Právě jsi se vrátil ze závodu Ironman Mont-Tremblant v Kanadě kde jsi rozšířil český tým pro Havaj. Jaké jsou tvé první pocity a dojmy?

Mám za sebou zdlouhavou cestu – 10 hodin autem a 9 hodin letadlem s několikahodinovými pauzami na letištích, takže jsem dost unavený. Převládá euforie ze získaného slotu a splnění snu, ale fyzická únava je větší než jindy, šel jsem na úplné dno fyzických možností.

Kdy jsi se dozvěděl, že jsi 3. v kategorii a máš jistou nominaci na Havaj?

Do Kanady jsem poprvé v životě cestoval úplně sám, takže jsem neměl „podpůrný“ tým a po celou dobu závodu jsem nevěděl, jak na tom jsem. Pouze jsem přibližně věděl svou pozici v rámci celkového umístění, kterou jsem si napočítal na otočce běhu a doufal jsem, že v těch cca čtyřiceti lidech přede mnou, včetně PRO, není moc soupeřů z mé kategorie 30-34. Podle startovních čísel to moc poznat nešlo a označení věku na lýtku si někteří před startem radši odstranili L Po proběhnutí cílem mě posadili na židli, kde jsem více než půl hodiny „restartoval“ systém a pak se odšoural do depa, kde jsem měl mobil a sms od manželky s neoficiálním pořadím. Radostí jsem vyskočil a zařval na celý stan „Havaj“ a spousta dobrovolníků a převlíkajících se závodníků mi přišla pogratulovat. V ten okamžik všechno začalo méně bolet.

Proč jsi si vybral start v Mont-Tremblant?

Před více než rokem WTC oznámila dva nové závody: IM New York a IM Mont-Tremblant, které se měly konat týden po sobě. Lákalo mě zdolat oba najednou – IM ve velkoměstě a IM v přírodě. Tušil jsem, že se závody vyprodají rychle, tak jsem ve stanovený čas žhavil internet. Snažení o registraci do NY bylo po 3 minutách ukončeno – závod byl vyprodán i za nejvyšší startovné (900 USD). Rychle jsem se zaregistroval aspoň do Kanady. Závod se vyprodal za 45 minut od otevření registrace. Tento závod mě lákal okolní přírodou a spravedlivými tratěmi. Okolím i profilem mi připomínal můj první IM v Coeur d´Alene, Idaho, USA a doufal jsem, že profil a počasí by mi mohlo vyhovovat…

Závod se koná uprostřed „divočiny“, jakou jsi zvolil dopravu?

Dostat se tam byl docela oříšek. Nejbližším letištěm je Montreal (150 km), ale spojení z Prahy není ideální a hlavně cena letenky byla hodně nekřesťanská. Zvolil jsem podstatně levnější, za to komplikovanější cestu: let Praha – New York a pak autem cca 800 km stále na sever. Cestou tam jsem přespal pár hodin v motelu u kanadských hranic, cestou domů už jsem to dal v kuse. Do místa dění jsem dorazil v pátek kolem poledne a po ubytování se vydal na registraci.

Jaká byla v místě závodu atmosféra a jak byl závod zorganizovaný, s ohledem na skutečnost, že se jednalo o premiéru?

Upoutávky na závod se objevovali již od hranic a v nejbližším regionu závodu nebyla snad jediná lampa, benzínka, restaurace, supermarket, obchod, hotel… bez baneru s reklamou na závod. Region závodem žil na 100%. Do nového povrchu silnice a do nutné infrastruktury závodu město investovalo 8 mil. dolarů. Závodilo cca 2500 závodníků a na trati a v zázemí bylo 3400 pořadatelů, kteří si za svůj výkon zaslouží 11 bodů z deseti možných, všechno bylo perfektně připravené. Další poděkování patří divákům, kterých byly podél trati tisíce, vytvořili neskutečnou atmosféru a zuřivě povzbuzovali každého. Ještě teď mi v hlavě hučí „good job, looking strong, almost  there, keep moving…“

Jak by jsi popsal městečko Mont-Tremblant a jeho okolí?

Reklamní klip na M-T byl docela odstrašující – popisoval město jako nejlepší lyžařský resort na východním pobřeží, takže mi bylo jasné, že po rovině bude jenom plavání. Městečko se podobá Špindlu nebo Davosu. Na břehu jezera bylo vystavěno několik hotelů (všechny v jednotném stylu) a na přízemí jsou kavárny, restaurace a luxusní obchody. Sedačkové lanovky začínají přímo ve městě. V okolí se nachází nespočet golfových hřišť a větších či menších jezer. Cíl závodu byl situován na malém náměstíčku, odkud vede lanovka k výše položeným hotelům a sjezdovkám. Centrum závodu (depo, expo, obrovský stan sloužící pro zahajovací a závěrečnou párty a zároveň jako převlékací stan při závodě) bylo umístěno v sousedství náměstí, na kterém byla cílová brána s tribunami a koncertní pódium (kromě jiného zde probíhal roll-down). Registrace byla v sousedním konferenčním sále. Jedinou slabinou byla vzdálenost jezera od depa – 750 m jsem ještě neběžel.

