"Bolest v triatlonu v krásném prostředí - to je můj životabudič," říká Tomáš Langhammer
Popsal bys svoje bezprostřední dojmy po dokončení závodu v Africe?
Možná to vyzní trochu divně, ale já jsem nejel na ZÁVOD, ale na společenskou akci s nádechem triatlonu, kde hlavním cílem bylo poznat jinou kulturu, jiný mrav, jiný pohled na svět kolem nás. Ten triatlon byl už jen třešinkou na dortu a prvním spouštějícím mechanismem, proč tam jet. A dojmy po této nádherné akci v oáze ticha byly úžasný, nádherný – to vše pod rouškou bolesti z celého dne. A tyto stavy já prostě miluji. Bolest v triatlonu v nádherném prostředí – to je můj životabudič.
Tímhle postojem jsi známý i coby pořadatel „duatlonových dýchánků“ v kopcích Krušných hor. Jak moc tě to tentokrát bolelo?
Jak jsem v minulé otázce již odpověděl, co nebolí, to nesílí. Každého tento sport bolí, každý si prochází během toho dlouhého dne pocity štěstí, pocity - že už to asi nepůjde, pocity nekonečna. Ale na konci toho všeho je ta cílová brána, která ti řekne – už nemusíš ani krok – už jsi tam, kde jsi chtěl být. A pokud tohle všechno je v režii srdcařů, tak jakákoliv společenská akce je pro mne radostí.
Jaký byl průběh závodu než ses dostal do zmiňované cílové brány?
Vyvíjel se dobře, protože jsem dosáhl cíle. Byli tam i stavy toho hezkého, ale i stavy, kdy to hodně bolelo. Ale pokud narazíš na své dno, tak se máš alespoň od čeho odrazit. Je to o hlavě, o stavu tvé mysli, o tvé vnitřní disciplíně a pokoře k sobě i k trati.
Popsal bys tratě tohoto unikátního triatlonového závodu na africkém kontinentu?
Tratě byly – no jaké asi v mém podání – veselé, hravé a skočné. Plavecká část v nádherné oáze o teplotě vody mezi 11-12 st. C. Plavalo se v několika okruzích. Cyklistická část brala dech. Okolo vás klid, ticho, jen písek, silnice a vy. Jen vítr vám čechral pod přilbou vlasy a v uších lehká meluzína o rychlosti větru okolo 30-40km/h. Běžecká část se odehrávala v blízkosti městečka Taghit a v každém okruhu byl pro fajnšmekry udělán apendix přímo do pouště. Prostě nádhera.
Šel jsi na start s nějakou strategií? Jak se ti dařilo ji plnit?
Moje předzávodní strategie byla jasná. Dokončit s hlavou vztyčenou a hlavně ve zdraví. A v neposlední řadě si tuto úžasnou akcičku užít. Vstřebávat každou část tratě plnými doušky a nasbírat do sebe plno pozitivní energie. Už teď mohu napsat, že mise splněna.
Proč zrovna start na této akci?
Já se pro něj úplně nerozhodl sám, ale dostal jsem ho od svých členů v našem oddílu, resp. ústavu k mým dožitým 50-tým narozeninám. To se psal rok 2020. Přišel ale ten čínský šmejd Covid a bylo po Sahaře. Až nyní jsem si mohl ten dárek rozbalit. A jsem moc rád, že jsem měl tu možnost dárek okusit na vlastní tělo. Děkuji přátelé.
Řešil jsi ostatní soupeře, výsledné umístění a čas?
Soupeře jsem měl jen sám v sobě. Jsem ve věku, kdy klasické závodění v kategoriích či celkově jsem přenechal jiným – já tohle fakt neřeším. Vyhledávám právě takové akce, kdy to není jen o jednom dni, kdy například se už den, či dva, předem potkáme a to samé po závodě. Takové ty akce s punk nádechem, kde jediné pravidlo platí a to duch fair-play v té čisté podobě – takové ty nádherné návraty ke kořenům triatlonu. Prostě soupeře nemám, mám jen PUNK kamarády 😊 .
Jaké byly výdaje, jak proběhla cesta, co říkáš na logistiku a organizaci?
Finančně úplně přesně nevím. Myslím si, že pokud člověk chce zažít něco takového, musí počítat s nějakým obnosem. Ubytování nádherný, v centru všeho dění. Organizace perfektní. Nebyl žádný problém, vždy vše vyřešeno a s úsměvem. Užívali jsme si každý den, hodinu našeho pobytu. Jsme možná o pár korun „chudší“, ale bohatí tím, co jsme všechno zažili, viděli. Tohle člověk nedokáže napsat přes klávesnici, tohle musí zažít. Velké díky bratrům Kuba a Adam Atarsia a jejich mamince Zuzce. Mají můj obrovský dík a RESPECT.
Stihnul jsi v Africe ještě něco podniknout kromě tohoto triatlonu?
Díky vynikající organizaci jsme mohli projít, projet snad vše, co se dalo. Výlet střídal výlet. Měli jsme možnost sdílet s místními jejich život. Chceme udělat s manželkou přednášku/besedu o tom všem, protože cítíme, že tohle saharské zlato si nesmíme nechat jen pro sebe.
V závodě se objevili i další Češi. Jak se jim dařilo?
Všichni jsme dokončili se vztyčenou hlavou. Každý z CZE si určitě prošel svým infernem, ale to k tomu patří. A o výsledky tu fakt nešlo. Byli jsme jako jeden team a vzájemně jsme se podporovali, a to jak před akcí, tak i po ní. Byli jsme jedna friendly „rodina“.
Jaké jsou tvé další triatlonové plány?
Závodní plány nemám. Mám jen společensko-kulturní akce s punk nádechem. Čeká mne v červnu jedna akce, o které úplně nechci mluvit 😊 – snad jen prozradím, že jde o velmi dlouhý triatlon 😊 , a pak samozřejmě KOT-PUNK 2023, který pravděpodobně uzavře mojí letošní punkové rejdění v rytmu triatlonu. To bude stačit - chci být zdravý a strašit tu na světě co nejvíce -a nic se nemá přehánět 😊 .
Blíží se váš duatlonový otvírá sezony – Krušnoman. Na co bys nalákal ty, kteří přijedou do Klínů poprvé?
Pokud si přečtou až sem, tak z mého psaného textu poznají, že ředitel Krušnoman Duatlonu je magor a že to bude punkové od začátku až do konce. Prostě pokud chcete poznat duatlon na Klínech, musíte přijet. A uvidíte, že to bude hravé, skočné a veselé. Prostě v neděli 7. května 2023 na Klínech již 18. ročník a letos se statusem Mistrovství Krušnoman Království (M-KK).