Jinými slovy téměř tři měsíce tvrdé přípravy a tisíce najetých, naběhaných a naplavaných kilometrů. „V teple je možné absolvovat kvalitní cyklistický trénink, v plánu mám i běh na travnatém ovále. Postupem času bude příprava více specifická, protože se budou blížit závody Světového poháru a série mistrovství světa,“ popisuje svůj program nejlepší česká triatlonistka, která před čtyřmi lety v Pekingu zaznamenala největší úspěch českého ženského triatlonu na olympijských hrách v historii. 

Začíná vám prvním zahraniční soustředění v olympijské sezoně. Proč padla volba na Jihoafrickou republiku a jak dlouho tam plánujete zůstat?
V JAR jsem už dvakrát byla, znám místní sportovní středisko a zázemí, můžu se spolehnout na stálé počasí. Budu tady trénovat měsíc a společnost budu mít ryze pánskou: reprezentačního trenéra a reprezentanty do 23 let, kteří odletěli se mnou.

 Čemu byste se chtěla v JAR nejvíce věnovat co se tréninku týče?
Vzhledem k tomu, že v České republice není v zimních měsících možné absolvovat kvalitní cyklistický trénink, půjde hlavně o najíždění prvních kilometrů. V plánu mám také kvalitní běžecký trénink na travnatém ovále, který v Česku bohužel nemáme. Travnatý povrch by měl eliminovat vznik možných zranění. 

Jaké plány máte po návratu? Jaká bude náplň dalších měsíců a letošní sezony?
Po návratu z JAR se už rozhodně nudit nebudu: plán mám nabitý až do konce května. Hned za tři dny po příletu se přesunu na další soustředění, tentokrát na Lanzarote, kde už bude příprava více specifická, protože hned po ní nastanou první závody Světového poháru a seriálu mistrovství světa.

 Vaším jasným cílem ale bude určitě Londýn. Co je potřeba udělat, abyste se kvalifikovala na olympijské hry?
Jelikož jsem byla v posledních dvou letech velkou část sezóny vážně zraněná, přišla jsem o hodně kvalifikačních závodů a propadla se v rámci olympijského žebříčku. V následujících třech měsících mě tak čeká „hon za body“, kdy budu nucena objet většinu světových závodů, abych si zajistila postupové místo na olympijské hry. 

Co považujete za největší úspěch své dosavadní kariéry? Na co ráda vzpomínáte?
Na společné první místo bych asi zařadila vítězství ve Světovém poháru v australské Mooloolabě v roce 2010 a stříbrnou medaili na loňském mistrovství Evropy ve španělské Pontevedře. Na obou závodech panovala skvělá atmosféra! Australané triatlonem žijí a Pontevedra je bydlištěm dvojnásobného mistra světa Javiera Gomeze. 

Mimo triatlonu vynikáte také v duatlonu. Je v tom pro vás velký rozdíl, nebo vám nedělá problém vypustit nebo naopak přibrat jednu disciplínu?
Plavání je bohužel má nejslabší disciplína a velká slabina v mezinárodním triatlonovém poli. S chutí tak plaveckou část při duatlonu vynechám (smích). 

Kdy a jakou cestou jste se k triatlonu dostala?
Je to už více než deset let, kdy mě přestalo bavilo trávit svůj volný čas „od stěny ke stěně“ v plaveckém bazénu. A tak jsem si k tomu přibrala ještě další dvě disciplíny… 

Triatlon je dost náročný sport, řekněte, jak vypadá váš trénink, kolik času mu věnujete, jak pilujete jednotlivé disciplíny... Máte na každou jiného trenéra?
Triatlon se sice skládá ze tří disciplín, ale sám o sobě je disciplínou jednou, proto je spíše na škodu mít více trenérů.  Správný trenér by měl znát know how všech třech disciplín a umět je správně skloubit dohromady. Většinou každý den trénuji všechny tři disciplíny, ale samozřejmě ne pohromadě. Až v předzávodním období nastává fáze specifických tzv. přechodových tréninků, kdy se nejčastěji spojí kolo s během, aby si tělo zvyklo na zapojení jiných svalových skupin při změně disciplíny.

Daniel Pavlis - Aminostar
www.aminostar.com