Tomáš Mika vybojoval na IM Zurich 9. místo mezi profesionály

30.07.2014 -
Po nepříjemné zlomenině klíční kosti před pár měsíci se Tomáš rychle vrátil do tréninku a o víkendu předvedl ve Švýcarsku svůj potenciál. Přestože to podle jeho slov nebyl úplně stoprocentní výkon, dostal se s časem 9:02 do první desítky v PRO kategorii. Jak Tomáš prožíval závod, se dozvíte z našeho rozhovoru.

Je druhý den po skončení IM Zurich, kde jsi vybojoval místo v Top Ten mezi profesionály. Jak se cítíš? Bolí to ještě hodně?

Musím říct, že dneska už se začínám cítit trochu jako člověk, ale včera to bylo nejhorší. Únava byla velká.

Kdy jste přijeli do Švýcarska? Měl jsi možnost si prohlédnout trať závodu? Jaká byla organizace?

Z Prahy jsme vyrazili v pátek ráno a na místě jsme byli za šest hodin i se zastávkou na oběd. Měli jsme s přítelkyní Veronikou zajištěný hotel a od organizátorů dostali speciální kartu na parkování, která se ve městě různých zákazů velmi hodila. V pátek jsem lehce pojezdil na kole a v sobotu si šel zaplavat na trať závodu. Odpoledne jsme jeli autem na prohlídku technicky náročnějších pasáží cyklistické části.

Jak ses cítil v den D?

Byl to můj sedmý start na ironmanské trati a cítil jsem se v pohodě, ani jsem nebyl moc nervozní. Start PRO kategorie byl v 6:45, takže jsem vstával něco před pátou.


Jak se ti vydařila plavecká část? Filip Ospalý říkal, že měřila o dost víc, než by měla...

Určitě byla delší, než 3.8km, ale měli jsme to všichni stejné. Po zranění (zlomenina klíční kosti, pozn.red.) na jaře se mi zatím moc nedaří plavat dobře v otevřené vodě. V bazénu se cítím daleko lépe. Možná je to tím, že se podvědomě bojím jakéhokoliv kontaktu. Každopádně čas přes hodinu byl pro mě zklamáním. Plaval jsem ve třetí skupině a z vody vylézal kolem 16. místa. V závěru byl problém přeplavávat závodníky Age group, z nichž někteří plavali prsa.

Ale na kole ti to pak jelo parádně..

Ano. Cyklistická trať byla rozdělena do dvou okruhů, prvních třicet kilometrů bylo převážně po rovině, ve střední pasáži přišlo několik technicky náročnějších sjezdů a pak zase rovina při návratu zpátky do Curychu. A taky slavný Heartbreak hill, což je kilometrové stoupání se špalíry fandících diváků jako při Tour de France. Celou dobu cyklistiky se mi jelo velmi dobře a žádná krize se nedostavila. Hrozně rychle mi to utíkalo, a kdyby mi někdo v druhém depu řekl, ať jedu dál, ani by mi to nevadilo. Konečně se projevil objem naježděných kilometrů (od října přes 14.000) a také nedávné soustředění ve Špindlu s Martinem Krupičkou. Ten tady závodil taky, ale bohužel mu nevyšla havajská kvalifikace, o kterou se pokoušel.

Na závěrečný maraton ses tedy cítil relativně odpočatý?

Ano. Z druhého depa jsem vyrazil jako střela a na prvním kilometru jsem měl mezičas 3:25. Přítelkyně Veronika mi na trati říkala, ať neběžím tak rychle, ale já to prostě chtěl zkusit. Pětku jsem měl za 18 minut, desítku za 37 a na metě půlmaratonu jsem byl za 1:22. Běžely se čtyři okruhy, takže jsem byl s ostatními závodníky v neustálém kontaktu. Myslím, že moje tempo v první půlce dost borců přede mnou znervózňovalo. Bohužel to na mě přišlo na 24. kilometru, kdy jsem si musel odskočit, pak jsem musel hodně zpomalit a už jsem se těšil do cíle. Přes občerstvovací stanice jsem chodil a říkal si, že těch 18 kilometrů už není zas tak daleko. V cíli jsem byl celkem na kaši, ale spokojený ze svého výkonu.


Doufal jsi, v takovýto výsledek před závodem?

Chtěl jsem konečně prodat, co mám natrénováno, což mi zatím letos nikde úplně nevyšlo. Čas jsem neřešil vůbec, důležité pro mě bylo výsledné pořadí a časový odstup od vítěze. Chtěl jsem být maximálně půl hodiny za ním, což se mi podařilo. Filip Ospalý mi dal 17 minut, což také není žádná tragédie. Jsem rád, že to konečně po jarním zranění vypadá dobře. Můj výkon ale nebyl ještě stoprocentní a myslím, že tam ještě nějaké rezervy budou.

Potkali jste se s Filipem během závodu?

Potkali jsme se ještě před závodem, kde se setkal i s jeho rodiči, kteří mu dělali doprovod. Pak jsme se povzbuzovali při závěrečném běhu, kde si taky protrpěl svoje.

Teď budeš určitě pár dní zaslouženě odpočívat, ale sezona ještě zdaleka nekončí. Co další závody?

Pro letošní rok jsem se rozhodl více závodit. Takže mě ještě čekají půlky ve Wiesbadenu, Budapešti, Kolíně nad Rýnem a v říjnu na Mallorce. Kromě toho pojedu třetí kolo Oberligy a v září ještě jeden ironman na Mallorce. A tenhle víkend můj oblíbený Houmr triatlon.

Komu vděčíš za tento úspěch, kterého jsi ve Švýcarsku dosáhl?  

Rád bych poděkoval svým přátelům, přítelkyni,rodině, trenérovi a sponzorům, za to, že při mně stojí na mé cestě za dobrými výsledky. 

    

Hodnocení:
Přečteno 1058x
RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
7.4.24Drama a kontroverze na IRONMAN 70.3 Oceanside 2024: Vítězství Sanderse a Knibb a sporné diskvalifikace.
28.3.24Olympijský šermíř Beran ocenil železnou ženu z Havaje. Stala se sportovcem roku Prahy 14
20.3.24Ironman nedávno aktualizoval svá pravidla, přinášející několik významných změn.
11.3.24Dominance Ditleva a Lee zahájila éru T100 v Miami
2.3.24McKenna a Sodaro ovládli Ironman Nový Zéland
19.2.24Dříve stačilo do tepla jen jezdit a dnes by tam triatlonista pomalu měl bydlet celou zimu, říká Pavel Wohl
6.2.24Mistrovství světa Ironman 70.3 pro rok 2025 míří do Marbelly ve Španělsku
27.1.24Triatlonová komunita není aktuálně úplně kompaktní, rád bych naše prostředí více spojil, říká Petr Soukup
21.1.24Skvělé, že někteří profíci dají nahlédnout, jak trénují, říká Roman Procházka
10.1.24Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek.