Tělo si naštěstí pamatuje, říká po zranění František Linduška, čtvrtý na EP v Polsku
Jak hodnotíš svou „bramborovou“ medaili z EP v Polsku?
4. místo hodnotím velmi kladně, protože od posledního závodu uběhlo téměř 11 měsíců, nevěděl jsem, co od sebe můžu úplně čekat. Navíc jsem se po celou zimní přípravu a vlastně až doteď potýkal se zánětem a bolestí plantární fascie, kvůli čemuž jsem letos odběhal podstatně méně kvalitních kilometrů, takže jsem ani nevěděl, jak bude vypadat moje běžecká forma. Naštěstí si tělo pamatuje.
Jak se závod vyvíjel v jednotlivých disciplínách?
Závod se vyvíjel dobře od začátku, kdy jsem se dostal hned od startu plavání společně s ostatními kluky z repre do čela, a tam jsem se snažil držet i v cyklistice a věděl jsem, že to bude víceméně běžecký závod. Profil a vůbec stavba tratě nenapovídala tomu, že se nakonec podaří dojet únik, kde byl navíc jen jeden člověk - Rakušan a pozdější vítěz závodu Pauger. Toho kluka vůbec neznám a hodně mě překvapilo, že nám sám ujel a pak i doběhl, to mě opravdu zaskočilo. Na běhu jsem se snažil nevypálit jak splašený a běžet zapracovaný ve stíhací skupině, což se nakonec ukázalo jako dobrý tah. Jinak za mě takticky dobře zvládnutý závod.
Co říkáš na organizaci závodu?
Plavání bylo dobré, cyklistická trať taková nezajímavá, ale rychlá, běh to samé. Celkově dobře organizačně zvládnutý závod, líbilo se mi prostředí jezera, kde se vše odehrávalo.
Kde a jak ses připravoval na první letošní závod na mezinárodním poli?
Připravoval jsem se v Pyrenejích ve výšce na soustředění ve Font Romeu, kde jsme s Lukášem Červenkou trénovali s Belgičany. Původně to měl být takový rozjížděcí závod před ME, kam měla směřovat i vrcholná forma, nicméně po zrušení jsme zacílili na tento závod s tím, že se od něj odrazím do přípravy směrem ke světovému poháru v KV, který bude letos asi jediným světovým pohárem, kterého se zúčastním. O to víc se ale těším!
Laboroval jsi se zraněním. Už je vše v pořádku?
Ano, jak jsem říkal, v podstatě od podzimu minulého roku jsem řešil zánět plantární fascie, který mi nedovoloval plně běžecky trénovat. Musel jsem osekat kvalitní kilometry a běhat menší objemy, takže mám letos naběháno opravdu málo. O to víc jsem ale makal na kole a ve vodě. Chodidlo stále ještě trochu zlobí, není to 100%, ale věřím, že jde všechno dobrou cestou a snad do příští sezóny už vyrazím úplně zdravý.
Figuroval jsi mezi favority na startovce MČR V Příbrami, víkend před Polskem. Proč jsi nakonec nestartoval?
Ano, přihlášený jsem byl, ale nakonec jsme se s trenérem dohodli, že startovat nebudu, jednak kvůli zranění, ale také to bylo zrovna v největším útlumu po soustředění ve výšce a trefil bych se právě do onoho "špatného okna", které nastává asi 5. den po návratu z vysoké nadmořské výšky. Měl jsem startovat druhý den ve štafetě, ale to se zase zranila Iveta Fairaislová, a tak náš tým nakonec nedal dohromady štafetu.
Které další závody máš v plánu?
Dále závod ČP v Brně, pak Karlovy Vary a uvidíme, co bude dál. Letos je to hodně o improvizaci a o tom připravit se spíše spontánně. Opravdu nelze předvídat, jaká bude situace na podzim. Rád bych si zaběhl letos ještě půlmaraton, pokud se vše zase nezakáže. Snad bude příští rok lepší!