Vyhlédl si ji před čtyřmi lety na závodě na malém pardubickém písáku. Tam se dali dohromady.
Podobně jako on je zádumčivým pracantem. Podobně jako on touží po triatlonových metách, byť ji dispozice předurčují k duatlonovým triumfům.

„Ví, co chce. Dokáže to i mezi silnějšími holkami, věřím tomu,“ říká Seidl. „Dokáže zrychlit v běhu, i když už všichni padají. Až se udrží v první skupině na kole, půjde to.“
Loňská olympiáda v Aténách ji ještě unikla, i když už skončila 4. na Světovém poháru v Madridu a byla druhá na mistrovství světa do 23 let. A v tradiční anketě se stala překvapivě domácí jedničkou před zkušenější Radovou.

„Triatlon je pestřejší, zažijete na něm skvělou atmosféru a taky má tu olympijskou šanci,“ říká. Proto se nenechala přemluvit od atletů.

I když loni získala český titul na pět kilometrů a trojku na dráze zvládla před časem za 9:31.
Ale jak to, že má bývalá plavkyně slabinu ve vodě? „Já byla prsařka a v kraulu ještě potřebuju doladit techniku záběru,“ vysvětluje. V Praze teď na tom pracuje ve skupině uznávaného trenéra Strnada.

A k tomu „na plný úvazek“ studuje Přírodovědnou fakultu. „Využívám kreditní systém. Naštěstí bydlím na ubytovně ve Stromovce, takže stihnu pořádně trénovat i v Praze,“ oddychne si.
Na víkendy se ještě snaží jezdit domů do Náchoda. Na ostatní ji čas nezbývá. „Na odpočinek si přečtu detektivku, nebo knížky z lékařského prostředí.“
I její zásluhou to vypadá, že český triatlon vstává ze země, kam ho srazily funkcionářské půtky, a oživuje slávu nedávných let.