Jak to vypadalo na trati?
Nic moc. Bohužel se mi to nepovedlo. Po 200 metrech v moři mi Blasco loktem srazil a rozlomil brejličky. To jsem netrénoval... Ztrácel jsem orientaci, musel hodně vykukovat z vody a tím pádem měnil ideální pozici.

Stejně jsi ale i s Krňošem doplaval v hlavní skupině?
Ale až ke konci. A hned v prvním kopci se peloton roztáhl a při sjezdu potom roztrhal. My byli vzadu.

Zkusil jsi to dohnat sám...
Měl jsem ale začít hned. Takhle, kdy už to bylo rozjetý, bylo pozdě. Spoléhal jsem, že je společně dorazíme, jenže ztráta naopka narostla. Když jsem vyrazil sám, po třech kolech mě dostihli.

Něco málo jsi stáhl aspoň v běhu, že?
Počítal jsem, že se špička unaví, rvali to hodně. Moc to sice nevyšlo, ale pár lidí jsem ještě doběhl. Žádná jiskra tam ale nebyla.

Zvládl jsi nepříznivý vývoj psychicky?
Ne, že bych to zabalil. Ale když se nedaří, těžko se s tím vyrovnávám. Stejně jako na mistrovství světa na Madeiře, tam jsem skončil úplně vzadu. Ztrácím pohodu a špatně snáším, že jsem odsouzen k boji vzadu.

Jak jsi se vyrovnal s vedrem?
Bylo 29,9 stupně, zvládl jsem to. Trénoval jsem doma na trenažéru v sauně, za 45 stupňů, abych si zvykl. Tady ale byla nižší vlhkost asi 50%, v sauně 70%. Kanaďani třeba používali v tréninku pilulky s teploměrem, podle nějž je trenér přehříval.

Udělal jsi někde chybu, v závěrečné přípravě, nebo v taktice?
Myslím, že ne. Byl jsem dobře připraven, bylo to vývojem závodu. Za hodinu by dopadl úplně jinak.

Při odevzádní kola do depa jsi den před závodem spadl a odřel se. Brzdilo tě to?
Mám to vyčištěné, jen odřeniny, nijak mě to neomezovalo. Ale ve sjezdech jsem asi brzdil víc než jindy.

Jak hodnotíš celý závod?
Sebral hodně sil všem, byl těžký především díky kolu. mezi ženami doběhla Allenová dvě a péůl minuty. I u nás z první skupiny se někteří borci propadli po rychlém kole v kopcích. A Bennett a další to zase doběhli. Byl to hodně spravedlivý závod. Vyhráli nejlepší.

Ani druhý olympijský start ti nevyšel. V Sydney jsi se zranil v depu při naskakování na kolo. Je to zakleté?
Ale ne. Tam jsem nedojel, tady jo. To je pokrok, ne? Počkejte za čtyři roky v Pekingu. Neuspěla i větší esa než jsem já.

Na dalších hrách ti bude dvaatřicet. Vážně vydržíš?
Když bude zdraví... Tady vyhráli Allenová a Carter, oběma je třiatřicet.

Jak zaženeš zklamání?
Chvíli to potrvá. Ale není to úspěch českého triatlonu z pozic. Přijel za mnou můj fanklub, lidi z Brna. V domku pro devět osob jich spalo devětatřicet. Tak si někam vyrazíme.

Zapiješ to, jako první juniorský úspěch na Evropě kdysi ve Stockholmu?
To ne. Dám si vínko, ale ožírat se nebudu. To nemám rád. Oni zvládnou to pití za mě.

Jaký zážitek si z olympiády odvezeš?
Mám tu ještě pár dní volna. Ten lepší si musím teprve vyhledat...

Co dál?
Mám natrénováno, chci to prodat v dalších podzimních závodech. Olympiáda je jen jeden závod. I když nejlepší tři z něj žijí čtyři roky.

P. S. Martin Krňávek ani reprezentační šéf Jiří Jelínek do mix-zóny, kde na ně půl hodiny čekala desítka českých novinářů, ani nepřišly. Po výsledku a tomto přístupu se nedivte, že tu zazněla i tato slova: "Počítám, že teď se u nás čtyři roky o triatlonu neobjeví ani řádek," řekl Zdeněk Pavlis, vedoucí sportovní rubriky Deníků Bohemia a šéf Klubu sportovních novinářů.