Petr Vabroušek hodnotí 1. místo na HimalayanXtri

Petře v první řadě bych rád pogratuloval k 1. místu na HimalayanXtri. Jak se pro tebe závod vyvíjel a jak moc pečlivě sis letos nastudoval tratě?

Díky. Závod se v podstatě vyvíjel přesně podle mých představ. Při plavání jsem se udržel v čelní skupince a z vody jsem šel jako druhý. Nečekané překvapní se konalo v prvním depu, které bylo plné policistů. Chtěli zastavit závod, kvůli údajně chybějícímu jednomu z povolení. Naštěstí se to po pár minutách vysvětlilo a závod pokračoval. V úvodním stoupání o téměř 1000 výškových metrů s úseky až přes 20% se přede mne postupně dostali 4 soupeři na silničkách (na koze jsem jel jediný). Nepodlehl jsem ale panice a dál jsem si držel předem nastavené úsilí. Dokonce jsem si během cyklistiky asi na 20 minut i lehl na hrazdu. Především to byla vítaná úleva pro zápěstí vytřesené z převážně rozbitých silnic. Postupně jsem se propracoval na třetí pozici a do druhého depa jsem dorazil jako třetí s několikaminutovou ztrátou na první dva a náskokem na další dva. Byl jsem kompletně zavařený (poslední hodiny na kole se jely v teplotách 30+ stupňů). Běh ale startoval velmi prudkým stoupáním, ve kterém se dalo jen jít a tak jsem zhruba po hodině, kdy jsme vešli do pralesa začal trochu chládnout a dostal se do rytmu. 6ti minutovou ztrátu na prvního itala s jeho doprovodným běžcem jsem stálhl až po 2 hodinách. Další 3,5 hodiny jsme si pak vzájemně nastupovali a zkoušeli se setřást. Když jsme se nad 3700m dostali na mokrý sníh smíchaný s bahnem, tak se dostavila obrovská krize. Klouzalo to, citelně chyběl kyslík, teplota se pohybovala kolem nuly a hlavně italové byli pořád zhruba 2 minuty za mnou. Věřil jsem si ale do seběhu. Už před tím jsem v hřebenových pasážích viděl, že v seběhu mi nestíhají. A do cíle nás čekal seběh ze 4010m do 1830m. Hned po obrátce jsem to napálil (3x jsem se “vykoupal” ve sněhu) a začal jsem je ztrácet z dohledu. S klesající výškou a rostoucí teplotou jsem se začal zase cítit silný a už jsem věřil, že když se ve tmě někde nepřerazím, tak vyhraju. Jen co, boty a ponožky uschly ze sněhu, tak se spustil prudký liják s přídavným osvětlením ve formě blesků, takže tomu nic nechybělo. To už ale zase bylo teplo a voda vadila jen na kamenech a kořenech. Asi 10km před cílem na mě čekal můj supporťák Tomáš Dimter a závěr jsme si tak mohli užít společně. Občasná kontrola, zda se k nám zezadu neblíží nějaké čelovky, nám dodávala klid a jistotu do mokrého terénu. Cílová euforie byla nekonečná….

Tradičně jsme využili služeb Oty Zimy (FLY4SPORT) a letěli jsme s Qatarem přes Dauhá. První komplikace nastala už ve Vídni, kdy se měnilo kolo našeho letadla. 3 hodiny jsme čekali v letadle na ploše a další 3 zpět na letišti. Nakonec jsem do Kathmandu dorazili o 9 hodin později, přišli o noc v hotelu a ranní přelet do Pokhary. Odpolední let ale už proběhl bez komplikací a plánovaný 3 denní aklimatizační trek po 46,6km trati maratonu jsme sithli. Cesta zpět už proběhla zcela bez komplikací. 

Místní přelety se často ruší kvůli počasí, ale alternativní 10ti hodinový přesun po zemi je hodně “dobrodružný”, takže raději počkat na další letadlo...

Aktuálně mám tricamp.cz v Otrokovicích i se závěrečným tréninkovým triatlonem. Další víkendy pak sprint v Poděbradech, tricamp.cz v Kaprunu, Czechman, sprint v Ostravě  Moraviaman, Valachyman, Grizzlyman… Po Grizzlymanovi máme v plánu 3 týdnenní dovolenou a návrat na trati až v půlce léta na Hulmanovi, Slovakmanovi a Attack triathlonu. Podrobná termínovka je na www.petrvabrousek.cz. 

Začátkem ledna Ironman vydal oznámení o změnách týkajících se mistrovství světa. Tvůj původní plán byl ovládnout kategorii M50. Jak hodnotíš střídavý start a jak moc tato novinka překazila tvůj plán?
Hodně mě to mrzí. Už 10 let se těším na můj první M50 závod na Havaji (celkově 17. a s MS Ultraman 18. havajský start). Nice je samozřejmě také krásná a historicky bohatá závodní destinace. Takže nezbývá, než se přizpůsobit a v září vyrazit do Nice. Za rok mi na Havaji do kategorie přibude třeba Cameron Brown, takže bo bude fuška jako za mlada...

Tvá hlouhověkost je úctyhodná. Jaký máš recept na to, aby tě sport stále bavil?
Jde to tak nějak i bez receptu. Nepřeháním to s tréninkem, hodně závodím, přijímám i nové netradiční výzvy. Je to stále pestré a to mě baví. Nevyhýbám se sprintům ani Ultramanům, občas si dám nějaké ultra, městský maraton, cyklistický nebo plavecký závod… 

Na svém kontě máš neskutečný seznam úspěchů. Kromě ironmanů, maratonů, ultra maratonů, jsi běžel i etapové běžecké závody. Co ještě máš ve svém hledáčku?
zajímavých extrémních závodů (extrém mě baví nejvíc) je velká spousta. Každou chvíli dostanu nějaké pozvání a tak si vybírám, co mě nejvíc láká. Po MS v double Ironmanu (loni v USA) mě třeba laká zkusit i MS v triple Ironmanu. K tomu další závody ze série XTRI. Ale na nic nespěchám, třeba letos už mám termínovku téměř plnou...

Jsi otcem dvou dětí. Tvůj syn Filip je skvělým běžcem a tvá dcera Věrka zase koketuje s triatlonem. Jaké očekávání máš od svých dětí? 
Absolutně žádná očekávání. Stačí mi, že to chtějí dělat sami za sebe a baví je to. Já budu nejradší, když se pohybem a sportováním vydrží bavit alespoň stejně dlouho jako já. A když se občas zadaří nějaký ten úspěch, tak je to velký bonus k tomu.