřídala, ale křeč nepřestávala. Asi 10km před cílem se kolem nás přehnala Diana, jejíž tempo jsme já ani Radka nemohly akceptovat.

Jaký byl závěrečný půlmaraton v tvém podání? Kde se rozhodovalo o medailových postech?

Začátek běhu jsem šla opatrně s křečí, ale nezhoršovala se a pomalu se to rozbíhalo. Na 2.km mě doběhla Ewa Komander, které jsem na 8.km nastoupila proti větru a tím se od ní odpoutala. Pak mě sbíhala další mě velmi známá Ewa Bugdol. Právě po 10 km běhu bylo třeba se nejvíc zmáčknout a vydržet až do konce. Můj náskok se zmenšoval, měla jsem info jednou za okruh (5,4km), Ewa každý 1km od svého trenéra na kole. Když jsem se ho zeptala já, kolik mám náskok, jen se usmál. Tak jsem se na něj taky usmála a pomyslela si, že dneska prostě budu lepší já. Totálně jsem letěla poslední 2km, poslední 400m po špičkách jak na dráze, až v cílové rovince, když jsem se ohlédla, jsem uvěřila, že to vyjde. Ulevilo se mi, že ta námaha za to stála..

Finiš po halfironmanu musel pěkně bolet..Jak hodnotíš svůj výkon?

I přes dlouhé úseky v depech a nejspíš i trošku delší běh jsem dosáhla svého nejlepšího času na 1/2 IM v životě. A běžecký čas byl po mnoha letech zase pod 1:30. Jako částečně pracující máma s dvěma dětmi proto nemohu být jinak než maximálně spokojená.

Jak se ti líbil medailový ceremoniál?

Vyhlašování bylo typické pro série Challenge či Ironman. Bylo hezké, že podél kanálu visely vlajky států všech účastníků. Na vyhlášení nás nechali nastoupit TOP 10 na pódium a to bylo vše. O týden dříve v Obertrumu hráli hymnu vítěze, skladbu We are the champions pro všechny a vystřelili pentle do vzduchu. Na menších závodech mi přijde atmosféra na vyhlášení taková více osobnější a příjemnější.

V závodě bylo i mnoho našich závodníků a závodnic. Potkávali jste se?

Ano, potkávala, ale ne všechny jsem zaregistrovala. Tomáš Mika mě předbíhal po T2, já jsem předbíhala Petra Michovského pred koncem mého běhu už totálně mrtvá, takže mluvit jsem nemohla. A 2 km před cílem jsem na jednoho pána, který reagoval na povzbuzování mého manžela, houkla:'' Běž před, prosím.'' Pán pochopil a cca 1,5 km mi klestil cestu mezi dalšími závodníky, kterých už bylo na trati hodně. Asi 400 metrů před cílem mi řekl, že už musím sama, že takové tempo nevydrží. Moc mu děkuji, nevím, jak se jmenoval, ale určitě mi pár vteřin pomohl.

Jak si užil polský výlet zbytek rodiny?

Myslím, že všichni si toho užili až dost. V pátek po závodě jsme byli ještě u vody u kanálu, večer na procházce v centru Poznaně. V sobotu jsme kromě mého rozcvičení, registrace a přípravy věcí na závod kvůli dopravním zácpám víc nestihli, ale v neděli po závodě jsme byli v aquaparku, kde se obě děti maximálně vyřádily. A pořadatel měl po všechny 3 dny pro děti zdarma zajištěné zázemí - velká trampolína, 2 skákací hrady se skluzavkou, malování na obličej, balónkové pískoviště, občerstvení, házení míčků na cíl, obruče atd. Na zpáteční cestě v pondělí jsme se v Polsku zastavili na jednom hradě a v ČR jsme prolezli Prachovské skály.

Co tvé další závodní plány?

Příští víkend mám závodně volný, pak mě čekají zase dvě ''půlky'' hned po sobě. Konec sezóny ještě nemám rozhodnutý, je víc variant.

Spolupořádáš velkou triatlonovou akci v Praze TRIPrague. Na co bys váhající závodníky nalákala?

Ráda bych všem, kdo si ještě triatlon nezkusili, doporučila právě tento závod. Mohou zkusit minitriatlon, který zvládne v pohodovém tempu každý, i když se rozhodne na poslední chvíli a nestihne se na závod příliš připravovat. Ve Vltavě si člověk v centru Prahy zaplave málokdy, na běhu uvidí spoustu historických památek a úplně zapomene na tu dřinu. A pro děti jsou připravené doprovodné akce a závody, takže zazávodit si  a užít si sportovní den v centru Prahy může opravdu každý.

Na začátku sezony jsi mi říkala, že po této sezoně skončíš se závoděním. Nepřehodnotila jsi své rozhodnutí skončit svou triatlonovou kariéru?

Já bych o kariéře v mém případě moc nemluvila. Ale v nejlepším se má přestat, právě proto bude toto moje letošní poslední ''pro'' sezóna. Jsem ráda, že již nyní mohu říci, že ta poslední je určitě jedna z nejlepších. Uvidíme, jak se vyvrbí další životní změna - návrat naplno do práce a obě děti ve školce, třeba to ještě nějak s tím sportem vymyslím.

I tak bych chtěla poděkovat mým partnerům, kteří mi, ať už letos nebo pár let zpátky, pomáhali či pomáhají: Hisportteam, Salming.cz, etriatlon.cz, emme, Cyklo-Atom, ČTA, Compressport. Moc si vážím jejich podpory a slibuji, že se hýbat nepřestanu, bez pohybu bych nemohla žít!