Listopadový rozhovor, s názvem „Matěj Zahálka, prvotřídní junior z Krušných hor“ si můžete připomenout

Rozhovor je se souhlasem redakce www.peloton.cz převzat z jejich stránek. Link naleznete zde 
Autor: Patrik Pátek

V loňském roce dokázal překvapit, když byl třetím nejlepším českým jezdcem na juniorském Závodě míru. Na všestranného sportovce, který dával přednost triatlonu a o cyklistickém světě toho moc nevěděl, se koukalo trochu jak na zjevení. Matěj Zahálka z CK Slavoj Terezín pak ještě získal několik titulů mistra republiky v různých triatlonových disciplínách a díky tomu všemu byl vyhlášen Nejlepším mládežnickým sportovcem Litoměřicka. Životní cesty mu ale zcela překopalo pozvání do cyklistické reprezentace, se kterou byl nyní dva týdny na soustředění v Chorvatsku.

Matěji, co pro tebe ta pozvánka znamenala?
Strašně moc, protože to raketově nastartovalo moji závodní sezonu, ve které jsem musel přistoupit k razantnímu rozhodnutí, zda se věnovat cyklistice nebo triatlonu. Zvolil jsem cyklistiku. Teď v Chorvatsku jsem se navíc mohl porovnat s kluky v reprezentaci, což mě dále hodně nakoplo.

Se svým fyzickým stavem jsi tedy spokojený?
Na časovkách, rovinách i v kopcích se ukázalo, že to je dobré. Velmi mile byl z výsledků překvapený i reprezentační trenér Svatopluk Henke. Když jsme se navíc bavili s kluky, tak ti do toho šli asi podobně jako já, takže porovnání mělo určitý význam, ačkoli hlavním ukazatelem budou samozřejmě výsledky na závodech.

Jaké bylo soustředění v Chorvatsku?
Počasí bylo perfektní, měli jsme celkem teplo a slunečno, takže až na nějaké dva dny, kdy nám pršelo, bych řekl, že jsme vychytali ideální podmínky pro trénink. Nalítali jsme necelých patnáct set kilometrů. Původně jsme měli napsáno ještě trošku víc, ale to nám trošku pokazilo právě počasí.

Kdy ses vůbec dozvěděl, že s tebou v reprezentaci počítají?
Už v průběhu zimy jsem to slyšel od trenéra Václava Bureše a také mi to prozradili kamarádi, co se v cyklistice pohybují. Definitivně mě tento fakt potvrdili až teď v Chorvatsku, kde jsem byl už vyloženě zapojený do reprezentačního režimu, takže na programu byly masáže, lékařský dohled a podřízená tréninku byla i strava.

Jaký tě tedy teď čeká program s reprezentací?
Příští víkend mám jet prestižní juniorské Paříž-Roubaix. Navíc ve stejném termínu jedou tento závod i chlapi, takže se i moc těším, protože to je doslova královna klasik, kde budou ty největší hvězdy, což je vždy hodně inspirativní vidět na vlastní oči. Za následující dva týdny jsem pak psaný na chorvatský etapák Kroz Istru, tedy na dva závody v nejvyšší juniorské soutěži předcházející Závod míru. Stát se ale může cokoli. Když nebudu mít výkonnost, dostane přednost někdo jiný.

Jak právě vidíš letošní Závod míru?
Bude strašně těžké se na něj dostat. Loni jsem si vůbec neuvědomoval, že bych Závod míru mohl jet také naposledy. Dostal jsem šanci na něm startovat ve smíšeném česko-německém družstvu Euroregionu. Teď už to ale není možné. Podle nových regulí totiž na tomto závodě smí startovat jen jeden výběr z Česka. Loni to byly dva plus právě Euroregion. O tom jsem se dozvěděl během zimy. Musím na sobě víc zamakat a rozhodně je to pro mě velká motivace. Konkurence na obsazení pouhých šesti míst je velká. Bude to ale hodně těžké, nicméně věřím, že se to povede.

Na vysoké úrovni jsi dělal triatlon, co tě nakonec vedlo k definitivnímu rozhodnutí zaměřit se jen na cyklistiku?
V cyklistickém světě se mnou už začali jednat opravdu jako s reprezentantem. To jsem u triatlonu nezažil, ačkoli jsem tam byl v reprezentaci také. Tady je přístup, řekl bych profesionálnější. Navíc mám šanci dostat se v cyklistice dál. V triatlonu, když jsem slyšel o kritériích, začal jsem o sobě trochu pochybovat. Dostal jsem se do fáze, kdy už se nedaly tyto sporty kombinovat, a bylo potřeba se rozhodnout. Cyklistika mě baví čím dál víc, což u triatlonu začalo mít opačný směr. Prestiž cyklistiky je větší a i zahraniční úroveň je výrazně vyšší. Cyklistika je rychlejší, zajímavější. Když se vás navíc zeptám, kolik znáte triatlonistů, nejsem si jistý, jestli uslyším více než jméno, cyklistů mi rozhodně vyjmenujete celou řadu. Samozřejmě později i finanční stránka je lepší. Těch kladů jsem najednou našel výrazně více.

Teď studuješ, ale přemýšlíš nad životem profesionálního sportovce?
Jsem ve druhém ročníku litoměřického gymnázia. Mám sice nastavený individuální plán, ale nikde o tom moc nemluvím. Nechci, aby se mnou někdo jednal jinak. Do školy chodím normálně. Samozřejmě rodiče by ani nedopustili, aby to bylo jinak. Hodlám normálně dostudovat, a pak uvidím, jak to půjde. Moc bych si přál dostat se na takovou úroveň, abych se kolem mohl i uživit. I proto jsem dal cyklistice přednost před triatlonem. Udělám pro to maximum.

Jaké jsou ale letošní vrcholy?
Tím největším a top vrcholem je určitě Závod míru. Je to nejvíce uznávaný závod celého světového poháru a navíc je to doma. To je tedy vyloženě můj letošní vrchol. Samozřejmě se chci zaměřit i na Český pohár, abych ho slušně zajel, ale snažím se mířit výš. Chci vědět, že na to mám. Když to jen půjde, chci co nejvíce závodit se světovou konkurencí. Vždy je možnost jezdit níž, ale do té doby to nehodlám dělat dobrovolně.