Jaké byly tratě?

Plavání se odehrávalo v jezeře Lac Tremblant a s ohledem na velikost jezera (nebylo vidět na konec) se plavalo v jednom velkém okruhu do tvaru obdélníku – start a cíl byly vzdáleny cca 500 m. Start byl z písčité pláže. Voda měla příjemných 20°C a plavalo se v neoprenech. Voda byla průzračná a naštěstí při závodě nebyly vlny. Startoval jsem úplně z leva a po celou dobu jsem se nedostal do jediné šarvátky. To už se mi dlouho nestalo. Za necelých 65 minut od výstřelu z děla jsem opouštěl vodu a následoval 750m přeběh do depa. Trať byla po obou stranách lemována davem diváků a řev byl nepřeslechnutelný. V převlékacím stanu jsem uklouznul na mokré podlaze a fláknul tam sebou, narazil jsem si předloktí a bok, ale při závodě neznám bolest, tu cítím až teď…

Cyklistika byla vyměřena ve 2 devadesáti kilometrových „okruzích“ (každý „okruh“ byl tvořen 3 úseky na otočku a zpět). Více než polovina trati se jela po Trans Canada Highway (něco jako naše D1). Tato část byla poměrně „rovinatá“ a obsahovala delší, ale mírnější stoupání. V prvním okruhu pofukoval příjemný vánek, ve druhém kole už foukalo tak, že mírně do kopce se jezdilo rychleji než z kopce. Pro diváky byla zařazena asi pětikilometrová projížďka (tam a zpět) po hlavní ulici vedoucí skrz městečko Saint-Jovite, kde jsem bydlel. V této části nebyl asfaltový povrch nový, ale pouze opravený. Na zbývající části okruhu byl položen nový povrch. Po průjezdu cílového prostoru, který byl obsypán diváky jak na Tour de France, následovala nejtěžší 30ti kilometrová část – tzv. rolling hills. Na otočku se převážně stoupalo a pouze se měnil sklon stoupání. Na tachometru jsem v nejprudší části viděl čísla 14% stoupání a 12 km/h. Především ve druhém kole tato část hodně bolela. Celkově tachometr ukázal 180.20 km; nastoupáno 1720 m; čas 5:02:49; průměrný wattový výkon 233 W a kadence 69 otáček. Z celkového 304. místa po plavání jsem se postupně propracoval na 31. místo.

Na závěr celého dlouhého sportovního dne se běželo dvakrát na otočku a zpět. Kdo po poměrně vysilujícím kole očekával rovinatý běh kolem jezera, byl rychle vyveden z omylu. Hned na konci prvního kilometru čekal první 12% kopeček, kde muziku tvrdil kamion Oakley. Po nepříjemném seběhu se pokračovalo podél jezera a po kilometru se trať opět zvedla a následovalo táhlé stoupání. Dále se pokračovalo vesnicí k dalšímu jezeru, kde začala šotolinová cesta vedoucí lesem, konečně už po rovině až na otočku na 10. km. Poslední kilometr každého okruhu byl veden po asfaltu a dlažbě v centru Mont-Tremblant a po rovině to zdaleka nebylo. Poslední prudké stoupání končilo 500 m před cílem a závěr byl hezky z kopce. První čtvrtina trati se mi běžela hezky, držel jsem rovnoměrné tempo a propracoval se až na 29. místo. První krize přišla na 14. km, ale stále jsem ještě „běžel“. První okruh jsem dokončil za 1:40 a obával se, kdy mi dojde úplně. Posledních 10 km už bylo hodně na morál. Viděl jsem, že hodně konkurentů je poměrně blízko a nechtěl jsem jim dát nic zadarmo. Nejhorší situace nastala kilometr před cílem, kdy se konkurent objevil 10 m za mnou. Do cíle chybělo přeběhnout 2 kopce, rovinku a závěrečný seběh centrem. Zavřel jsem oči a rval to co to dá a ohlídl se až na vrcholku posledního kopce, kdy byl borec už 100m za mnou a mohl jsem si v klidu vychutnat závěrečných pár set metrů.

Osobní cíl je splněn. Máš nějaké další plány a cíle?

Nejdříve si musím pořádně odpočinout, příští týden se začnu pomalu hýbat a pak budu mít cca 6 týdnů na závěrečnou přípravu. Její obsah nechám na trenérovi, který s tím má bohaté zkušenosti. Dalším cílem je užít si závod a moc netrpět. Čas není důležitý, ale rád bych aby začínal desítkou. Zda to je či není reálné se uvidí 13.10.  J