Trenéři...krátké zamyšlení nad tím, na co nám jsou
Funkce trenéra
Trenér ve funkci vykonavatele často trpí neschopností pověřit odpovědností a autoritou některého z členů skupiny. Cítí potřebu osobně se účastnit každé činnosti skupiny. Často se stává "zúženým hrdlem" omezujícím možnosti skupiny, znemožňuje rozvoj odpovědnosti, iniciativy a účasti členů na rozhodování o záležitostech skupiny.
Trenér plánovač rozhoduje o příštích krocích i o vzdálené budoucnosti a hlavně o prostředcích k jejich dosažení. Obvykle je strážcem plánu, který ve všech souvislostech zná jenom on. Má obvykle problémy se zapojením členů skupiny.
Trenér znalec imponuje skupině jako zdroj pohotových informací. Má tím značně usnadněnou úlohu.
Trenér reprezentant skupiny navenek nebývá ve sportovních skupinách příliš populární. Připadá v úvahu spíše při něčem podobném jako je Olympiáda, nebo v případě velmi známé trenérské osobnosti.
Trenér upravovatel vnitřních vztahů je velmi náročná funkce a vyžaduje praktický "psychologický čich."
Trenér jako obstaravatel odměn a trestů + soudce a zprostředkovatel se pohybuje na tenkém ledě. Formální vykonávání trestů nebo odměňování může být ve sportovní skupině velmi škodlivé i jen z toho důvodu, že trenér nemusí správně odhadnout, co je v očích jeho svěřenců ve skutečnosti odměnou nebo trestem.
Trenér vzor může být bývalý vynikající sportovec nebo člověk přitažlivý svými vlastnostmi. S jeho chováním se skupina může identifikovat.
Na trenéra zástupce individuální odpovědnosti obyčejně sportovci přenášejí odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí, především v krizi, a za odměnu, že to za ně vezme, ho věrně následují. Je to spojeno s dělbou práce ve sportu, kdy je sportovec stále častěji hlavně vykonavatel cizích rozhodnutí.
Trenér ideolog je pramenem názorů, hodnot, světonázoru, "sportovní filosofie" a důležitých norem.
Trenér obětní beránek funguje jako cíl útočnosti nespokojené skupiny, většinou postupně ztrácí vliv.
Takovéto rozdělení funkcí trenéra je samozřejmě pouze teoretické, kterou funkci trenér právě vykonává, závisí na povaze skupiny, na situaci i na jeho osobnosti. Většina trenérů se čas od času vyrovnává s většinou funkcí.
Úspěšná trenérská dvojice
Vůdci skupin byli už odnepaměti šaman a náčelník, v rodině je to přísný, iniciativní a agresivní otec a chápající a odpouštějící matka, která řeší citové problémy a snižuje napětí. Stejně by se dala popsat úspěšná trenérská dvojice - a nezáleží na tom, zda jsou to dva muži, dvě ženy, nebo muž a žena. Trenérská dvojice má šanci poskytnout všem členům skupiny to, co právě potřebují.
Uvážlivost a iniciativa
Každý trenér je jiný, pohybuje se někde mezi uvážlivostí a neuvážlivostí, mezi vysokou a nízkou iniciativou. Uvážlivý trenér je ohleduplný, přístupný, má sklon k odměňování a povzbuzování.
Neuvážlivý ohleduplný není, má sklon k trestání, neradí se, nevysvětluje, nepřijímá náměty.
Iniciativní trenér zkouší nové náměty, veřejně vyjasňuje, proč se to a to dělá a zdůrazňuje, že pro to, aby skupina nebo jednotlivec dosáhli cíle, nesmí slevit ze svých požadavků. Nízká iniciativa se projevuje konzervativností, nerozhodností a ulpíváním na tradičních postupech. Dobrá trenérská dvojice má větší šanci najít rovnováhu, jít zlatým středem. Pro jednotlivce je to těžší.
V tomto krátkém článku jsem rozhodně neuvedla všechno, co by se o trenérech dalo říci. Ale i z uvedeného vyplývá, že různým typům sportovců mohou vyhovovat různí trenéři. Někdo hledá přísnost, někdo volnost nebo porozumění. Někdo má rád, když na něj trenér při tréninku řve, někdo to bytostně nesnáší. Většinou si však svého trenéra, až na pár vyjímek, vybrat nemůžeme. Když máme přísného trenéra, hledáme pochopení u přátel nebo u rodičů. Horší je to s trenérem, který postrádá uvážlivost nebo iniciativu...