Letos jsem chtěl dát 40 závodů, nakonec kvůli zranění je jich 33, říká Tomáš Bednář
Jakou jsi měl sezonu 2019?
Za sezónu 2019 jsem absolvoval 33 triatlonových závodů převážně v zahraničí. V lednu jsem se připravoval na svůj 6.start v Izraeli, ale 5 dní před odletem jsem uklouzl na náledí a nadvakrát jsem si zlomil pravou ruku v lokti. Tento incident negativně ovlivnil celý rok 2019. Na Isramana jsem se hodně připravoval a během vteřiny bylo vše pryč. Hodně mě mrzel a v podstatě dodnes mrzí přístup radního Kuchyni, který neudělal vůbec nic, i když věděl, kolik financí a času jsem věnoval tréninku a přípravě na závod. Žádné odškodnění jsem od města ani pojišťovny nedostal, ale aspoň po reportáži na TV Nova se začali sypat chodníky v našem městě....
Celkem rychle ses ale dostal zpátky do tréninku. Jak se povedly první jarní závody a jak se ti dařilo dál?
Jarní starty se mi celkem povedly. V červnu jsem měl menší útlum po etapovém závodě na Elbě, který se jel koncem května. V červenci se forma začala zvedat, ale v srpnu jsem dojel na pásový opar. Myslel jsem si, že je to jen vyrážka a tak jsem jel pořád dál, až jsem měl kolaps po závodě v Podersdorfu a musel jsem celé září odpočívat.
Závodil jsi až do úplného závěru sezony na konci podzimu..
V říjnu jsem tak absolvoval už jen dva závody a ty mi vyšly velmi slušně, i když jsem měl velké tréninkové manko.
Neznám mnoho triatlonistů, kteří by za rok objezdili víc závodů než ty. Povedlo se ti naplnit předsezónní cíle?
Cíl byl absolvovat 40 závodů, ale v lednu jsem musel oželet Israman, v září další tři závody v Rakousku kvůli zdravotním komplikacím a v listopadu jsem zrušil 3 závody v Egyptě z důvodu narození mého druhého syna Marka.
Čím dál větší popularitě se u nás těší různé tlony, odnože triatlonu a extrémně laděné závody. Velkou oblibu postupně získává swimrun, jehož známým průkopníkem je i legendární Petr Vabroušek. Jak se stavíš k akcím tohoto střihu? Lákají tě také?
Ne, tyto věci mě vůbec nelákají. Už jen při myšlence, že bych ve svých 40ti letech trénoval na swimrun u nás na Pávově ověšený deskou, packami a přivázaný na laně, tak na mě rybáři a chataři zavolají zřízence z blázince..O extrémním triatlonu typu Wintermana si myslím, že úplně popírá původní myšlenku triatlonu, kdy je člověk na všechno sám. Tady má doprovod, který ho obléká, celou trasu s ním absolvuje a ještě na závěr s ním běží. A jestli toto spojuje rodiny, nevím, já kdybych dal za startovné takové peníze, tak bych měl spíš pocit, že jsem svojí rodinu okradl, protože já za stejné náklady je můžu vzít na prodloužený víkend do Poreče do pětihvězdičkového hotelu a užít si to tam s nimi mnohem více.
U tvých výsledků jsem nikdy neviděl umístění v kategorii. Uznáváš Age group?
Věkové kategorie vůbec neuznávám, Každý závod má jen jednoho vítěze. Věkové kategorie vznikly proto, aby motivovaly děti ve sportu a ne dospělé lidi. Pamatuji doby, kdy se vyhlašovalo TOP 10 nejlepších a to bylo vše. Triatlon dělám 26 let a rozhodně pro mě není motivací stoupnout si na bednu v nějaké kategorii a odnést si igelitku s blikavkou a psát o sobě jak jsem první, když vím, že celkový vítěz mi nadělil několik desítek minut. Uznávám jen celkové pořadí.
Fenoménem dnešního přístupu v tréninku i závodě je využití nových technologií, různých měřičů výkonu, tepových frekvencí, kadence, wattů apod. S potřebou to sdílet na sociálních sítích. Jak se k tomu stavíš ty?
Před cca 15 lety jsem jezdil Ironmany pod 9 hodin na silničním hliníkovém kole s hrazdou, neměl jsem hodinky, ale byl jsem hladový po výsledku a úspěchu. To bylo to hlavní, co mě posouvalo dál, žádné analýzy jsem nedělal. Dnes mám pocit, že lidi daleko více vše rozebírají, než aby více trénovali. Mě takové věci otravují, tento čas věnuji rodině a nebo koníčkům - fotbalu a hokeji, na který v Jihlavě rád chodím a jezdím i na zápasy ven.
Skoro třicet let se pohybuješ na poli v triatlonovém světě. V minulosti jsi reprezentoval republiku v dlouhém triatlonu. Jak vnímáš v současné době podporu ze strany České triatlonové asociace?
Jedním slovem je to katastrofa. Nevím, ale já být na místě předsedy, tak se stydím. Pokud český rekordman na IM distanci musí dělat přednášky, jak se dá skloubit profesionální sport s pracovním úvazkem a člověk, který je na Xteřře na Havaji dvakrát do TOP 10 celkového pořadí musí končit, protože nastupuje do práce atd. To opravdu není nikdo schopen zajistit těmto pár lidem normální podmínky pro sport?
Třeba v hokejové Kadani, která hraje 2.ligu, je 25 profesionálních sportovců a dalších 10 lidí, kteří se o ně starají. Za 2 roky vyhráli ze 100 zápasů cca 10 a chodí na ně 120 diváků v průměru. Ty rozhodně žádné sponzory nemají. Tam se jděte zeptat, jak to dělají, když je v triatlonu problém zajistit pěti lidem měsíční plat!
Jaké jsou tvé cíle do roku 2020, triatlonové sezony s pořadovým číslem 27?
Po pravdě už jsem chtěl letos končit, závody mi moc nevycházely. Cítil jsem se trapně, ale pak v září do Jihlavy přijela k pohárovému fotbalovému zápasu Sparta Praha, a když jsem viděl výkon těchto milionářů, tak jsem si řekl, že ještě na tom nejsem tak špatně, abych nepokračoval dál.
Kalendář závodů mám zatím jen v hlavě, ale bude jich daleko méně. Od 1.1. 2020 měním zaměstnání, kde budu mít dvakrát více peněz, než tomu bylo tam, kde jsem byl doposud. Takže uvidím, ak na tom budu časově a podle toho uzpůsobím svůj závodní program. Za tuto pracovní nabídku bych chtěl poděkovat Martinu a Pavlu Černému.
Komu bys chtěl poděkovat za podporu?
Za rok 2019 bych rád poděkoval své rodině, kamarádům a partnerům. Jmenovitě: Penco - výrobce kvalitní sportovní výživy, Nyna.sk - výrobce špičkového závodního a tréninkového oblečení: -k standartní kolekci tria body Profi byla vytvořena kolekce body Sonic, která je ergonomicky tvarovaná nejen pro lepší plavání, ale i pro rychlejší jízdu na kole a běh. Rakouský team Zwettler Kosmopiloten, Maxbike - špičková časovkářská a silniční kola, BlueSeventy - TOP neopreny od Petra Vabrouška, ZZN Jihlava, Městys Kamenice, AVE, Renol, Zámečnictví Klimeš, Autodoprava René Svoboda a všem dalším drobným dárcům, kteří mě finančně podpořili. Díky.