Simona Křivánková získala bronz na Challenge Almere

Po legendární IM Hawaii se v holandském Almere koná druhý nejstarší Ironman na světě. 

Zvoní budík. Je krátce po páté ráno, venku je hluboká noc a na nebi spousta hvězd, věštící krásné slunečné počasí. „Jsem ráda, že můžeme bydlet v homestay na předměstí Almere, jsou tu ideální podmínky pro předzávodní rozehřátí, nic neruší. Dnes to bude můj čtvrtý letošní železňák, ale cítím se výborně,“ říká u bohaté snídaně Simona. Přesouváme se na místo činu, kde je hodinu před startem pěkně živo. Obří depo pro tisícovku závodníků se plní triatlonovými speciály, do rozplavání v krásném jezeře zní symfonická hudba. Spíkr vyvolává jména profesionálů, kteří se řadí na start několik desítek metrů od břehu. V 7.20 zní první výstřel z děla a dvacítka borců kategorie PRO včetně Pepy Křivánka ukrajuje první metry téměř čtyřkilometrové porce. Oranžový kotouč slunce vychází nad jezerem. Za dvě minuty odstartují triatlonistky.

Bohužel pro Simonu přichází první komplikace. Výstřel z nepochopitelných důvodů zazní dřív, než se všechny závodnice seřadí na startovní čáru a Simona tak začíná závod s mankem dvaceti metrů na špici prvních plavkyň. „Pěkně mě to vytočilo a dokonce i napadlo, jestli se na to nemám vykašlat. Kvůli této chybě jsem absolvovala vlastně celou úvodní disciplínu sama.“ Rychlé tempo na čele udává domácí star Mirjam Weerd, za ní plave bývalá reprezentantka Polska, nedávná vítězka ME na Challenge Poznaň, Ewa Bugdol. Na svůj černý speciál TREK nasedá česká triatlonistka kolem desátého místa v zaplavaném čase 1:06 s velkým odhodláním smazat ztrátu na závodnice před sebou.

Cyklistická část 180ti kilometrů je vedena ve dvou okruzích po z větší části uzavřených komunikacích. Absolutní rovina, typická pro holandskou krajinu, dlouhé přímky silnic podél velkého jezera, na zelených loukách se popásají stáda krav a koní. „Trať kola je pro mě jedna z nejhezčích, bohužel kvůli několika pravoúhlým zatáčkám a přejezdům na cyklostezku ale zas tak rychlá není,“ říká Pepa Křivánek. Simoně se daří držet tempo podle wattmetru stanovené trenérem Michalem Urbánkem. „Jelo se mi dobře, hlídala jsem si rezervu na maraton a dvě soupeřky se mi podařilo předjet. Akorát v jednu chvíli jsem se trochu lekla, když jsem pár metrů od trati potkala koně a říkala si, jestli nepoběží se mnou,“ říká. Na čelo se mezitím propracuje Francouzka Camille Deligny. „Dnes jedu čtvrtý ironman v životě a mám z tohoto závodu respekt. Trénuji doma v Pyrenejích, ale roviny mám paradoxně raději než velké kopce. Letos se mi dařilo na Embrunmanovi (2.místo,pozn.red.), dnes se chci poprat o medaili,“ říkala bývalá vizážistka a modelka, profesionálka Camille před závodem. Pro Ewu Bugdol končí závod na 154. kilometru, loňská vítězka Kathrin Walter se také rozhodne vzdát po cyklistice. „Minulý týden jsem laborovala s nachlazením, zkusila jsem to, ale cítila jsem, že to dnes nepůjde,“ říká zklamaně. V druhém depu probíhá triatlonový festival, zní hudba a stovky fanoušků se triatlonem skvěle baví. Přijíždí první borec po cyklistické části a pozdější suverénní vítěz, Němec Jan Raphael. Pepa Křivánek vybíhá na maraton kolem 18. místa. Po zranění nohy a pauzy od běžeckého tréninku ale vybíhá svižně, v cíli z toho bude kvalitní 15.místo a čas pod 9 hodin.

Simona vybíhá na osmém místě, nasazuje tempo kolem čtyř minut na kilometr a chystá se zopakovat skvělý běžecký výkon z Moraviamana. Běží se šest okruhů po sedmi kilometrech kolem jezera. Při náběhu do druhého kola už je čtvrtá, na třetí Maďarku Eriku Czomor má manko tří minut. „Když jsem dostala informaci, že mám kousek od medaile, nemohla jsem tomu věřit.“ Maďarka vypadá, že tuhne a úsporným běžeckým stylem těžko zvedá nohy. Ve třetím okruhu už Simona běží za cyklistou, značícím třetí ženu celkového pořadí. Medaile je na dosah, ale zbývá 15 dlouhých kilometrů. A to ještě není všechno. Dlouho to vypadalo, že dvojice Deligny-Weerd střídající se ve vedení, má jasné dva nejcennější kovy. Domácí triatlonistku ale trápí střevní potíže, musí do lesa a ztrácí mnoho cenných minut. Předposlední kolo jsou mezi ní a Simonou pouhé dvě minuty rozdílu. Domácí fanoušci ženou svojí svěřenkyni do posledního kola závodu. Kathrin Weerd sbírá poslední síly, atak české závodnice odráží a v cílové bráně pláče dojetím. „Moc jsem se na tento závod doma připravovala. Předloni jsem dala přednost Havaji, vloni jsem kvůli defektu nedokončila. Jsem hrozně šťastná, že to dnes vyšlo,“ říká do mikrofonu. Na skvělé třetí pozici v nejrychlejším maratonu dne 3:11 dobíhá Simona Křivánková. „Poslední tři kilometry mě hodně bolely, bylo mi trochu špatně od žaludku, ale třetí místo je super. Závod měl perfektní organizaci a atmosféru. Děkuji všem za podporu. Příští rok se na těchto tratích bude konat Mistrovství Evropy, takže přemýšlím, že se sem ještě vrátím," řekla šťastná medailistka.