Nebyl jsem ve formě

Odpověď se nabízí: „nebyl jsem ve formě.“ Ale co to znamená? Jak zjistíte, že jste ve formě a hlavně, jak to, že jste ve formě, co jste udělali pro to, aby jste byli v tom ideálním stavu, kdy všechno vychází, kdy jste schopni ze sebe vydat to nejlepší? Část odpovědi vám čísla poskytnou, ale tu druhou je třeba hledat jinde. Skrývá se někde ve vaší „hlavě,“ v pocitech, reakcích, náladách, zkušenostech, ve vás – jedinečných bytostech.

Poznej sám sebe

Aby jste ji mohli najít, musíte poznat sami sebe, získat sebekontrolu, což je většinou opravdu tvrdá práce. A protože je to dřina, měla by být zaznamenána do tréninkového deníku…

Sportovec, který je schopen vnímat sám sebe, dokáže identifikovat kdy je, a hlavně kdy není, v ideální formě (nemá jen jakýsi neurčitý pocit). Může pak se svým stavem zkusit něco udělat. Proto je důležité vést si společně s tréninkovým deníkem i „deník pocitů.“ Umožní vám zamyslet se nad všemi vašimi zkušenostmi – POZITIVNÍMI i NEGATIVNÍMI. Jedinou cestou, jak se posunout o úroveň výš, je POUČIT SE Z VLASTNÍCH CHYB. Nejlepším způsobem, jak to udělat, je zaznamenávání si osobních pocitů a myšlenek do deníku.

Svěřit se

Psaní „pocitového deníku“ je také konstruktivním způsobem vyrovnávání se s pocity, které by jinak zůstaly nevyjádřeny a nezpracovány. Pokud se musíte vyrovnat s něčím, s čím vám nikdo jiný nemůže pomoci, je psaní nejlepším způsobem, jak to udělat.

Co si zaznamenávat

Třeba to, jaké máte pocity ohledně vašich tréninkových partnerů a o tom, jak si myslíte, že to ovlivňuje váš výkon. Pocity, týkající se vás samotných, vašeho trenéra, pokroků v tréninku a v závodním výkonu.

Tady máte pár námětů:

Vrcholný výkon: jak se cítíte, jaké to je, když podáváte opravdu špičkový výkon?

Stresory: co vás stresuje, při závodech i jinde, třeba před tréninkem?

Trenér(ři): co by jste od nich potřebovali, jaké s nimi máte vztahy, jak vám mohou pomoci k dosažení vašich cílů?

Tréninkoví partneři (spolužáci…): jaké máte vztahy, jak vám mohou pomoci a v čem vám jsou na obtíž?

Pozornost a koncentrace: jaký podáváte výkon, když jste maximálně soustředění, jak zvládáte soustředění na závod?

Relaxace: cítíte během tréninku nebo závodu napětí? Jak relaxujete, když si to uvědomíte, jak rychle se dokážete uklidnit?

Kontrola myšlení: máte problémy s kontrolou toho, co si o sobě myslíte, nebo co o sobě říkáte nahlas? (mnohem více o tomto bodě najdete v číslech 5 a 6/2001).

Fantazie: pokud používáte nějaký druh ideomotorického tréninku nebo jen v myšlenkách „přehráváte závod“- jak se vidíte? Jako kdyby jste se dívali na film, nebo jako by jste byli sami v sobě? Jsou vaše představy jasné, dokážete je kontrolovat? Jaké používáte smysly?

Kontrola úrovně vzrušení: co, pokud vůbec něco, děláte pro to, aby jste byli schopni kontrolovat vlastní úroveň vzrušení, co vám při tom pomáhá a co vám vaši snahu narušuje – dokážete se uklidnit nebo naopak vyhecovat, když je třeba?

Sebedůvěra: jak si právě teď věříte, že dosáhnete svých cílů? Co vám podkopává sebedůvěru? Mohou vám nějakým způsobem pomoci vaši tréninkoví partneři nebo váš trenér? Mohou vám ji naopak nějak zničit – jak?

Jste jedineční

Pokud si začnete zaznamenávat své pocity a myšlenky, jistě se začnete zamýšlet i nad tím, jací vlastně jste, čím se od druhých lišíte, v čem jste lepší a v čem horší. Ať už dospějete k jakémukoliv názoru, dřív než se začnete zařazovat mezi „horší“, přečtěte si něco o tom, jací opravdu jste: jste především jedineční!

Jsem jedinečný

Jsem jedinečný. V celém světě není nikdo takový, jako jsem já.

Od počátku časů, nikdy tu nebyl člověk mně podobný. Nikdo nemá můj úsměv. Nikdo nemá mé oči, můj nos, mé vlasy, můj hlas. Jsem jedinečný.

Nenajde se nikdo s mým rukopisem.

Nikomu nechutná jídlo tak, jako mě, nikdo nemá stejný vkus hudební, nelíbí se mu obraz tak, jako mě. Nikdo nevidí věci tak, jak je vidím já.

Od počátku světa tu nebyl nikdo, kdo by se smál jako já, nikdo, kdo by plakal jako já. A to, co mě rozesměje nebo rozpláče, nikdy nezpůsobí stejný smích ani stejné slzy u nikoho jiného.

Nikdo nereaguje na jakoukoliv situaci tak, jako reaguji já. Jsem jedinečný.

Jsem jediným ze všech stvoření, kdo má můj soubor schopností. Ano, vždy tu bude někdo, kdo bude lepší v jedné z věcí, ve které jsem dobrý i já. Ale nikdo v celém vesmíru nikdy nemůže dosáhnout kvality mé kombinace talentů, vědomostí, schopností a pocitů. Stejně jako hudební nástroje – některé z nich mohou vyniknout samotné – nikdy však nedosáhnou zvuku dokonalé symfonie, takové, jako když hrají všechny dohromady. Já jsem symfonií.

Po celou věčnost nikdy nikdo nebude vypadat, mluvit, chodit, myslet nebo konat tak, jako já. Jsem jedinečný. Jsem vzácný.

A v jedinečnosti je velká hodnota.

Protože je má jedinečnost hodnotná, nepotřebuji se pokoušet imitovat druhé. Budu přijímat – ano, oslavovat – své odlišnosti.

Jsem jedinečný. A začínám si uvědomovat, že to není náhoda, být jedinečným. Začínám si uvědomovat, že jsem byl stvořen jedinečným pro nějaký jedinečný úkol. Je to práce pro mě, taková, kterou by nikdo na celém světě nedokázal udělat tak dobře, jako já. Z miliard uchazečů jen jeden je vhodný, jen jeden má kombinaci všeho, co je třeba.

Tím jediným jsem já. Protože… já jsem jedinečný.